Dotek temna

21.

Restaurace, kam ho sestra pozvala, se stala zažitým neutrálním územím pro schůzky s klienty, obchodními partnery a nyní i pro setkání sourozenců. Seděla u stolu v ústraní, oblečená do tmavě fialové halenky a černých kalhot a s vážným výrazem si četla jídelní lístek.

Azrael k ní dokráčel a místo pozdravu prohlásil: "You could wear something other than a resting bitch face from time to time."

Aniž pohnula jakoukoliv jinou částí těla, mírně k němu zvedla oči a drobným, naprosto nepatrným pohybem obočím se zamračila. Na to reagoval úsměvem.

"Potěšení na mojí straně, bratříčku," prohlásila temným altem.

"Ale, od kdy jsem pro tebe bratříček?" opáčil, když se posadil naproti ní. Nereagovala na to naprosto nijak.

Bývala to taková roztomilá holčička, pihovatý a kulatý obličej, kudrnaté zrzavé vlasy a velké modré oči. Z fleku by mohla hrát ve filmu pohádkovou princeznu. Zhubla. Pamatoval si ji ještě lehce baculatou s širokým boky. Teď vypadala až podvyživená. Změnila se. Pihy zakrývala make upem a vlasy krotila přísnými účesy.

Vytáhla z kabelky štíhlý doutník a bez váhání si připálila.

"Ale jdi," mávl Azrael rukou, "v restauraci?"

"Není tu zákaz kouření," odsekla ledově.

"Pravda," přikývl, "ale to neznamená, že je správné tu kouřit."

Vrhla po něm tvrdý pohled a pak se rozesmála. Ne moc hlasitě, aby nerušila ostatní návštěvníky podniku, ale dost na to, aby mu tím dala najevo, jak šíleně ji pobavil.

"To jsi celý ty," prohlásila, když se velice náhle uklidnila. Přišlo mu, že záchvat smíchu jen předstírala. "Ty a tvoje zásady, pravidla, hodnoty...morálka," poslední slovo jí přepadlo přes rty s obrovskou hořkostí, jako by se snažila vyplivnout ohavný jed. Azrael se na ni pousmál.

"O čem jsi chtěla mluvit?" změnil téma. Potáhla z doutníku a foukla směrem k němu obláček kouře. Chtěla začít mluvit, ale přerušil ji číšník, který si přišel pro jejich objednávku. Poté, co si Azrael objednal jen vodu, sestra se uchechtla.

"Už ani alkohol nepiješ, puritáne?"

"Jsem autem," vysvětlil.

"Jistě. Skleničku bys rozchodil," prohlásila opět svým naprosto ledově nezaujatým tónem.

"Tak povídej."

Vyhodila na stůl papírovou obálku. Nejistě po ní sáhl a nahlédl dovnitř. Znal je moc dobře - nacházely se v ní papíry s důkazy, fotografie, detaily nějakého problematického případu. Nejspíš výsostně prominentního politika nebo podnikatele, který potřeboval najít díru, aby si zachránil kůži. Špína, v níž se hrabat už nikdy nechtěl.

Nakoukl a nechal obálku ležet na stole.

"Podívej se dovnitř," vyzvala ho.

"Proč? Nezajímá mě to."

Trhla koutkem úst.

"Ale zajímá," opáčila velice tajemně. Probudila v něm zvědavost, takže z obálky opatrně vytáhl jednu z fotografií. Nacházela se na ní skupina mladistvých z nějakých alternativních subkultur. Zřejmě šlo o snímek, jímž chtěl kdosi usvědčit některé ze zúčastněných z uživání drog - nešlo si nevšimnout chlapce, kolem šestnácti let, jak si zrovna vpichoval jehlu do žíly na ruce. Vedle něj seděla dívka s černými vlasy vyčesanými do výšky, v krátké kostkované sukni, kožené bundě a lahví v ruce.