Lovec

13. Darren

Trochu se prospala a dala se do kupy. Jemně se nalíčila a vlasy si vyčesala do vysokého úhledného drdolu. Oblékla se do černých business šatů bez výstřihu se stříbrným páskem a blejzru v elektrizující modré barvě. K tomu stejně modré semišové lodičky, černou kabelku a mohla vyrazit. Ještě před tím se ale zkontrolovala v zrcadle. Musela udělat dobrý dojem. Spokojeně se usmála, když spatřila výsledek svého snažení. Mělo to šmrnc, ale zároveň to nebylo vyzývavé. Architektka musí mít fantazii a musí být kreativní. A tenhle look bezpochyby kreativní byl. V duchu děkovala bohu, že má slabost na módu Smart Casual.

Taxík ji dovezl až před firmu. Ta nebyla v centru a místo klasického mrakodrapu se před Lili rozkládala rozložitá budova do tvaru U. Spousta kanceláří s prosklenými okny. Jak originální, pane Knighte.

Sebevědomě prošla parčíkem s úhledně zastřiženými keříky a fontánou, až došla k samo otevírajícím se skleněným dveřím. Za nimi byla prostorná recepce v samých neutrálních barvách a na zdech visely různé obrazy budov. Zřejmě těch, které už tato společnost postavila. Zmocňoval se jí pocit úzkosti, ale rychle ho zahnala tím, že si připomněla, proč tam je. "Dobrý den," usmála se na ležérně vyhlížející recepční za pultem. Mohla být tak ve věku její matky.

"Dobrý den. Prosím?" nadzvedla obočí a sjela Lili pohledem. V tu chvíli byla hispánka vážně ráda za to, jak se oblékla.

"Jsem Liliana Agrippa, jdu na pohovor." Recepční chvíli ťukala něco do počítače a pak se najednou mile usmála a pokynula Lili k výtahu vedle schodů.

"Prosím jeďte do třetího patra. Paní Perézová už vás očekává." Neobvyklé jméno, i když ona má co říkat.

"Děkuji vám," řekla a vstoupila do výtahu.

Když cinknul ve třetím patře, Lili vydechla úžasem. Nemohla se vynadívat. Milovala všelijaké křiklavé barvy a tohle patro bylo celé v sytě zelené a k tomu bílý interiér. Byla to paráda pro její oči. "Slečna Agrippa?" ozvalo se kousek od ní nalevo.

S úsměvem se otočila, aby spatřila paní ve středních letech, která měla podobný zevnějšek jako ona. Pár sekund na sebe jen tak civěli, než Liliin mozek došel poznání. Obličej se jí sám od sebe rozšířil do upřímně překvapeného úsměvu. "Teto Ester! Můj ty bože!" vběhla jí do nabídnuté náruče a oslovená se zasmála.

"No hurá. Už jsem myslela, že mě nepoznáš, Lilinko," zazubila se postarší paní v dobře padnoucím obleku, když se Lili odtáhla.

Ester Perézová, mladší sestra Liliiny matky. Peréz je příjmení již zmíněné za svobodna, jejíž mladší sestra se nikdy neprovdala. Bylo to proto, že léta milovala Liliina otce, ale ten dal přednost Esteřině sestře a tak paní Ester na chlapy zanevřela. "Lilinko" jí říkala, když byla malá. Ať už se mezi ní a její sestrou stalo cokoliv, Lili vždycky milovala jako svou vlastní.

"Jak to, že jsem tě nepoznala už po hlase?" podivila se Lili. Vždyť jí telefon, když volala na inzerát, zvedla ona, ne?

"To se mě neptej, já jsem tě ovšem poznala hned," řekla trochu vyčítavě až se mladá žena zastyděla.

"Promiň teto, neviděli jsme se roky. Vlastně jsem úplně zapomněla na to, že jsi tady."

Oslovená vezme svou neteř za rámě a vede ji do své kanceláře. "To je pravda. Však je to v pořádku." Když došly na místo, Ester za nimi zavřela dveře. "Poslyš, jak ses vůbec ocitla ve Vegas?" zeptala se, když se posadily.

"No, chtěla jsem tancovat go-go a když jsem to zkusila v Santiagu, tak mi máma udělala scénu. Dokonce přímo v tom klubu, kde jsem zrovna vystupovala. Byl to hrozný trapas..." odmlčela se, aby s rukou na čele nechápavě zakroutila hlavou. "Po tom jsme se doma tak pohádali, že jsem to s nima vzdala a odjela sem."