Lovec

26. Vyjasnění

Ráno, už oblečená stála před zrcadlem a nervózně si vlnila vlasy. Nevědomky si u toho kousala spodní ret. Přemýšlela totiž, jak se tohle zase stalo? Spíš, jak to mohla dovolit? Takhle mu propadnout... Jak to teď mezi nimi bude? To spolu budou jen tak spát, nebo co? Vždyť to přesně nechtěla. Měla v hlavě guláš, protože předchozí noc to byl zcela jistě jen výbuch vášně. Vlastně pět výbuchů vášně, ale to je fuk.

Vypojila kulmu a šla do pokoje k velkému zrcadlu se celá zkontrolovat. Černá pouzdrová sukně, žlutá blůza a černé sako, žluté lodičky. Ty vlny k tomu skvěle jdou, jen se jí zdá, že se jí snad zvětšil zadek, nebo co?! Vykulila oči a šla blíž aby své pozadí mohla pohodlněji zkoumat. Nakonec došla k závěru, že to dělala jen ta sukně. Uf!

Najednou se za ní objevila mohutná postava jejího sexy šéfa a to jí málem přivodilo poloviční infarkt, protože se Andreas pohyboval jako duch. S klučičím úsměvem jí beze slov odhrnul vlasy a políbil ji na šíji. Naskočila jí husí kůže. Na tohle by si zvykla raz dva.

"Dobré ráno," zapředl jí do kůže, "krásně voníš." A poté na ní v zrcadle upřel své nádherné oči, o kterých se Lilianě už tolikrát zdálo.

"D-dobré ráno," vykoktala mírně zaskočená.

"Co si v tom zrcadle zkoumala?" zeptal se s polovičatým úsměvem.

"Tys mě pozoroval?" Cítila, jak se jí zase hrnulo teplo do tváří.

"Chvíli," přiznal se šibalským úsměvem.

Přivřela oči. Teď se vážně styděla. "Měla jsem na sukni nějaké smítko," zalhala, ale moc jí to neprošlo, protože se Andreas uchechtnul.

"Jasně," řekl a ona sklopila zrak. "No," promluvil neurčitě, když byla Lili dlouho zticha, "a jak se má přítelkyně vyspala?"

V tu chvíli Liliana docela ztuhla, jako kdyby ji někdo zmrazil tím zmrazovačem z pohádky Já, Padouch a pár sekund na něj zírala s vykulenýma očima. Poté se k němu prudce otočila čelem a zvedla ukazováček v jasném varování, aby si z tohohle tématu neutahoval. "Cože?" vydechla.

"Ale no tak, Lili," pohladil ji po tváři. "Už mám dost toho napětí mezi námi. Včera to stejně vygradovalo."

Trefa do černého, pane Knighte.

"Ehm... No, to máš asi pravdu," odpověděla stále překvapená Lili.

"Já jí mám vždycky. Takže? Už mi řekneš jak ses vyspala?"

Potlačila protočení očí. Napadlo jí, že kdyby byla v otáčení očí v sloup nějaká soutěž, v blízkosti Andrease by jí pokaždé vyhrála.

"Dobře. Jenom jsem trošku... bolavá," přiznala ostýchavě.

"Tomu se vůbec nedivím. Každopádně já mám pocit, že jsem o deset kilo lehčí." Spokojeně se zhoupnul na patách s rukama v kapsách. Narazil na to, že dlouho neměl sex. Lili se tomu uchechtla, zakroutila hlavou a plácla se do čela.

"Takže přítelkyně, jo?" upřela na něj po chvíli opět svůj pohled.

"Myslím, že by bylo dobré, aby mezi námi bylo konečně jasno, Lili. Mám toho dohadování už plný zuby. Díky tomu, že jsi zdrhla ještě než jsem se probudil," lehce se zamračil a ona potlačila povzdech. Jo skoro hned po probuzení utekla, ale bylo přece jasné, že nebude daleko, logicky, "jsem trochu přemýšlel. Došlo mi, že takhle to dál nejde. Buď to spolu zkusíme, nebo se oba zcvokneme," řekl prostě stále s rukama v kapsách a ona byla opravdu mile překvapená.

"Takže už nelituješ svojí lásky?" optala se opatrně.

Upřeně se na ni zadíval. Sakra z jeho pohledu se jí skoro samy svlékají kalhotky! Jak to jen dělá? "Lituji spíš toho, že jsem vůbec někdy litoval. Mělo mi to dojít dřív." S těmi slovy jí položil ruce na ramena a krátce ji pohladil. Překvapeně se usmála.

"No konečně!" řekla šťastně a pevně ho objala. "Hlavně, aby tě to nepřešlo," dovolila si vyslovit nahlas svou obavu.

"O tom pochybuju," vydechl a pevně ji objal kolem pasu. "Jen se mnou budeš muset mít trpělivost. Nikdy jsem vztah neměl," dodal a ona se odtáhla, aby mohla jeho krásný obličej chytit do obou dlaní.

"To je to nejmenší, André."

Na to se zářivě usmál a něžně ji políbil.

"Tak fajn. Rád bych s tebou teď začátek našeho vztahu řádně oslavil, ale musíme dolů," pronesl skoro tragicky a Lili se začala smát.

"Jen si vezmu kabelku a můžeme." Přikývnul a odcházel, přičemž se ještě u dveří zastavil a houknul: "Mimochodem, vaše pozadí je vskutku prvotřídní, slečno Agrippa. Nedělejte si s ním starosti," mrknul a zmizel za dveřmi.

Nevěřícně zakroutila hlavou, ale stejně ze svého obličeje nedokázala setřást ten přiblblý úsměv. Já vážně chodím s Andreasem Knightem!

Omlouvám se za kratší kapitolku, ale leze to ze mě jako z chlupaté deky. Teď mi bude přidávání trvat asi trochu déle, protože mám v plánu příběh ještě neukončovat, ale jak říkám, nějak se mi nedaří něco kloudného napsat.
Prosím, mějte se mnou trpělivost. Děkuji vám za všechny komentáře a hvězdičky, díky, že to čtete. 🖤
Zabržděná Darkness 🤦🏽‍♀️