Lovec

31. Návrat do starých kolejí

Fancy na ni čekala na letišti tak, jak slíbila. Dokonce mělo to pometlo v ruce cedulku s jejím jménem. Když to Lili viděla, rozesmálo jí to. Na chvíli.

"Ty jsi tak praštěná!" pronesla s očima plnýma slz, když se objali. Nebyla si jistá, jestli to jsou slzy smíchu nebo smutku. Možná obojího dohromady.

"Já? To ty ses pustila do lovení Lovce," podotkla Fancy. Upřeně se na svou smutnou kamarádku podívala. "Měla jsi počítat se vším, Lili." Teď přijdou její klasická moudra, ale Lili byla tak otupělá z několika hodinového pláče, že to snad i vydrží. V letadle jí za to mimochodem moc neděkovali. "Vypadáš hrozně. Máš oči jako koala."

"Velice ti děkuji za poklonu." Fancy protočí oči. "Ale přiznávám, že jsem to nedomyslela. Ale kdo mohl čekat jeho šílenou bejvalku, když tvrdil, že nikdy vztah neměl? O všem jsem se dozvěděla teprve včera večer."

Černoška se na ní podívala zpod řas. "Ty, Lili. Měla jsi čekat cokoliv a obrnit se nervama."

"Proti ní by mi nepomohl ani pancíř," sykla hispánka.

"To není pravda. Ona totiž teď dosáhla svého a ta špatná jsi ty. To ti nedošlo?" Na to neměla, co říct. Fancy měla zkurvenou pravdu. Podělala to a Sharpey se na ní teď pěkně povozí. Ani by se nedivila, kdyby jí Knight teď foukal bebí. Královská krev... Pf. Spíš královská děvka.

"Tak pojď. Čeká nás vážný rozhovor," řekla Fancy a tak se vydaly k taxíkům.

***

U Fancy doma se Lili zabydlela na pohovce a přijala silné černé kafe. "Takže," povzdechla si afroameričanka a sedla si ke své návštěvě, která vypadala jako hromádka neštěstí, "jste spolu teda už ofiko chodili, jo?"

"Jo, alespoň tak to říkal. Vydrželo to přibližně patnáct hodin," podotkla hořce.

"No, to máš víc jak půlku dne, holka!" pronesla a plácla Lili do stehna. "Už i to je úspěch podle mě. Málokdo by dokázal Knighta zpracovat tak, jako ty."

Fancy měla vzácný dar Lili rozveselit, i když jí bylo zrovna na nic. Zrovna teď se jí to povedlo, sice jen na moment, ale povedlo. "A stejně to bylo málo," povzdechla si. "Jinak by se ke mně zachoval jinak."

"Hlavu vzhůru princezno, padá ti korunka," pohladila jí Fancy po tváři. "Zase bude dobře, Lili. Každá bolest vždycky zmizí. Vstřebá se." Nebo se s ní člověk naučí žít, ale to teď ani jedna z nich nechtěla říct nahlas, byť si to moc dobře uvědomovaly.

Lili jí musela opět obejmout. "Ale já tu korunku spadnout nenechám, Fancy. Vždyť mě znáš. Potřebuju se jenom vybrečet," zamumlala jí v náruči, zatímco ji Fancy hladila po již rozpuštěných vlasech. V životě vydržela hodně, ale nebyla z oceli. Jednou za čas se prostě sesypala. Sice se to stávalo poslední dobou častěji a častěji, ale to přisuzovala její popletené mysli díky Andreasovi.

"To je moje holka!" zavýskla Fancy. S polo smutným úsměvem se Lili odtáhla a podívala se na ní. "Jen mi pověz - vážně jsi jí dala dělo?" zeptala se najednou.

Zazubila se. "Jo a očekávám z toho problémy."

"Bude chtít prachy. Když tak ti pomůžu, ať máš tu megeru z krku."

"Fancy, to přece nejde. Nebude chtít pár tisíc. Už jsem přemýšlela i nad tím, že si budu muset vzít půjčku." V žádném případě jí nechtěla způsobit problémy.

"Zapomeň Agrippa! Když tak řeknu Trevorovi. Nějak si poradíme," řekla rozhodně, ale Lili byla taky hádavá.

"Ne, Fancy... Jeho do toho už vůbec netahej. Řekne o tom Knightovi. Prosím." Trevora vážně ne, proboha.