Lovec

28. Timothy a Sharpey

Dovedl je k jednomu z těch kulatých stolů, které byly v prostřední řadě. Lili si také všimla, že dlouhých řad bylo celkem pět. Kolem jejich stolu bylo šest židlí a čtyři z nich už obsazené.

"Andreasi!" zvolal jeden z mužů. Pingl hodil zpátečku. Zde jeho práce končila. 

"Timothy!" Andreas teda promluvil mnohem tišeji. Muž nadšeně vstal, aby si podali ruce. Lilianě nemohl uniknout ten pohled plný zájmu, kterým Andrého obdaroval Timothyho blonďatý doprovod. A pak také pohled pohrdavý na její osobu. André Lili totiž až do této chvíle držel za ruku. Nic si z toho ale nedělala. Už si zvykla na to, že její přítel působí na ženy jako magnet.

"Rád tě vidím!" pronesl ten Timothy.

"Já tebe také. Jak se vede?" Andreas se ptal čistě ze zdvořilosti. Poznala to na barvě jeho hlasu. Troufala si říct, že už ho docela zná.

"Ale jo, tak jde to viď. Co ty? Jak žiješ?" Tomu chlapovi úplně svítily oči a taky šilhaly po Lili. To jí, jako správného pokrytce, těšilo. Chtěla být Andreasovou ozdobou, protože on byl tou její. Byli takovými dvěma protiklady, co se navzájem přitahovaly. On, typický árijec a ona? Ona byla jeho přesný opak. Byli jako jing a jang. Černá a bílej.

"Mám se skvěle, díky tady Lilianě." S úsměvem jí posunul před sebe. No teda!  Takové krásné představení opravdu nečekala.

"Lili, to je Timothy, spolužák z vysoké. Timothy, to je Liliana, má partnerka." Andreas jí obdařil stowattovým úsměvem, přesně tím, kterým jí pomyslně trhal kalhotky celý měsíc, co se znali.

Jaksi rozklepaně si podala ruku s černovlasým mužem naproti. "Lili, těší mě," pronesla a nedokázala zabránit širokému úsměvu. To je tak krásný, jak mě představil!

"Mě také, říkej mi Timy prosím," usmál se na ní, na její vkus až trochu moc. Lehce přikývla. "A tohle je Sharpey, moje partnerka," pronesl až skoro teatrálně.

Ta blonďatá bárbína, co jí prve vraždila pohledem, se zvedla a strašně uměle se usmála. "Shar." Fuj. Prolétlo Lili hlavou. Ten hlas byl strašně vysoký. To jí někdo podvázal hlasivky, nebo co? Ale no tak Lili, nebuď zlá.

"Lili, těší mě." Sice se taky neusmívala úplně upřímně, ale u ní to alespoň nebylo tak okaté. Poté, co si lehce potřásly rukama skoro, jako by se jedna druhé štítily (což byla vlastně pravda), se zaměřila na muže po Liliině boku.

"Ahoj Andreasi," zapředla. Holka, tak jak ty jsi průhledná...

"Ahoj Sharpey," pozdravil jí André nezaujatě a pak už se posadili. Jako správný gentleman jí přidržel židli a ona ho za to obdařila zamilovaným pohledem. Možná až moc zamilovaným.
S těmi dalšími, co seděli u stolu se také představili. Nějací Němci.

"Tak co draku? Pro koho makáš?" zeptal se Timy, když se ležérně opřel o židli. Svým vystupováním Lili přišel jako takový vidlák v drahém obleku. Buď ho měl od tatínka, nebo byl půjčený, ale tenhle člověk jí rozhodně nepřipadal jako ten typ, co by zvládnul rozjet obří korporaci, jako Andreas, takže si tenhle oblek jen těžko mohl dovolit. A že Lili drahé, za ty roky působení ve Vegas, dobře poznávala.

"Sám pro sebe," ušklíbnul se André egoisticky. Sharpey se znatelně napřímila a Timothy na něj zůstal zírat. Lili se potutelně usmála.

"No neke. Máš svůj vlastní podnik jo?" vyletělo z něj. Ježiši, jak to mluví? Prolétlo hispánce hlavou. Očekávala by tady úroveň. Ona tedy taky nebyla zrovna nejlepší ukázkou spisovné mluvy, ale ve společnosti se ovládala.