Lovec

29. Potyčka

Lidičky, prosím vás, nemám nic proti blond lidem, plastikám a nejsem rasistka! Nechci, aby někdo tuto kapitolu pochopil špatně!!!!

Večeře proběhla v tichosti, jen ta německá dvojice strašně mlaskala. Lili vážně asi čekala moc. Po jídle začala hrát hudba, která jí, jako velice aktivnímu člověku pracujícím v párty byznysu, dost nudila a její jedinou záchranou bylo servírování alkoholu. Poručila si další šampaňské a mlčky se snažila vydržet společnost těch dvou, hlavně Sharpey. Ta holka jí pila krev především svým přeplácaným zjevem a neustálým koukáním po Andreasovi. Ty hladové pohledy se ani nesnažila skrýt! Hej, haló?! Já jsem tady taky, jeho přítelkyně!

Netrvalo dlouho a v sále se rozběhla konverzace. Až na jejich stůl. André to po chvíli už sám nevydržel a vyzval jí, ať se jdou projít.

"Děkuju, bože! Už jsem to s nimi dále nemohla vydržet. Sharpey po tobě kouká jako po kusu masa," postěžovala si, když byli z doslechu. Zastavili se u jednoho barového stolečku a položili si na něj své skleničky, ona ještě navíc psaníčko.

Andreas se najednou mírně zachmuřil. Chvíli mu trvalo než promluvil. "Lili, asi bys měla vědět, že jsem se Sharpey na škole chodil, nechal jsem jí před státnicemi," řekl najednou a ona na něj vytřeštila oči. Kdyby pila, utopila by se.

"S tou umělotinou?! A to mi říkáš až teď?!" neudržela se a hlas jí vylétl o oktávu výš. Proto na něj furt tak čuměla!

"Tak za prvé - na vysoké takhle ještě nevypadala a za druhé - jak jsem ti to měl asi říct? Představit ti jí stylem: Lili, tohle je Sharpey, mimochodem moje ex? To asi ne, viď?" pronesl ironicky.

Sakra, pravda. "Promiň, vlastně mi do toho ani nic není, ale neříkal jsi náhodou, že jsi nikdy neměl vztah? A že takhle nevypadala. No, teď má kozy, co by mohly zbourat nápis Hollywood," neodpustila si jízlivou poznámku. Zacukaly mu koutky. "To nevytvoříš za jednu operaci. Postupem let musela být alespoň na třech a ty musí mít celkem dlouhou mezeru," dodala.

"Neměl jsem vztah, co existuje firma, Lili. Tak to beru. A tyhle krátké školské lásky mi moc zkušeností nedaly. A nevíš toho o plastice náhodou nějak moc? Snad o ní nepřemýšlíš!" zhrozil se. Obrátila oči v sloup.

Podívala se na něj stylem: děláš si ze mě srandu?! "André, kde jsi mě poznal?"

"V burlesce," odpoví nechápavě. Je blond, to ho omlouvá.

"Rovná se?" zeptala se trpělivě, ale když se na ní jen zmateně zadíval, odpověděla si sama. "Že kolem mě je Silicon Valley, takže jsem to měla na talíři každý den. Takže toho mám plné zuby. Navíc plastiku nepotřebuju, jsem na svoje naturálky pyšná." Hrdě se narovnala v ramenou a Andreas jí věnoval velice obdivný a velice nápadný pohled. Teda jejímu poprsí, ne jí.

"To jsem rád. Já totiž také a nechci, aby se do nich řezalo," řekl skoro, jako kdyby jí chtěl varovat.

"Neboj se, to bych jim neudělala," pronesla a napila se. Pak se zarazila, když jí něco docvaklo. "Moment. V kolika letech jsi dokončil školu?"

"V pětadvaceti, proč?"

"To mi jako chceš říct, že jsi ten svůj kolos vybudoval za pouhých pět let?!" Opět vykulila oči. Jak tohle dokázal?

Andreas se upřímně zasmál. Pán měl pohlazené ego. To bylo něco pro něj. "Přesně tak, drahá. Akorát, že mi to trvalo jen dva roky. Dva roky tvrdé práce a firma byla tam, kde je teď. Za rok jsem rozšiřoval prostory. Budova firmy byla dříve komplex kanceláří, než jsem je všechny koupil," hrdě se zazubil. To upřímně zírala.