Lovec

25. Druhá společná noc

"Já cítím úplně to samé co ty, Andreasi. Bez rozdílu. Akorát já toho začala litovat až po tom, co jsi to řekl ty. To ty jsi mě vyhnal ven." Tak dobře, ještě ho chtěla malinko poškádlit.

"Cože? Co se mi tu snažíš říct jako?! Že já můžu za to, že jsi se hned vyspala s někým jiným?! Jako bolestné, nebo co sakra?!" zvýšil hlas. Nejdřív se lekla, ale pak jí to rozčílilo. Na ní tu nikdo rozhodně řvát nebude a už vůbec ne on.

"Můžeš se uklidnit? Uděláme akorát celému hotelu dobrou show, pro boha živého!" mluvila rázně, ale ne tak hlasitě jako on.

"Co je mi po nich!" vyprsknul.

Nevěřícně zavrtěla hlavou a šla dovnitř. "Pojď sem. Nikomu do toho nic není," zavrčela a když vešel, položila víno na stolek a zavřela za nimi balkonové dveře.

"Tak abys věděl, já s nikým nespala! Včera jsem před půlnocí vytáhla ven Fancy a Trevora. To s nimi jsem byla. Tak se laskavě uklidni!" Mávala mu ukazováčkem před obličejem jako nějaká rozlícená vychovatelka.

Zarazil se. "Ale vždyť ty jsi v letadle říkala, že..."

"Že mi spánek nebyl umožněn. Jo. Kecala jsem s nimi totiž dlouho a vrátila se až nad ránem. Tvoje blbost, jak sis to vyložil." Teď z něj naprosto záměrně dělala blbce. A bavilo jí to.

Překvapeně zamrkal. "A-ale," pár sekund hledal slova, "vždyť to tak vyznělo, Lili."

"Možná to tak vyznít mělo." Pokrčila rameny s nevinným výrazem.

"Cože?" Hovínko z mrože, idiote.

"Chtěla jsem ti ublížit tak, jako jsi ty ublížil mně. Nic víc za tím nehledej. Já nežila pět let v celibátu pro to, abych se pak začala kurvit, Andreasi. Víš, co vždycky říkám Fancy, když se na tebe ptá? Že žádný muž není tak silný, aby mě dokázal zlomit. Ani ty. Držím se svého životního rčení zuby nehty. Jen je to těžší a těžší. Včera se ti to málem povedlo, ale zase jsem se srovnala. Jako vždycky. Pokaždé vstanu jako fénix ze svého vlastního popela a žiju dál. Vždycky to tak bylo, ať už šlo o mého ex, rodiče nebo o tebe. Já se prostě zlomit nenechám. A už vůbec ne někým, kdo lituje lásky ke mně! Protože ten, kdo lituje lásky, kterou já osobně považuji za dar, není hoden mých slz." Hluboký nádech. "Ámen," dodala ironicky. Její rodiče jsou přece jenom věřící, síla zvyku.

Všechno se to z ní najednou vysypalo a ona ani nevěděla, proč. Teď toho ale litovala, když viděla Andreasův výraz. Byl úplně mimo.

"Dobrou noc," hlesla radši a ihned zmizela k sobě do ložnice. Ta její prořízlá pusa...

***

Ani po dvou hodinách nebyla schopná zabrat. Jen se převalovala a plácala sebou jako ryba na suchu. "To snad není pravda," zavrčela podrážděně a sedla si. Měla za sebou časový posun, a ve Vegas spala asi hodinu, trhaně. Pár hodin v letadle se nedá počítat, protože z té sedačky byla rozlámaná jako nikdy. Nechápala, proč není unavená, ale důvod toho byl dost možná v místnosti naproti.

Vstala z postele a šla si vedle pro vodu. Jaké bylo její překvapení, když ve společné místnosti našla Andrease zadumaně sedícího za stolem. Jakmile Lili zmerčil, ztuhnul. Abyste to pochopili, ona spávala jen ve spodním prádle, sem tam i nahá, ale to jenom doma a když jí bylo vedro. Nejdřív teda ztuhla i ona, ale pak nad tím jen pomyslně mávla rukou. Viděl mě už i bez těch dvou drobných kusů prádla, tak co... "Nemůžeš spát?" zeptala se nezaujatě a došla ke karafě s vodou.

"Ne. Ty?" A kruci. Měl úplně zastřený hlas. Takový ten o oktávu nižší a chraplavý. Div nad tím zvukem nezavzdychala.

Potlačila nutkání po něm skočit a radši se napila v naději, že uhasí ten vnitřní oheň. Rychle pryč! "Tak hodně štěstí při pokusech o spánek," pronesla a rychle se otočila k odchodu. V tu chvíli si uvědomila dvě chyby. První, že se na něj pak už nepodívala, tudíž nemohla vědět, že se pohnul a druhou, její hlasité zalapání po dechu, když do něj málem narazila. Ano, ocitl se přímo za ní.

"Vím moc dobře, na co myslíš a radím ti, abys na to rovnou zapomněl, Knighte!" Vážně se snažila znít výhružně, ale tep jí v tu chvíli vyskočil vysoko do oblak a krev jí hučela v uších. Muselo to vyznít spíš jako zoufalá prosba. Celou tu dobu pohledem hypnotizovala jeho hrudník. Tři knoflíčky na košili měl klasicky rozepnuté, mimochodem.

"Podívej se na mě," přikázal takovým stylem, až si chvíli přišla jako v padesáti odstínech. Navíc si vážně přišla ve veliké nevýhodě. Byla polonahá! A on zcela oblečený. Její hruď se rychle zvedala a klesala, jak se jí zběsile rozbušilo srdce a ona potřebovala víc kyslíku, který jako kdyby tam teď snad nebyl. Ta jeho prokletá přítomnosti. Moc blízko. Zase, krucinál!

Ale nakonec tu hlavu zvedla a opravdu se soustředila na to, aby se neztratila v tom množství nebeské modře. Říkala jsem vám už, jak je ráda, že nerudne? Tváře jí teď totiž úplně hořely.

"Proč?" zeptal se tvrdým hlasem.

"Co?" nechápala, mozek jí přestal fungovat.

"Proč na to mám rovnou zapomenout?"

"Není to dobrý nápad," pípla.

"Proč myslíš?"

Pane bože! S ním je to vážně náročný. "Vzhledem k tomu, jak je to mezi námi... Ehm, složité a navíc, jak to dopadlo naposledy, když jsme se spolu vyspali?" Vzpomínka na to jí vrátila dech a mohla konečně zase normálně mluvit.

Mezi obočím se mu objevila vráska, jak se zamračil.

"Vidíš," hlesla a obešla ho. Nejistými kroky se vydala zpět do svého pokoje. Vážně se snažila ovládat, ale taky byla jenom člověk. Její tělo se celé klepalo touhou po tom muži stojícím kousek za ní. Měla pocit, že jí teplota vyletěla snad až na čtyřicet.

Jak sáhla po klice, zasekla se. Pevně stiskla víčka a prudce se otočila. Proklínala se za to, co chtěla udělat.

Samozřejmě, že se na díval. "Varuju tě..." pronesla výhružně a zvedla prst.

Pobaveně protočil oči. "Slibuju, že se ti tentokrát ozvu."

V tu chvíli byla skokem u něj a bušila mu do hrudi. Zase jí vytočil. "Tohle není sranda, Andrea-." Její bědování bylo umlčelo polibkem.

A jakým polibkem! Blaženě zasténala a se stejnou vervou mu to oplatila. Nebylo vůbec překvapivé, že jí to chybělo. Rukama ho objala kolem krku a stáhla si ho tím ještě více k sobě. Zamručel a popadl ji do náruče. Už zase. Ta jeho síla byla na něm jedna z nejpřitažlivějších vlastností, ty ostatní jí spíš rozčilovaly, ale tahle ne. Při tom zvedání se její rty rozšířily do úsměvu a on jí na oplátku štípnul do zadku.

"Au!" vyjekla a plácla ho po zádech. Obratem přišlo plácnutí do druhé půlky jejího pozadí. To už se ale naplno zasmála "Jsi neuvěřitelný."

"Já vím," řekl vítězně.

"A taky neskutečně namyšlený," dodala otráveně, ale posléze dopadla na měkkou postel v jeho ložnici.

"To vím taky," odvětil hravě a uvěznil ji pod sebou. Opět se vrhnul na její rty a ona mu u toho automaticky rozepínala košili. Nic jednoduchého mimochodem.

Ale podařilo se jí ji z něj strhnout.

"Chyběla jsi mi," zapředl mezitím, co se věnoval jejímu krku.

"Nesnáším tě!"

Zasmál se a upřeně se na ni zadíval. "Po tomhle nebudeš."

A pak už nebyla schopná dát jedinou kloudnou větu dohromady.