Lovec

32. Dvojité překvapení

Manažerka jí nakonec dala práci i na úterý. Už si říkala, že ji vesmír musí milovat.

Dneska měla první směnu od devíti do pěti. Jelikož měla dnes šichtu s Fancy, domluvily se na společném jídle před prací a pak se do burlesky vydaly spolu. Když společně přišly do šatny, kolem Lili se po chvíli utvořila skupinka.

"Čau Carmen. Vítej zpátky. Shimmer říkala, že už tu jsi zase na plný úvazek," pozdravila jí jedna ze sboristek, Ginger.

"Ahoj, jo to je pravda, ale už jsem tu byla i včera," odpověděla překvapeně. O co tu jde? Nikdo se tu se ní nikdy moc nebavil a nikdo si jí takhle nevšímal. A jí to tak vyhovovalo!

"Jo, ale včera už nebyl čas," odpověděla jí zase Ginger.

"Na co? To jste mě tu chtěly uvítat? Holky vždyť já nikdy neodešla," řekla s úsměvem a rozhlédla se po všech. Byly tu dokonce i sólistky Lisa, Niki a Shimmer. Ta včera zrovna zpívala. Je nejnovější, ale ten její hlas! Zlato v hrdle, jinak se to popsat nedalo. To měli vlastně všechny tři, ale třeba Lisa zpívala spíš hloubky. Niki byla afroameričanka, takže měla silný hlas a dokázala zazpívat snad cokoli. A Shimmer, ta by mohla pomalu do opery.

"No to sice ne," ozvala se Lisa, "ale skoro jsme tě neviděli. Navíc se chceme zeptat, zcela upřímně, na Knighta." A do prdele... Ale alespoň to z nich konečně vylezlo.

"Díky za upřímnost, Liso. Ehm." Nechtěla jsem o něm mluvit. Vždyť sem přišla proto, aby se odreagovala. "Nevím co chcete vědět, nebo o čem se tady drbe, ale nic s ním nemám a teď bych se chtěla připravit," odsekla a chtěla se otočit, ale ten babinec se tak lehko nevzdal.

"No pracovala jsi v jeho firmě ne?" ozvala se Ginger. To jim řekla určitě Lady, jejich šéfka.

"Ano," odsekla a sedla si ke stolu. V zrcadle viděla jak se půlkruh kolem ní zužoval.

"No a pak jsi s ním odletěla do Londýna ne? Ale vrátila ses dřív," pokračovala Niki. Kurva práce jak tohle zjistily?! Hodila vyloženě nasraný pohled v zrcadle na Fancy, ale ta jen lehce zakroutila hlavou.

"Ha! Já to viděla! Takže je to pravda?!" vyjekla Lisa. "Lovec má další kořist." Tohle chudák neměla říkat. Lili se zvedla tak rychle, až se židle převrátila a Lisu bouchla.

"Do mého soukromí je vám úplné hovno! S Andreasem jsem se rozešla já, ano, chodili jsme spolu, ale já brzo poznala, že to byl blbej nápad. Z Londýna jsem se pak vrátila dřív jen proto, abych ho už nemusela mít na očích. Takže já rozhodně nejsem žádná kořist. Nikdy nebudu! A teď se seberte a padejte makat, máme půl hodiny!" Ne, že by křičela, ale klidně taky zrovna nemluvila. "A sorry za tu židli. Nemáš mě srát," dodala a pak pro jistotu odešla na záchod. Projít mezi nimi bylo to nejmenší, protože jí uhnuly z cesty. Když se rozčílila, tak pomalu ještě ztmavla a pak vypadala jako čert. Navíc šla chůzí "bohyně smrti". Slovo naštvaně bylo proti tomu slabý odvar.

Ještě ale zaslechla Fancy. "Vy jste fakt neskutečný! Hleďte si svýho života a Carmen nechte bejt!" Byla taky pěkně naštvaná.

"Jenom jsme byly zvědavé, jak to doopravdy bylo. Nechápu, proč je tak hnusná," ozval se někdo. Kdo to byl, Lili nepoznala.

"A co je vám po tom?! Jste snad její mámy, nebo co?! Ona si sem přijela odpočinout a odreagovat, vy husy! Tak jí to laskavě dopřejte! Jak by bylo vám, kdyby se vám někdo sral do života, hm?!" houkla. Lili v duchu děkovala za to, že měla takovou kamarádku.

***

Večer ubíhal jako voda. Holky kolem ní chodily po špičkách, což moc nechápala, protože se tam každá uměla dobře hádat. Jenomže pak  zjistila, že jim Fancy práskla to, co udělala Sharpey. Zakroutila nad tím hlavou. Teď bude sice vypadat jako agresivní kráva, ale aspoň jí nechají. Vážně - to jak se na ní seběhly, to bylo fakt hnusný a nepříjemný. Takže se na Fancy vůbec nezlobila.

Bylo zhruba tři čtvrtě na čtyři, když jí akorát Marco, jejich vizážista, dolíčil na další show. V tom přišla Lady. "Carmen, pán na balkónku si na hodinu zaplatil tvou společnost."

Podivila se. "To tu dlouho nebylo," zahvízdala. Na hodinovky většinou chodily sólistky. Sboristka nikoho nezajímala. Když si je tam někdo zaplatil na hodinu, musely s ním celou hodinu sedět, popíjet a klábosit. Dělali to hlavně stáláci a bohatýři, když se nudili nebo se jim někdo líbil. Ale byla podmínka žádné obtěžování. Jakmile to pán porušil, vrátily se mu peníze za zbylé minuty a vyhodili ho. A bylo úplně jedno, kdo to byl. Hodinovku vždy hlídal security. Lili jí měla snad jen šestkrát za celých pět let. 

Někdy se je snažili k něčemu přemluvit a někdy si chtěli vážně jen pokecat a měli dost peněz na to, aby si to zaplatili, protože holky musely jinak chodit na vystoupení a Lili třeba teď měla mít ještě tři, takže by na pána jinak čas neměla.

"Balkon osm. Buď slušná," usmála se Lady.

"Jako kdybys mě neznala," zaxichtila se Lili.

"No právě," pronesla manažerka.

"Bla, bla, bla." Lili jí ukázala své bílé zoubky ve škodolibém úsměvu a pak i se župánkem s nápisem CARMEN a příruční taštičkou, kde měla mobil a peněženku, odešla. Lady možná působila chladně, ale byla to skvělá ženská. Jak tam byla Lili už dlouho, tak si tykaly, ale Lady jí to nabídla až po roce působení v burlesce.

Vyšla ze šatny. Za dveřmi s nápisem STAFF ONLY se jí ujal vyhazovač, aby jí bezpečně dovedl za jejím klientem. Prošli kolem VIP baru do standart zóny, odkud se dalo dostat do balkónků. Ty byly drahé a málokdy všechny obsazené. Byly něco jako VIP, ale ve vzduchu.

Vyšli schody a Lili se už nemohla dočkat toho měkoučkého polstrování křesel z balkónů a taky byla zvědavá, komu se tak zalíbila.

Došli na místo. Balkón měl ze všech stran stěny a vstupovalo se do něj dveřním rámem se závěsem. Z balkonu bylo i dobře vidět na stage a z ní zpět.

Kolega jí odhrnul závěs a ona mohla spatřit dvě zlatá, polstrovaná křesla, zlatý stolek s drahým šampaňským, dvěma skleničkami a mísou ovoce v čokoládě. Ale jinak byla místnůstka prázdná. Zmateně se otočila na muže, co jí sem doprovodil. "Co to má znamenat, Joe?"

"Podívej se na ten stolek pořádně," řekl prostě a Lili poslechla. Teprve až pak si všimla bílé obálky, přes kterou byla položená umělá modrá růže. Tomu nerozuměla, ale obálku si vzala. Byla čistá, bez textu. Uvnitř byl složený papír. Dopis. Srdce se jí divoce rozbušilo a žaludek se sevřel, když ho rozložila a poznala to písmo. Celá roztřesená začala číst.

Lili,
tohle jsem koupil pro tebe. Myslím, že si zasloužíš odpočinek.
Pokud mě chceš vidět, řekni Joeovi a on mi dá vědět, abych přišel.
Pokud mě vidět nechceš, přeji ti dobrou chuť...

A.K.
Ps: ale já bych se s tebou setkat potřeboval.
A určitě tě bude zajímat ta růže... Vysvětlím ti to radši rovnou tady, protože chci, aby jsi to věděla a nejsem si jistý tím, že mě zavoláš. Četl jsem na internetu jeden článek. Byla u něj fotografie pugétu červených růží s jednou umělou uprostřed. U toho nápis "budu tě milovat, dokud poslední růže neuvadne". No, já tě budu milovat tak dlouho, dokud neuvadne tato růže. Je jen jedna, protože já miluji jen jednu ženu a ta nemá ráda dle jejích slov "přepíčené" věci. V tu chvíli se musela uchechtnout. On si to pamatoval? A je modrá. Je to exotická kráska, stejně tak jako ty.

Už dávno seděla na jednom z křesel a nevěřícně zírala na ten text. To bylo... Tak krásné a, a, a... Jak? On je tady? Celou dobu? Jak to, že si ho nevšimla? A kde se to v něm najednou vzalo? Co se to s ním stalo? Přečetla si to pro jistotu ještě jednou. Potom během pár sekund už věděla dvě věci: že jí hodně chybí a že ho potřebuje nutně vidět. Po vzteku z Londýna nebylo ani památky.