Tommy (Mpreg, hybrid)

Budu mít dítě 8

AHOJ!!! :)*
- 7dílů = 650 přečtení - já vám tleskám a hluboce se klaním, protože jste úžasní :3
- předem upozorňuji, že je tento díl- dle mě- divný :DDD
- možná zítra nepřidám díl, protože nevím, jak to budu mít s časem ://
+ můžu mít OSOBNÍ OTÁZKU? :D (nechci vypadat jako blbec, ale...)- když si vlezu do vlastních výtvorů a rozkliknu ´Tommy(Mpreg,hybrid)´, tak vedle Edit Story (takové ty tři obdélníčky- např. jako když je na notebooku znázornění signálu)- kde jsou statistiky (kolik z vás kdy četlo atd.) tak nahoře v té liště je Demographics- to se rozklikne a tam je mapa světa- to ukazuje čtenáře pouze pro ten můj tříběh?(Nemáte tam stejná čísla?) Protože mně to přijde dost nepravděpodobné! :DD (ČR 71,429%- fajn s tím se počítá :D, Slovensko 21,429%- taky čtu slovenské příběhy :), USA 7,143%-??? Kdo to čte v USA? :O )

Ta jediná tři slova- budu mít dítě- mi absolutně vymazaly vše, co jsem chtěl říct já jemu. Tato věta se mi stále přehrávala znovu a znovu jako kdybych se zasekl v jakési časové přesmyčce, ale nakonec můj mozek zformuloval otázku, při které doufal, že ho pouze zradily uši, „Můžeš mi to zopakovat?“

Tom se zhluboka nadechl a zadíval se z okna, „Čekám dítě.“

„J-jak?“ bylo jediné, co jsem ze sebe dostal.

„Už jsem ti říkal, že i hybridi muži můžou otěhotnět,“ pomalu ze sebe stahoval barevné papíry, které mu pokrývali celou horní polovinu těla.

„Jak si mohl otěhotnět,“ napil jsem se z Tommyho sklenice s vodou, kterou měl na nočním stolku vedle postele, „když já jsem s tebou nic neměl?“má otázka zůstala viset ve vzduchu několik minut, během kterých se Tom přesunul ke mně, klekl si a hlavu mi lehce položil do klína.

„Nepodvedl jsem tě,“ mluvil potichu a svojí poníženou pózou vše dokazoval.

„Jak si otěhotněl?“ musel jsem to vědět, i přestože jsem věděl, že mu to je velice nepříjemné, ale je to můj hybrid a nikdo nemá právo sahat na můj majetek!

„Já nevím, Jamie,“ pevně mi objímal levou nohu pod kolenem a tiskl se k ní.

„Nechal ses zbouchnout a ani nevíš jak?“ nechtěl jsem křičet, ale prostě to nešlo. Bral jsem ho jako svého kamaráda, ale možná časem kdyby chtěl dítě, nejspíš bych se nebránil.

„Několikrát mě uspali,“ kňučel- nikdy jsem ho tak neviděl, choval se jako normální hybrid, „J-já opravdu nevím.“

„Kdo tě uspal?“ mírnil jsem hlas, i když vyzněl mnohem chladněji, než jsem chtěl.

„Byl tam Zayn a ten tvůj kamarád, co mě zmlátil a ještě několik dalších,“ modrá očička se mu pomalu plnila slzami.

„Pojď ke mně,“ přitáhl jsem si ho do objetí a vtiskl mu malou pusu mezi ouška na hlavě, „Promluvím si se Zaynem a přijdeme na to, co se stalo,“ chlácholil jsem ho, ale v hlavě si už vymýšlel plán, co udělám Maxovi, Zaynovi a všem ostatním, které Tom nedokázal pojmenovat.

„Nechci to vědět,“ kňoural mi u ucha a já ho chápal- radši bude žít s myšlenkou, že je to jeho dítě a nikoho jiného, než aby se díval, jak mu před očima vyrůstá třeba malý Max.

Odtáhl jsem se, „Jak si přišel na to, že jsi těhotný?“ došlo mi, že to nemůže zjistit jako normální holka, protože menstruaci, která by mu vynechala, nemá, k těhotenskému testu nemá přístup a břicho má zatím beze změn.

„Poznám to,“ poprvé se usmál, „měl jsem už dvě děti.“

„Nechci ti způsobit nějakou bolest, ale...,“ na chvíli jsem se odmlčel, „...nepřišel si o to dítě, když tě Max zkopal nebo během operace? Krvácení je jeden ze znaků potratu.“

„Taky jsem si myslel, že mi miminko odešlo,“ oči mu přímo jiskřily, „ale dnes ráno se znovu ozvalo,“ to už jsem se radši neptal, ale Tom položil otázku sám, „Můžu si to dítě nechat?“ zvážněl a zpříma se mi díval do očí.

V ten moment mi zamrzla krev v žilách- jak se na něco takového vůbec může zeptat? Moji odmlku si ale vyložil špatně a po tvářích mu začali stékat slzy smutku.

„Jestli to dítě chceš, tak si ho nech, je to tvoje tělo a tvé rozhodnutí,“ posadil jsem si ho na klín, „Stejně si myslím, že už by nebylo ani možné, vzít ti ho.“

„Jsem hybrid, můžeš mi ho vzít kdykoliv,“ žmoulal si ocásek mezi prsty.

„Nikdy bych ti ho nevzal,“ přiznal jsem pravdivě a za to jsem si vysloužil velkou pusu na tvář, až jsem se z toho svalil na postel.

„Budu mít miminko!“ výskal a obsypával moji tvář letmými polibky, „Budu si s ním hrát a naučím ho chodit a mluvit a...,“ byl v absolutní euforii, i když to v budoucnu nepřizná a bude hrát drsného, tak tohle mu nikdy nezapomenu.

„Nech si taky něco pro miminko!“ snažil jsem se ho něžně odsunout, protože mi docházel kyslík, ale vibrující mobil v kapse tu intimní chvilku okamžitě rozpustil. Na obrazovce se neustále objevovala fotka a jméno Zayna.

Zvedl jsem to.

„Čau, nenechal jsem si u tebe řidičák? Nemůžu ho nikde najít,“ mluvil neuvěřitelně rychle, že jsem jako cizinec měl co dělat, abych mu rozuměl, „Kdyby si ho našel, tak mi prosím tě brnkni zpět a já bych si pro něj zítra ráno přijel, je to jediné místo, kde jsem otevíral peněženku a nejpravděpodobnější místo, kde mohl vypadnout,“ slyšel jsem na konci věty ztrápený povzdech, ale to chlapec ještě netuší, co jsem si pro něj připravil já.

„Chci, abys stejně ráno přijel, potřebuji si s tebou nutně promluvit,“ v hlavě jsem si doplnil- zase.

„Znovu?“ posměšně vyřkl, „Vážně jsme mluvili už před hodinou...“

„S kým Tom čeká to dítě?“ přetrhl jsem tok jeho myšlenek.

Tom napínal uši, aby to slyšel také, ale ze sluchátka se ozvalo už jen rychlé pípání, jak Zayn zavěsil.