Tommy (Mpreg, hybrid)

Komu jsi pila krev tentokrát? 92

„Krásné ráno," vesele mi popřál Tommy s polibkem na rty, jenž jsem mu neopětoval a automaticky si sedl ke stolu, kde seděla i Claudie s rudě namalovanými rty.

„Komu jsi pila krev tentokrát?" utrousil jsem místo pozdravu a přitáhl si kávu, kterou mi Tommy předem přichystal na mé místečko.

„Cože?" zívla ke mně. Nechápala, co míním, a tak jsem si prstem přejel po vlastních rtech, aby konečně porozuměla mé narážce.

„Tady se nám zase někdo dobře vyspal, že, Jamie?" poznamenala s úšklebkem a usrkla si z vlastního hrnku s bláznivou zebrou, který patřil malému Tommymu.

„Nějak tam blbne topení," začal jsem s vysvětlováním, „byla mi zima."

„Je srpen, kámo," posměšně vyprskla a z ruky mi vytrhla kus bagety. „Možná by tu ale jedno řešení bylo," spiklenecky na mě mrkla a já to pochopil úplně blbě...

„Myslím, že tu část života, kdy jsi mi dělala ústřední topení, už máme za sebou," odbil jsem ji a sáhl si pro další jídlo, jenž zdobilo stůl, a mezitím stihl zachytit Tommyho pohoršený pohled.

„Myslela jsem někoho jiného," narážela na Tommy, což jsem pochopil okamžitě i bez přehnané gestikulace jejíma tenkýma rukama, „ale když už na to přišla řeč..." Hrdelně jsem se zasmál nad zamrkáním blondýny před sebou a jejím balícím pohledem, na který jsem se už jednou chytil, ale nehodlal to opakovat. Tommy skoro vrčel a já už jen čekal, kdy vyskočí a vyškrábe Claudii oči.

„Jamie," skočil jí rázně do řeči Tommy, okamžitě se přemístil k mému levému rameni a majetnicky na něj položil svoji ruku, „měl bych na tebe prosbu." Zamrkal dlouhými řasami a u mého pravého stehna se objevil béžový ocas, jenž se trochu přivinul k mému stehnu.

„Tak povídej, zlato," řekl jsem mírně a Tommy se nad mým oslovením zatetelil blahem.

„Víš, jak mám za deset dnů narozeniny, ale ty budeš mít ten koncert," rozpačitě mi osvětlil situaci, já přikývl, že rozumím, a on stydlivě pokračoval: „tak jsem si říkal, že bychom si udělali hezký den dnes. Mám hlídání pro děti a takový malý plán, co bychom všechno mohli podniknout," zarazil se pravděpodobně kvůli mému překvapenému výrazu, jehož jsem si byl dobře vědom, „ale jestli nechceš, můžeme být doma. Mně by to nevadilo," dodal smutně a já se na něj pousmál. Sice jsem si ho stále ještě nechtěl tak úplně pustit k tělu, ale nemohl bych mu pokazit osmnácté narozeniny, které se slaví jenom jednou za život a v mém životě byly dost významné, protože jsem dostal Tommyho a s ním i své první dítě, jenž přišlo dosti záhy...

„Ne, to ne," zamítl jsem možnost zůstat jenom doma téměř okamžitě. „Půjdeme někam, jenom musíš říct kam a kolik si mám vzít přibližně peněz."

„Opravdu?" zajásal a slabýma rukama mě obejmul kolem krku.

„Jistě," potvrdil jsem mu a ani se neodtáhl z pevného sevření. „Bude ti osmnáct, stáváš se dospělým a já chci, aby tvé první slavené narozeniny proběhly, co nejlépe."

„Miluji tě!" vypískl a přitiskl se svými rty na moje, to jsem už příliš nepodporoval. Pomalu jsem se odtáhl, ale dovolil jsem mu, aby mě stále objímal.

„A kam půjdeme?" zašeptal jsem k němu, během čehož mu mírně zrůžověly tváře.

„Chtěl bych se nejdříve jenom projít třeba centrem," zasnil se a já ztuhl. Pětadvacet ve stínu a miliarda turistů... Opravdu romantická představa.

„Bude tam narváno," pokoušel jsem se mu to rozmluvit, ale to se mi nedařilo, spíše naopak.

„Nikdy jsem tam nebyl a to bydlíme necelé čtyři kilometry odtud," zaprotestoval a založil si ruce na hrudi. „Není fér, že tam byli i nějací Japonci z druhé strany světa, když já bydlím za rohem."