Tommy (Mpreg, hybrid)

Příliš inteligentní 20 2/2

Ahoj :) omlouvám se, že jsem nepřidávala, ale jsem nemocná a tenhle díl jsem psala celý týden- vždy kousek- a jsem z něj absolutně hotová :/ takže nevím, jestli budu přidávat i o víkendu :(
Vždy, když mi není dobře, tak jsem taková podrážděná, takže se to možná trochu odrazilo i v ději tohoto dílu, ale berte v potaz, že s teplotou se špatně myslí a píše :/
+ omlouvám se za chyby :)

„Mám takový pocit, že se bavíte o mně," přimhouřil oči s maskou na tváři, že to myslí pouze ve srandě- takže musel něco slyšet nebo tušit, ale jedno mu to rozhodně nebylo.

„To bychom si nikdy nedovolili," zvedl jsem ruce do obraného gesta, ale on toho využil a po vzoru Olivie si sedl na můj klín, „že, Zayne," šikovně jsem z toho vynechal Olivii.

„Jen, aby," něžně zuby naznačil stisk mého ušního lalůčku, ale i tak jsem cítil malý tlak a spolusedící pár jen nevěřícně valil oči nad Tommyho drzostí. I já po slovech, které mi sdělila Olivie, trochu ztuhl- bylo to něco jiného, když se jeho chování shodovalo s body, které jsem si před chvílí vyslechl.

„Tommy," špitl jsem k němu- naštěstí má ústa kryly jeho vlasy, „uklidni se!" pevně jsem mu svíral zápěstí, aby mě vnímal.

„Kde jsou kluci a Eddie?" prolomila napjaté ticho Olivia a já si teprve uvědomil, že Tom přišel sám.

„Jsou v mém pokoji," objal mě kolem krku a absolutně jí nevěnoval pozornost, „malují si."

„Jak si je tam mohl nechat? Vždyť jsou malí a můžou si něco udělat nebo něco spolknout a udusit se. Sakra, proč jsi tak nezodpovědný?!?" vyjekla a už se drala ze Zaynova náručí, ale Tom ji zastavil.

„Nejsem nezodpovědný, mám u sebe chůvičku," ukázal v dlani bílou vysílačku, kterou jsem koupil, abychom ji mohli používat, až budeme mít miminko.

„Tenhle kus plastu," vzala mu ho z ruky, „je určený tak pro tebe, aby Jamie věděl, kdyby si něco potřeboval a nechtěl být otravován tvojí přítomností...," píchala do vosího hnízda a ty malé mrchy se už chystaly k útoku...

„To je absurdní-," nasadil arogantní tón a nadzvedl bradičku- najednou se mi nezdál tak mlaďoučký a nevinný, ale jako velice sebevědomá a samostatná bytost- ale Olivia mu opět ukázala místo, kam patří...

„Neskákej mi do řeči a jdi za ostatními hybridy- nevidím jediný důvod, proč by měl být výjimka a zůstávat u stolu!" ...když Zayn tvrdil, že má páru, tak jsem netušil jak moc. Tom chvíli jen tiše s vražedným pohledem seděl na mém klíně a navzájem se s Olivií propalovali, ale nakonec se zvedl.

„Jak, vy," myšleno námi lidmi- překládal jsem si v hlavě, „sami říkáte- moudřejší ustoupí, vůl- našem případě kráva- jde dál," viděl jsem Zayna, jak startuje a připravoval se na Tommyho obranu, i když bych mu nejraději jednu vrazil sám, „Je smutné, že já musím být ten moudřejší," rychle jsem si stoupl do cesty mezi Zayna a Toma.

„Tommy, vypadni!" zavrčel jsem jeho směrem a on mi jen provokativně přejel špičkou ocasu přes tvář.

„Počkám nahoře," řekl mi přes rameno a zamířil do patra s tichým ťapkáním po schodech.

S Olivií a Zaynem jsme si povídali celé odpoledne a zjistil jsem, že oni jsou pro sebe přímo stvořeni. Naštěstí jsme se už nedostali k tématu 'Tom' a on se do konce neobjevil, ani když jsme šli pro Edieho, tak tam nebyl- jen kluci v obklopení plyšáků a kostiček- dle staveb, které stavili, jsem hned na první pohled poznal, kdo co vytvořil. Poté jsem vyprovodil mé přátele a šel do své ložnice, kde se také válely nějaké plyšové potvory a já se v tom bordelu měl učit!

Něco vlhkého mě přivedlo z limbu zpět mezi živé- někdy až moc. Vlhko se pomalu přesouvalo z krku přes bradu po...ústa?! Polkl jsem a pokusil se otevřít oči, ale šlo to poměrně těžko a když už jsem se měl k absolutnímu probuzení, tak mi něco šťouchlo do nosu a dýchalo na tvář teplý vzduch. Zamručel jsem a pokusil se ztuhlé svaly na tváři rozhýbat, abych mohl promluvit k neznámému a přetvořit svůj výraz do něčeho, co připomíná aspoň trochu lidský obličej.

Aniž bych chtěl, tak jsem zapřel ruce o cizincovu hruď a silou ho odstrčil, takže jsem následně zaslechl pouze žuchnutí něčího těla o matraci vedle mě.

Znovu se ke mně přitáhl, ale už mě jen obejmul kolem pasu a hlavu si položil na mé rameno, „Co to děláš, Tommy?" promluvil jsem a byl zaskočen svým chraplavým hlasem.

„Chyběl si mi," zavrněl mi u ucha.

„Jdi pryč," přetočil jsem se na druhý bok, abych k němu byl zády. Urazil mé nejlepší kamarády a teď se ke mně tulí? Má vůbec nějakou hranici?

„Nepůjdu jenom kvůli tomu, že tě ta mrcha naočkovala proti mně," Tommyho sevření kolem mě ještě zesílilo- až to bolelo.

„Tohle je přesně ono," prudce jsem si sedl, „nemůžeš takhle mluvit s lidmi, na kterých mi záleží!" křičel jsem.

„Je očividné, že na mně ti nezáleží, protože jinak by ses mě zastal," tvrdě mi vracel slova za doprovodu vrčení a ježení ocasu, „když mě ponižovala přede všemi a dokonce před otcem mých dětí," opět vše vztahoval na to, jak mu všichni ubližují- to už bylo citové vydírání!

„Přestaň!" sebral jsem skripta z nočního stolku a šel je uklidit.

„Buď tak laskav a řekni mi s čím!" postavil se vedle mě.

„S tím, jak se chováš- naprosto nevychovaně a tak strašně arogantně, že se za tebe stydím!" naše hádka se stále stupňovala.

„Takže si mě představuješ tak, že se ti budu starat o děti, chodit kolem tebe po špičkách a na všechny lidi, které znáš, se usmívat, aby sis mohl klidně píchat s tou kurvou, která je u nás pečená vařená?!?" neudržel jsem a vlepil mu takovou facku, že se posadil na postel s překvapeným výrazem- nečekal to, byl si moc jistý, že se mu nic nestane, ať se mnou bude mluvit jakkoliv.

„Jsem blbej, když jsem si myslel, že ty jsi ten chudák, kterému všichni ubližují, ale ty jsi zmetek-absolutně fanatický zmatek a já se začínám mít pocit, že ani žádné dítě nečekáš a lžeš mi jako vždy jenom kvůli tomu, aby ses posunul ve svém plánu zase o kus dál, ale nechápu, proč si do toho zatáhl zrovna mě!?!" domem se rozlehl pláč a volání táty- zřejmě jsem svým křikem probudil ty jeho parchanty...

„Tohle si přehnal!" zvedl se a rozešel ke dveří, „Nevím, co ti kdo řekl, ale lhali ti a teď uhni, dnes budu spát u kluků, protože nechci v téhle absurdní hádce pokračovat a doufám, že se ti to v hlavě přes noc srovná, protože bych byl nerad, kdyby si na mě byl celou dovolenou tak hnusný jako teď," klidnil hlas, ale oči mu nebezpečně blýskaly, „Omluvu z tebe asi teď nedostanu, ale věřím, že jsi dost inteligentní, abys na to přišel sám," poslední slova pronesl jako kdyby mluvil s malým dítětem, které káral za to, že zlobilo.

„Počítám do pěti a jestli nevypadneš z mého pokoje, tak tě zmlátím tak, že tě odsud povezou nohama napřed," zatínal jsem všechny svaly v těle, abych se udržel, „Jedna," stále stál na místě.

„Na to nemáš," konstatoval.

„Dva... Tři-," dívali jsme si do očí a on jen letmě nakláněl hlavu.

„Tohle je směšné," uvolněně zakroutil hlavou s povýšeným úsměvem- opět.

„Čtyry," jako by mu nedocházelo, že mě tím jen víc a víc rozčiluje.

„Jdu, ale ne kvůli tomu, že bych se tě bál, ale protože moje děti mají strach a já je v tom nenechám jako ty si v tom dnes nechal mě," rychle otevřel dveře a rozeběhl se ke klukům.

Cítil jsem, jak mi pulzuje celé tělo a zapřel se o zavřené dveře, abych se trochu zklidnil. Nejraději bych si dal sprchu a šel si lehnou, abych na to nemusel myslet, ale čekal na mě ještě nedobalený kufr a spousty posledních blbostí před odjezdem.

Vsadím se, že tahle dovolená bude stát za to!

PS: na čí stranu se přikláníte- na Jamieho nebo Tommyho? :) (Já na Jamieho :P )