Tommy (Mpreg, hybrid)

Je to můj sen 72

Doprovodil jsem poslední hosty a s naprostým vyčerpáním se vracel do jídelny, kde jsem naposledy spatřil Tommyho. Netušil jsem, co bych měl dělat, když se mnou zbytek večera nepromluvil, ale přišlo mi nesprávné, neokomentovat nijak své rozhodnutí ohledně pěvecké kariéry, při které budu často mimo dům a zanechám zde rodinu samotnou – nejpravděpodobněji budou muset přečkat pár týdnů, ne-li měsíců, u Cora kvůli případným kontrolám z TISofIHA.

„Tommy," podle předpokladů jsem jej nalezl v jídelně, kde sklízel ze stolů zbytky jídla a prázdné talíře cpal do myčky, „nech to na zítra, je čtvrt na dvě," přistoupil jsem k hybridovi a promnul mu ramena, aby se aspoň trochu uvolnil a nechal mě mluvit.

„Uklidím to, nejsem unavený," povzdychl si a zvedl prázdnou porcelánovou mísu, ve které byla před večeří polévka.

„Tommy, dej si sprchu, vezmi si pyžamo a vlez do postele, ano? Jestli tu nechceš mít zítra ráno ten nepořádek, můžu uklidit," nesmlouvavě jsem mu vytrhl mísu z rukou, ale on se nepohnul, jen mě propaloval modrýma očima, „Vím, co chceš slyšet, zlato, ale já nevím, proč jsem to udělal."

„Nebylo to nic neočekávaného, vždycky jsi o tom mluvil, jen jsem nevěděl, že nás opustíš, tak moc brzy," smutek v jeho tváři byl očividný.

„Neopouštím vás, nikdy vás neopustím," položil jsem mísu zpět na stůl a natáhl ruce před sebe, aby mě mohl obejmou, „Jenom budu někdy den nebo dva pryč, taky můžete chodit na mé vystoupení, ale bude chvíli trvat, než se vůbec postavím na pódium."

„Nelíbí se mi to," bezúspěšně jsem svěsil ruce opět podél těla.

„Proč?" mírně jsem zvýšil hlas, „Je to můj sen, dříve či později by se to stejně stalo, to víš sám."

„I přestože teď máme slabší období, nic to nemění na tom, že tě miluji a chci ti stát při boku, ale takhle to nepůjde," máchal rukama ve vzduchu a následně zamířil do kuchyně.

„Už jsem ti vysvětloval, že od vás neodcházím," zapřel jsem se rukou o futro a zahradil tak Tommyho nejkratší únikovou cestu z kuchyně.

„Od nás ne," uznal, až mě tím překvapil, „ale ode mě ano."

„Tenhle rozhovor je směšný," ušklíbl jsem se, nemělo cenu se hádat v jednu v noci, kvůli blbostem.

„To tedy je," přitakal, „protože ty mě tady stejně necháš a budeš si žít svůj sen s lidmi, které máš radši, než mne."

„Tak mi řekni, jaký je tvůj sen? Jen do toho! Já se snažím dělat tě šťastným, dělám, co můžu, ale cokoliv udělám, je to špatně," začínal mě štvát a to se poslední dobou stávalo čím dál, tím častěji.

„Doteď jsi mě dělal šťastným," zarputile stál přede mnou a já uviděl, jak mu vlhnou oči, „pro hybrida, jako jsem já, je stabilní rodina, ve které má svá práva, splněným snem a já si doteď žil svůj sen," manžetou si setřel první slzy, „měl jsem všechny děti u sebe, v sobě jsem nosil plod lásky mezi mnou a milovanou osobou, krásný domov, přátele, objevil jsem bratra a měl na své straně člověka, bez kterého si nedokážu představit ani jediný den, kdy bych mohl být šťastný, pokud by mi nestál po boku, ale teď se to kazí! Přicházím o toho člověka, o kterého jsem vždy stál a začínají kolem něj kroužit supy, aby mi jej sebrali a nechali mě zase samotného."

„O nic nepřicházíš," přistoupil jsem k němu a začal ho konejšit v pevném objetí, „Miluji tě a nic to nezmění, nenechám se ovlivnit lidmi, kteří nám nepřejí."

„Opravdu?" mírně se vzepřel v mé náruči, aby viděl do mých očí.

„Ano, ale občas se chováš jako dítě," neodpustil jsem si malou výtku, „třeba když jsi k nám pozval Ellie..."