Tommy (Mpreg, hybrid)

Visím na tvé dokonalosti 81

„Tommy, pojď ke mně," polohlasem jsem houkl na svého hybrida, když se do šťastného hloučku hrnul starý hybrid, který vždy způsoboval pouze zmatek a smutek.

„Nechte mi tu děti, pane Samuelsi," škodolibě se usmál během řeči, z čehož všichni ostatní hybridi zkameněli, protože si ho všimli teprve v té chvíli. Thierry vypadal jako by viděl smrt a druhý otec chlapců pokračoval, „Nebo mi snad nedůvěřujete?"

„Nemám důvod ti důvěřovat," Tommy se během naší přestřelky dostal i dětmi ke mně a zaujal místo po mém boku.

„To je mi líto, pane Samuelsi, ale měl byste si vzpomenout, že to já jsem našel Timeusovo dítě," zatnul jsem ruce v pěst, ale Tommyho utěšující dlaň na mých zádech mě ještě jakžtakž držela.

„Tati, prosím," zaškemral Tommy smutně a zamrkal stejně modrýma očima jako má jeho tatínek.

„Tati, rád tě vidím," proťal napjatou atmosféru Teodor, když se rozpohyboval a rozpřáhl ruce směrem k otci, aby ho mohl obejmout. Teodor vždy byl jeho nejoblíbenějším dítětem a tak nebylo ani překvapivé, že mu vřelé gesto oplatil se stejnou vervou, dokonce mu vtiskl pusu na spánek. Teodor v jeho náruči vypadal jako šestnáctiletý teenager, který se radoval z toho, že konečně dokončil základní vzdělání.

„I já tebe, koťátko moje," zavrněl hrdelním hlasem do vlasů druhého nejstaršího syna, jenž spokojeně odpočíval na jeho hrudi, ale otec ho po chviličce odstrčil, aby se podíval na Terryho, který k němu zasněně vzhlížel a tygrovaná ouška tiskl k hlavě, kde neupraveně postávaly hnědé vlasy.

„A ty jsi který, maličký?" otec s přeslazeným hlasem pohladil vysokého hybrida po líčku.

„Terry, tatínku," modrýma očkama mu probleskla radost a štěstí. Tahle dvojice se mi ani trochu nezamlouvala, oba mi byli nesympatičtí.

„Je ti devatenáct?" přimhouřil oči jeho otec, který se snažil vybavit nějaké informace o dětech, o které se nikdy nezajímal a pravděpodobně zájem jen hrál i dnes.

„Ano, tatínku, ty si mě pamatuješ? To je úžasné! Ani nevíš, jak jsem šťastný, že tě znovu vidím," s vyvalenými bulvami jsem sledoval scénu před sebou a Tommy taktéž, jenom Thierry se stále neozýval a schovával se za svými dětmi, které nadšeně poskakovaly kolem druhého otce.

„Jistě, že si pamatuji své dítě, Terry," ubezpečil ho a zopakoval stejný proces jako u Teodora a následně i u Tylera, u kterého trochu bojoval s Tylerovou nervozitou a výrazným strachem, jenž se objevil hned, jak se k němu otec přiblížil.

„Tyler se ho bojí," šeptem mi oznámil Tommy, i když jsem to už dávno sám věděl.

„Já vím," políbil jsem ho na spánek, „ale za chvíli tam budeš muset jít sám."

„První krok už máme za sebou, teď to nemůže být o nic horší," prsty prohrábl černé vlasy Tristana, „bojím se ale o tatínka."

„Jsem tady, neměj strach, když tak zasáhnu," než jsem stačil doříct svoji větu, Tommyho otec už na mého přítele mával, aby se připojil.

„Smím si půjčit vlastního syna, pane Samuelsi?" za každou cenu se mě snažil ponížit a majetnickými gesty to jen dostával na vyšší a vyšší úroveň.

„Jistě, že si můžete promluvit s mým přítelem," nasadil jsem stejný tón a za pas popohnal Tommyho.

„Kdybych mohl poprosit i s vnuky," na Tommyho líci držel přiloženou dlaň a palcem obkresloval jeho lícní kost, když se mile usmíval na naše dva malé chlapečky.