Tommy (Mpreg, hybrid)

Nektar 93

„Je lepší kravata nebo motýlek?" vyrušil mě Tommy zadumaným hlasem za mnou v koupelně, kde jsem se zrovna převlékal, a nerozhodně v rukách porovnával dva pruhy hedvábné látky.

„Motýlek," vyslovil jsem svůj názor a teprve si natáhl společenské kalhoty, jenž doposud ležely přes okraj vany vedle košile a dalších částí obleku.

„Můžeš mi ho, prosím, uvázat?" zažadonil, při čemž se do malé koupelny nasoukal také, těsně na mě.

„Tak si zvedni trochu ten límeček, Tommy," poručil jsem jemným hlasem. Prsty jsem začal pomalu, avšak obratně, vytvářet smyčky, jenž měly nakonec vytvořit motýlka, ale šlo to poměrně špatně, protože jsem byl zvyklý vázat motýlka pouze na sobě a ne někom cizím, takže zrcadlově. Tommy během toho prsty šmejdil po mém podbřišku, který byl stále ještě odhalený, a nakonec se rozhodl zapnout mi poklopec, což jsem nestihl kvůli jeho vyrušení. „Tommy, zvedni hlavu, nemůžu to uvázat, když ti zmizel krk," zlomyslně jsem zasyčel, ale nebylo z toho cítit nic moc negativního.

„Rozptylovalo mě to," zavrněl chraplavějším hlasem, než který míval obvykle, „ale klidně se budu dívat do tvých očí."

„O, to bylo ale romantické," posměšně jsem poznamenal a konečně dokončil okrasný uzel na jeho bledém krčku, Tommy se však ani poté neodtáhl.

„Já vím," zamručel, když se připojil do mé hry. Prsty stále putoval po mém podbřišku a mně naskakovala husí kůže, tolik se mi to zamlouvalo a děsilo zároveň.

„Tommy, musím se obléknout," zašeptal jsem, když už jsme se téměř dotýkali hrudníky, a svýma rukama znehybnil ty jeho, aby se už nadále nedotýkal mé nahé kůže. „Počkej na mě v obýváku, budu za chvíli."

„Jistě," bez protestů tiše zamumlal a se svěšenými koutky se odebral pryč, i když si neodpustil přejetí béžovým ocasem po mé citlivé kůži nad pasem kalhot.

„Je to tu nádherné," zavrněl mi Tommy do ucha, když jsme se konečně posadili do nejlepšího lóže v divadle, které se mi podařilo sehnat na poslední chvíli za příslibu, že jednomu muzikálovému režisérovi napíšu závěrečnou píseň a novému vystoupení, na kterém se teprve začíná pomalu pracovat.

Uvelebil jsem se do měkkého, červeného křesla, po pravém boku mi seděl Tommy, a já si automaticky položil jednu ruku na dřevěnou opěrku pod rukou, kde jsem se setkal s Tommyho. Nikterak jsem to neřešil a i když jsem viděl, jak Tommy tázavě pozdvihl obočí v očekávání, jen jsem uchopil jeho drobnou ručku do své dlaně a věnoval mu malý úsměv, jenž mi oplatil.

„Vypadáš úplně jinak v tomhle oblečení a prostředí," uniklo mi z úst polohlasem. Dojatě se zaculil a složil blonďatou hlavu na mé rameno.

„Doufám, že vypadám dobře," špitl a rychle si poupravil pramen vlasů, aby vypadal ještě dokonaleji.

„Skvěle," ujistil jsem jej klidným hlasem, protože se rudá opona začínala pomalu roztahovat a zaznělo poslední zazvonění. První postava vyběhla na jeviště a já se nadšeně díval, protože jsem vystoupení v tomto podání zatím neviděl, ale viděl jsem recenze, které vypadaly velice positivně. Ze zaujetí mě vytrhla Tommyho ručka na mém stehně a strnule předkloněná póza, jenž držel při pohledu na mnoho otrhaných mužů, kteří zpívali dosti pochmurnou píseň hned na úvod.

„Běhá mi z toho mráz po zádech," přiznal se polo-šeptem a namáčkl se více na moji maličkost.

„Teprve to začalo. Počkej, až to bude gradovat," navnazoval jsem jej a on jen rozrušeně těkal očima mezi mnou a úvodní scénou na jevišti. Při pohledu na jeho našpulená a mírně pootevřená ústa jsem se neubránil rychlému polibku na rty, abych mu nekazil výhled. „Na konci mám vždy na krajíčku i já sám," zašeptal jsem v blízkosti Tommyho ouška.