Tommy (Mpreg, hybrid)

Nikdy nepoznal 66

Ahoj Jamie, jsem šťastný, že jsi mě poslechl a zajistil našim dětem lepší život, ale nadále už ti nebudu moct psát, protože se ukázalo, že nemůžu mít děti stejnou cestou jako normální muži a proto mě převezou někam jinam. Netuším, kam to bude a ani to vědět nechci, ale slib mi, že celou tuto kapitolu budeš považovat za uzavřenou a najdeš klukům nějakou mámu, aby si přišli po všech stránkách normální. Vyřiď mým hlukům, že je moc miluji a nikdy na ně nezapomenu a ty věř, že jsem žil jen ve chvíli, co jsem byl s tebou.
Miluji tě! Tommy xxx

Hrdlo se mi sevřelo, i když jsem tuto zprávu četl možná už posté a cítil na tvářích horké slzy, „Jamie, nečti to! Prostě to tak je a už s tím nic nenaděláš, chápeš? Buď rád, že máš děti, které jsou v pořádku, co já bych za ně dala, aspoň za jedno miminko...," přisedla si ke mně Claudie a vyškubla mi mobil z rukou, „Je to už týden, kdo ví, kde teď Tom je."

„Musím ho odsud dostat," hřbetem ruky jsem si rychle utřel slzy, aby mě Tristan neviděl, už teď na tom byl dost špatně, nemluvil, odmítal si s kýmkoliv hrát a každou noc s ním musel někdo zůstat při rozsvícené lampičce, aby vůbec usnul. Nedokázal jsem si ani představit, jak těžké to tam muselo pro pětiletého chlapce být...

„Bože, Jamie! Je to zbytečné, proč to nechápeš? I kdybys ho našel, tak ti stát nedovolí si ho nechat," přísně, ale i přesto klidným hlasem, aby nevylekala Tristana, mi mluvila do duše.

„To by šlo nějak udělat, viď, Trisi," přitáhl jsem si černovlasého chlapce do náruče, „Všechno bude zase fajn, až najdeme tátu," tmavýma očima zkoumal můj výraz, ale nepromluvil, „pojď, broučku, dojdeme nakrmit Jamieho a pak půjdeme spinkat," zvedl jsem se i s hybridem v náručí, „Jo a Claudi," sáhl jsem do kapsy pro kus papíru, „tohle ti posílá Tommy, dal mi to už před soudem, ale trochu jsem na to zapomněl."

„Určitě je v tom zabalená bomba, jed nebo něčí exkrement," ušklíbla se, když vzala papír zmuchlaný do kuličky opatrně mezi dva prsty.

„Musíš to vyzkoušet," pokrčil jsem pobaveně rameny a nadále už jenom odnášel Trise do Oliviiny ložnice, kde spalo třiceti osmidenní miminko. Za tu dobu, co bylo v TISofIHA vyrostlo k nepoznání a já stále nemohl uvěřit, že je to moje dítě, že já vůbec mám dítě.

Tris přes špršle v dětské postýlce hladil kňourající miminko po bříšku a spokojeně si pobrukoval, mezitím, co jsem ohříval mléko v lahvičce na ideální teplotu, „Trisi, chceš nakrmit miminko?" zbytečně jsem se zeptal, protože odpověď jsem dávno znal. Tris miloval všeobecné starání se o všechny v okolí a ještě větší radost mu dělalo, když byl užitečný a zodpovědný velký brácha, „Sedni si na postel a já ti Jamieho položím na klín," přikázal jsem a natáhl se pro miminko, které už křičelo z plných plic...

„Teta," špitl mi Tris do hrudi, když už jsme leželi dobrou hodinu v posteli a já čekal, až usne, abych ještě mohl chvíli do přízemí za Claudii kvůli obsahu papírku, který jí Tommy poslal.

„Dobře, ale pak už budeš spinkat, koukni, kolik je hodin," napomenul jsem jej, protože bylo už půl desáté a to je pro tak malé dítě pozdě, „Olivie!?!" zaječel jsem do domu a jen doufal, že nevzbudím mimi a Tommyho, který jako hodné dítě spal.

„Už jsem tady, Trisi," okamžitě pochopila, oč jde a bez sebemenšího zaváhání si lehla vedle nevrle se převalujícího chlapce z druhé strany, „Jsem tady, zlatíčko," oddechl jsem si, když přestal konečně vyvádět a položil spokojeně hlavu těsně k Oliviině hrudi, skoro na prsa.

„Budeš tady asi muset zůstat, u mě neusne," šeptl jsem, protože se zdálo, že konečně usnul.

„Můžu tě ujistit, že se nikam nechystám," zabručela nazpět.

„Jak je to mezi tebou a Zaynem?" odvážil jsem se zeptat, i když jsem věděl, že tohle téma opravdu nemá ráda.

„Nejsme spolu, tím to asi končí," nezvedla ke mně ani pohled, ale já věděl, že je jí to líto.

„Přeci to tak nenecháte," poupravil jsem Tristanovi peřinu, „Byli jste pro sebe přímo stvořeni."

„Kdyby ano, tak by si nenašel náhradu," odfrkla.

„Ona ho odchytla a teď se snaží o mě, ale na Zaynovu obranu tě můžu ujistit, že ta ví, co dělá a já sám mám občas už na krajíčku, abych se k ní nezačal chovat...," uchechtl jsem se, jelikož jsem netušil, jak to říct.

„Jak?" nenechala to na pokoji...

„Připraven na nové věci," odtušil jsem nejistě.

„Ale ty odoláváš," unaveně si položila hladu na polštář a zadívala se na mě zvláštním způsobem, takovým otevřeným...

„Protože musím myslet na děti, Tommyho a když si vybavím vztah s Claudií, tak mě to hned pustí," převedl jsem to na srandu.

„Jo, Claudie vždy měla to, co chtěla," zasněně pronesla a já jen mírně nakrabatil obočí.

„Ty také a stále máš," neměla si na co stěžovat, měla krásného snoubence, dům, peníze, slávu a na rozdíl od Claudie mohla mít i děti.

„Nikdy mi nic nevyšlo tak, jak jsem chtěla, sklesle přiznala.

„Tak mi popiš, jak sis představovala svůj život," podložil jsem si hlavu rukou, abych dokázal, že jsem připravený poslouchat i delší popis.

„Je to složitý," nepatrně se začervenala a schovala vlastní tvář do Tristanových vlásků, „Chtěla jsem hezkého, chytrého, bohatého a milého kluka, který by mě a naše čtyři stavěl na první místo a první dítě jsem chtěla mít už ve dvaceti, abych nebyla stará máma, která se nechytá a místo toho už mi je dvacet jedna, mám šestnáctiletého hybrida, bývalého snoubence děvkaře, bydlím v pokoji pro hosty hned vedle holky, která má vše a hlídám děti svého kamaráda, do kterého jsem byla bezhlavě zamilovaná a on to nikdy nepoznal..."

Ahoj :) doufám, že se tento díl líbil, protože byl (podle mě) takový divný :D
Moc děkuji za vaše poslední komentáře, byly naprosto úžasné a normálně mě navnadily k dalšímu zamotání příběhu 3:) a to zamotání už pomalu začíná v tomto dílu... :)