Tommy (Mpreg, hybrid)

Vytvořit dostatečnou lež 82

Celý uřícený jsem doběhl do přízemí, odkud mě volal Cora, kde údajně našel Thomase s Thierrym, které jsme dobrou čtvrt hodinu hledali na celém pozemku. Tiše jsem otevřel dveře a jako myška vklouzl do místnosti, jenž připomínala prádelnu díky velkému množství oblečení v komíncích, a okamžitě mě do očí uhodila trojice postav roztroušených po místnůstce.

Cora stál uprostřed a jednu ruku měl mírně před sebou, aby udržoval určitý rozestup mezi Thomasem a Thierrym, který celý nahý klečel u nohou Cora a trhavě se mu zvedala hruď, což značilo, že nejpravděpodobněji brečel. Thomas s Mehmedem si vyměňovali nenávistné pohledy, ale Thomas se nezdál být jakkoliv rozházen přistihnutím při aktivitě.

„Co se tady stalo?" upoutal jsem na sebe pozornost Mehmeda a Thomase, Thierry jen klečel u nohou prozatímního pána.

„Užívali si tu," nařkl hybridy Cora a prudce po Thierrym mrštil složené prostěradlo, které vzal z jedné hromady na stolku.

„Oni měli sex?" šokovaně jsem vydechl a znovu si pohledem projel tváře hybridů.

„Odtrhával jsem je od sebe, když jsem dorazil, byli jako zvířata," postěžoval si okamžitě.

„Znásilnil ho?" poukázal jsem na Thomase, který se opět arogantně šklebil na všechny strany a provokativně si dopnul zip u kalhot, aby dal jasně najevo, že on si užil.

„Nevím a je mi to poměrně jedno!" vyhrkl a přivřel oči, aby mohl dokončit myšlenku, do které jsem mu směle vstoupil. Přešel jsem k Thierrymu a pomohl mu se zabalit do bílého prostěradla, aby zakryl své světloučké a nahé tělo s početnými jizvami na břiše, ale i přesto bylo jeho tělo skvěle vymodelováno do ukázkových svalů na všech místech. Když jsem se zvedal od hromádky neštěstí, neodpustil jsem si jemné pohlazení po vlasech a šíji, za které jsem si vysloužil naštvaný pohled od Thomase, ale vyrušil nás Cora, „Co s tím budeme dělat?"

„Pošleme je zpět za ostatními a budeme dělat, že se nic nestalo?" nesměle jsem pokrčil rameny a vyčkával reakci, která se dostavila téměř okamžitě.

„Máte pocit, že by si toho nikdo nevšiml?" ironicky protočil tmavé oči a přešel ke dveřím.

„Nic víc s tím nenaděláme," usadil jsem jej zpět do reality, aby pochopil, že není v našich možnostech vytvořit dostatečnou lež, „nebo to snad chcete oznámit majitelům?"

„Pane, ne, prosím," zaúpěl Thierry na podlaze a odhodlaně zvedl pohled, aby na nás pohlédl, za což si u mě vysloužil obdiv za svoji odvahu.

„Drž hubu! Kdyby ses nenechal ošukat jako laciná děvka, nemuseli bychom tohle řešit!" zakřičel na hybrida naštvaný Cora z plných plic. Všichni jsme se zarazili v pohybu a nestačili zírat na Cora, který se změnil k nepoznání, dokonce i Thomasovi zmizel úsměv z tváře. Očima jsem hypnotizoval muže před sebou a snažil se odhadnou, nad čím přemýšlí, abych ho nerozčiloval ještě více.

„Postarám se o to," nabídl jsem se, abych z něj sňal tíhu celého problému.

„Umyjte ho," rukou máchnul k Thierrymu a já trochu vyvalil oči nad jeho požadavkem, „všude!"

„To nemyslíte vážně," okomentoval jsem zaskočeně a nevěřícně kroutil hlavou.

„Nemůžeme ho odevzdat takhle pošpiněného," poučil mě, „kdo ví, co s ním dělal."

„Když ho budu mít, tak ho pro majitele zprzním ještě víc," výmluvy mi šly skoro samy, protože představa omývání třiceti šestiletého muže mě děsila.

„Mytí patří k obvyklým věcem, je to naprosto v pořádku," za ruku vyrval Thierryho na nohy, „já se zatím postarám o toho druhého hajzla."

„Potom ho mám tedy zavést mezi ostatní?" němě přikývl a poslal mě do koupelny naproti prádelně. Napustil jsem vanu, přichystal Thierrymu ručník a chystal se k odchodu, ale Thierry se stále k ničemu neměl. Stál na místě, kam jsem ho postavil, prostěradlo stále omotané kolem těla a modrýma očima sledoval mé počínání. Narovnal jsem se od vany a natáhl k němu ruku, které se automaticky chytil jako malé dítě a přicupital až ke mně.

„Sundej si to prostěradlo," požádal jsem ho a on okamžitě uposlechl. Bílé prostěradlo nechal sklouznout po bocích a naprosto beze studu na mě zamrkal velkýma očima, aby mě pobídl k pokračování, „Vlez si do vany," zamručel jsem a odkláněj pohled, abych nemusel sledovat jeho přirození, které hanbatě krásný hybrid vystavoval na obdiv. Pomohl jsem mu do teplé vody přes vysokou stěnu vany.

„Pane?" po chviličce špitl Thierry rozpačitě a prstíčkem kreslil kolečka na hladinu.

„Ano?" mile jsem se usmál na hybrida ve vaně, který se tam jenom cachtal a hrál si s pěnou.

„Řeknete to pánovi?" zastavil se v činnosti a jenom smutně koukal do mých očí.

„Ne, neřekneme, ale nesmí to poznat na tobě," objasnil jsem mu situaci a zadíval se na hodinky, které ukazovaly, že už jsme byli v koupelně patnáct minut. Připustil jsem trochu teplé vody, aby nenastydl, „Už jsi umytý?"

Thierry vyvalil oči a pokl, což znamenalo, že něco bylo v nepořádku, „Pa-pane, pán říkal, že mě umyjete."

„Doma se také myješ sám," odbyl jsem jej rychle, ale zřejmě špatně.

„Pán mě posílá do salónu," stroze odpověděl a čekal.

„Tak zkusíš udělat to, co ti dělají v salonu, ano?" přikývl a já zvedl vibrující telefon, na kterém blikalo jméno Tommy.

„Lásko, kde jsi?" vyjekl Tommy ihned, jak jsem si mobil přiložil k uchu.

„To ani nechtěj vědět, ale za chvíli za tebou přijdu," okem jsem zabloudil k Thierrymu, který si opatrně přejížděl po přirození a prsty druhé ruky si ohmatával zadeček...

„Děti jsou unavené, možná by nebylo od věci, kdybychom jeli domu," z Tommyho hlasu bylo znát, že je zvědavý, ale nechtěl mě takhle po drátě vyslýchat.

„Nechceš tady zůstat a užít si rodiny?" podivil jsem se a zvedl se od vany, abych mohl přejít k oknu a podívat se k bazénu, kde právě vysedával Tommy a za ruku držel Tristana.

„Zítra budeme mít čistě pánskou jízdu tady u Cora bez dětí a majitelů, takže si to užijeme mnohem víc," zaradoval se, „a neuvěříš, kdo to zařídil!"

„Kdo?" ve snaze rozveselit ho ještě víc jsem se zeptal, i když jsem nejspíš věděl správnou odpověď.

„Táta," vypískl a z okna jsem viděl, jak vtiskl Trisimu pusinku.

„To bych do něj neřekl," cákání za mnou mě donutilo otočit se. Thierry už vylezl z vany a opatrně se utíral do ručníku, který jsem mu předpřipravil.

„Ani já ne," pod výhrůžkou odhalení se i z Cora stává přátelský hostitel... Thomas je nejspíš dobrý vyděrač.

„Takže budete mít rodinou party a mě opět nikdo nepozval? Skvělý!" zahrál jsem uraženého, ale úsměv se mi po tváři rozléval v plné síle.

„Nemůžeš tam být," zašvitořil vesele, „pojali jsme to jako rozlučku se svobodou..."

Občas mi už přijde komické, jak Tommy nenápadně naznačuje... :D