Tommy (Mpreg, hybrid)

Neobvinil jsem tě ani slovem 85

„Jaký mimino?" vyjekl Zayn a pološíleným pohledem těkal mezi námi. Složil jsem si hlavu do dlaní, protože tohle byl průser.

„Zee," zašeptala Claudie, která se po chvilce vzpamatovala, a začala Zayna pomalu tahat ze dveří za rukáv pryč, „pojď, počkáme venku."

„Ne! Já se ostud nehnu, dokud mi neřeknou, co se tady děje!" tmavé oči mu nebyly skoro, v přivřených očích, vidět, ale jistá nebezpečná aura nás všechny varovala, abychom se mu nepokoušeli jakkoliv odporovat.

„Zayne, uklidni se a pusť nás," rozhodl jsem se převzat veškerou zlobu na sebe, abych ochránil holky, které vypadaly dost vyklepaně, „potřebujeme zajet do nemocnice."

„Znásilňuješ tu mého hybrida a já se mám uklidnit?" rychlým krokem se k nám začal přibližovat a já se už připravoval, že mi jednu vrazí a skončí to rvačkou, ale on za ruku prudce vytáhl Eddieho a hodlal si ho odvést.

„Bolí," zaúpěl Eddie a znovu se sesunul k zemi, protože ho nic, kromě ruky od Zayna, nejistilo a já to už nestihl.

„Buď zticha!" rozkázal mu Zee, když znovu chytl hybrida za ruku, aby ho vytáhl na nohy.

„Zayne, pusť ho!" vyjekla Olivia okamžitě, jakmile Zayn dokončil svoji zlostnou větu. Naštvaně se ke svému zlatíčku s bývalým přítelem přiblížila a stáhla kňučícího Eddieho do náruče, aby mu aspoň trochu ulevila, což ovšem příliš nepomáhalo, takže zbývala jenom návštěva nemocnice.

„To s tím miminem," vyhrkl rychle Zayn, když se mu v očích zablýskalo jakési porozumění, „ to jsi mu to udělal ty!"

Zasekl jsem se v pohybu, když mi došlo, že mluvil ke mně, čímž mě rozhodil ještě více, ale rána, která mnou opravdu zamávala, byla pěstí přímo do mé čelisti a následně další a další. Nezvládal jsem se bránit, protože hodiny, které Zayn strávil v tělocvičnách nebo boxovacím ringu, se nedaly zapřít, i když byl o dobrých deset centimetrů nižší, než jsem já, ale k jeho smůle tu byly další dvě holky, kterým se po chvíli podařilo odtáhnout rozzuřeného kluka od mé maličkosti.

„Jedeme do nemocnice," tvrdě oznámila Olivia a pomohla mi na nohy, které jsem měl jako ze želé. Kolem pasu jsem vzal Eddieho, který se na mě vyděšení díval a částečně se omluvně otáčel za Zaynem, kterého za rameno přidržovala Claudie.

„Jedu taky a potom si beru hybrida," v životě jsem neviděl tak rozzuřeného Zayna jako právě v tuto chvíli, ale neměl jsem z něj strach. Zatím jsem z něj neměl strach.

„Vypadni z mého pokoje a ani nemysli na to, že bys jel s námi!" zaječela hystericky Olivia a vrhla se proti svému bývalému příteli.

„Je můj, nenechám ti svůj majetek, i když už jsi mi ho takhle zprznila!" zavrčel Zayn. Mezera mezi Olivií a ním nebyla ani metr veliká.

„Sakra," vstoupil jsem jim do toho, „já jsem s ním nic neměl! Mám Tommyho a malé děti."

„No právě! Koho by taky bavilo, neustále se koukat na toho samého a zvlášť, když mu kolem toho lezou děti," jedovatě poznamenal Zee.

„A nenapadlo tě, že by mohlo být tvoje?" náhle to ze mě vypadlo a náhle se všude rozlehlo nepříjemné ticho.

„Jamie!" zaúpěla Olivia a překryla si dlaní obličej.

„Takže tohle je moje?" zaskočeně vykoktal a prstem ukázal na Eddieho břicho. Eddie nadšeně zakýval hlavičkou v souhlasu, během čehož se pohladil po plochém břiše.

„Není, dítě jsi nikdy nechtěl!" vyjekla Olivia.

„Pojď, kočičko, půjdeme do autíčka, ano?" zažvatlala Claudie k šestnáctiletému hybridovi, k němuž se chovala jako k dvouletému, a za ruku ho vyvedla z motelového pokoje.