Tommy (Mpreg, hybrid)

Lehce odlehčit 73

Ahoj :) další díl je tady :D
Moc za vše děkuji :3 když jsem si četla komentáře, vypadá to, že "skoro všichni" chcete mimi, ale musím vám dát špatnou zprávu - další mimi (Tommyho a Jamieho) v tomto příběhu už nebude :( protiřečila bych si a celý děj by byl stupidní a na jednu kopici (ne že by už to tak nebylo...)
Při psaní tohoto dílu jsem si četla 33.díl a "možná" jsem se i trochu inspirovala (nebo aspoň pobavila :D a vážně píšu tak strašně?)
SOUTĚŽ!!!
Když přijdete na to, co Zayn udělal a jaký to bude mít následek (možná i nějakou vyhlídku do budoucnosti), můžete vyhrát - vytvoření nového hybrida :) první dvě dobré odpovědi vyhrávají :* odpovídat můžete do 75.dílu :)

„Vážně to byl Teodor?" odtrhl jsem oči od not a překvapeně povytáhl obočí.

„Byl, viděl jsi," stroze odpověděl Tom a sedl si vedle mě na sedačku u bazénu.

„Nekřičeli jste, neprali se, neunášeli jste si děti, netrávili si piti... Vy jste snad opravdu dospěli," koutkem oka jsem zaregistroval Tommyho protočení očí a musel se pousmát.

„Velice vtipné, Jamie," okomentoval nadále ironickým hlasem, „On teď na dlouhou dobu bude moje jediná rodina a ano, dospěli jsme, oba."

„Smekám před Teodorem, že už ve dvaceti dvou letech dospěl a začal se chovat normálně," sarkasticky jsem zatleskal rukama.

„Nedělej si z něj srandu, má to mnohem těžší, než si myslíš," neočekávaně se zastal svého bratra a zkřížil si ruce na prsou.

„Tommy, jsi to ty?" hravě jsem mu zatřásl rameny, aby se konečně probral, „Před dvěma měsíci jsi mu vyhrožoval smrtí a teď jsi na jeho straně? Prober se!"

„Na jeho místě bych udělal to samý," modré oči propalovaly ty mé, „Má jedenáct dědí, nemůže být ani s jedním a místo toho se dívá na, o čtyři roky mladšího, bratra, který děti mít nikdy neměl a žije si životem, jenž se mu plní jen ve snech, navíc s dětmi, které patří člověku, kterého nejvíc na světě miluje. Jamie, on je chudák mnohem větší, než ty si dokážeš vybavit a nejhorší na tom je, že je dost chytrý, aby si to uvědomoval. Jiní hybridi si žijí ve sladké nevědomosti, ať jim vezmou třeba dvacet dětí, ale oni jsou šťastní a myslí si, že vyhráli životní loterii, protože mají někoho, kdo se o ně stará a nenutí je mít velké břicho."

„Je to sice smutné, Tommy, ale jak vidíš, poslední dobou se mu vede dobře, dokonce i Cora obměkčil a dovoluje mu scházet se s jeho příbuznými," vymlouval jsem Tommymu, že Teodor na tom není špatně, aby k nám musel příště zase lézt. Upřímně? Nemám ho rád!

„Dovoluje mu scházet se se mnou, protože bydlíme ve stejném městě, pětkrát byl navštívit otce na severu, k němuž se já nemůžu ani přiblížit, ale tím to končí a co naši zbylí čtyři bráchové nebo tatínek?" povzdychl si a opřel se hlavou o mé rameno, „Teo mi říkal, že ještě jeden brácha je v Německu a druhého si drží TISofIHA, ale zbytek nežije ani v Evropě."

„Ale co já s tím, Tommy? Já nemůžu jít za všemi lidmi, kteří vlastní zbytek tvé rodiny a prosit je, aby ti dovolili je vidět," tento hovor skončí špatně, úplně to vidím v živých barvách.

„Já vím, ale Teo přemluvil Mehmeda, aby uspořádal takovou sešlost majitelů hybridů z naší rodiny. Zatím to potvrdili jen dva majitelé a já za sebe a kluky, ale tátové prý také dorazí," nadšeně vypískl a já společně s ním, byl k sežrání.

„Víš o těch sourozencích vůbec něco?" nechtěl jsem mu kazit zábavu, ale přišlo mi divné, že se raduje nad někým, koho v životě neviděl.

„Jeden je nejstarší z nás všech a Teo říkal, že si ho pamatuje jako moc hodného, ale že byl už v šesti letech, Teodorovi bylo pět, menší než on skoro o celou hlavu, takže se ho musel zastávat," uchechtl se při té představě a mně to přišlo nevěrohodné, Teodor byl hajzl a nikoho by se nikdy nezastal, „a druhý, který přijede, je mezi námi dvěma. Je mu dvacet a Teo tvrdil, že vypadal stejně jako já, když opouštěl společnost v pěti letech, ale mně v té době byly tři roky, takže si nic nepamatuji."

„Takže netušíš, jak vypadají a nikdy jsi je neviděl?" pokrčil rameny a přemohl se k úsměvu.

„Ale poznám je a budu se moct pochlubit i svojí rodinou," vtiskl mi malý polibek na čelist, „ty si mezitím popovídáš s jejich majiteli a poznáš moje rodiče, neumíš si ani představit, jak se na všechny těším a zvlášť na tatínka, nikdy jsem ho neviděl a jsem z toho dost nervózní."

„Určitě to bude super, uvidíš," přemohl jsem se na úsměv a zvedl se z proutěné sedačky uprostřed přístřešku u bazénu.

„Kam jdeš?" zvědavě zamrkal a svalil se břichem na místo, kde jsem předtím seděl já.

„Zavolat Cora, potřebuji si s ním něco dořešit," sledoval jsem jeho nohy kopající je vzduchu, když se válel na sedačce.

„A proč?" dětsky zažvatlal a sám sobě se zasmál. Už dlouho jsem ho neviděl tak šťastného a plného energie.

„Protože nechci, abys byl zklamaný z výsledku té akce," odvětil jsem pravdivě a zašmátral v kapse po telefonu, „sám jsi dříve říkal, že nechceš vidět, jak se chovají, aby tě neztrapnili."

„Vážně?" trochu sebou cukl, ale ihned se zase oklepal.

„Vážně a ještě toho večera tě přivedla policie," ten večer jsem si pamatoval moc dobře, nejdříve těhotná Claudie s kufry a následně Tommy v poutech.

„Vidíš, málem bych zapomněl," srdečně se usmál nad vzpomínkou, „ale to už je doba a Teo se chová normálně."

„Doufej, že máš pravdu, jinak tě to bude zase mrzet," zamyšleně přikývl a podepřel si rukama tváře.

„Myslím, že to risknu," odpověděl, „Teo se opravdu hodně změnil, chová se úplně jinak, navíc chce rodinu stejně jako já a já jsem jeho jediná rodina, do které by zapadl, takže mu nic jiného stejně nezbývá."

„To vím, ale nejsem si jistý, jestli ho chci do rodiny já sám," poměrně zahanbeně jsem přiznal a rezignovaně si sedl na zem vedle ležícího Tommyho na sedačce.

„Mám ho rád," prostě špitl a zároveň zapletl jednu ruku do mých vlasů, „a myslím, že ty ho budeš mít za chvíli taky rád."

„Nejsem si tak úplně jistý...," přerušilo mě vyzvánění telefonu, který jsem si tak pracně schoval do kapsy u kalhot, „Ano?" nevrle jsem štěkl do sluchátka a nerušil oční kontakt s Tommym.

„Jamie?" zakřičel mi do ucha mužský hlas, „Udělal jsem něco strašného!" Zayn?

„Co?" Tommy mi zuřivě gestikuloval, abych mu řekl, kdo volá, ale já jen krčil rameny, protože jsem si nebyl na sto procent jistý, jestli to je ta osoba, kterou jsem očekával.

„Já...Já jsem to zase udělal," zoufale vyjekl hlas, který se na konci zlomil do hloubky a já konečně mohl potvrdit, že má domněnka byla správná.

„Zayne, vůbec netuším, co se mi snažíš naznačit, ale uklidni se předtím! Není ti moc rozumět, protože jsem doma a má rodina není zrovna tichá," snažil jsem se lehce odlehčit atmosféru, ale myslím, že to nezabralo, když se z druhé strany ozývalo jen ztrápené dýchání.

„Myslím, že jsem zrovna teď," zaslechl jsem vzlyk. Vzlyk?!

„Zee, co se stalo?" Tom mě pozoroval a bylo očividné, jak mu není příjemná nevědomost.

Přiškrceně se nadechl a v pozadí byl slyšet šelest, „asi jsem přišel o rodinu."