Tommy (Mpreg, hybrid)

Někdy víc, než je potřeba 58

AHOJ! :* jsem zpět :P :D

Moc děkuju za vše, protože máme přes 34 700 přečtení :O přes 3 300 hvězdiček :3 a 715 komentářů <3 jste úžasní!!! :*

- omlouvám se za chyby :/

- chtěla jsem slavit, že jsem napsala už 100 stránek, ale prochu jsme to překročili, takže čekáme na 200, jo? :D

„Omlouvám se, ale Tommy má poněkud citlivé období," zdrchaně jsem se připloužil ke klavíru, abychom mohli začít, ale předtím mě ještě čekalo rozložení kreslících potřeb pro kluky, které jsem dostal na starost společně s miminkem, které spinkalo v ložnici.

„Už mě nazývali i hůř," trapně jsem svěsil hlavu- slyšela to, „ale já to chápu, ošklivé holky mi závidí a u kočičky už se vůbec nedivím," po obnaženém předloktí mi přejely růžové vlasy, „Ty za to nemůžeš," na zádech jsem ucítil její bujné poprsí, jak je přímo přilepené na mých lopatkách a teplý dech na šíji.

„Jistou zásluhu na tom mám, ale...," vykroutil jsem se ze spárů čarodějnice s nechápavým pohledem Tristana, „teď musíme začít cvičit, protože na to máme poměrně krátkou dobu."

„Celý den, jestli se nemýlím," zazvonil hlásek jako od princezny.

„Nemám celý den," opáčil jsem a urovnal si noty na klavíru, „musím také něco stihnout udělat."

„Za den se toho dá stihnout- někdy víc, než je potřeba," znovu se ke mně naklonila tak, že jsem viděl každý detail jejího make-upu.

„Můj čas stojí peníze," rukama jsem naznačil, že potřebuji prostor, „a ne zrovna málo, takže...," prsty jsem setřel imaginární vrstvičku prachu z kláves, „kterou písničku si chceš zkusit jako první?"

„Tak třeba tuhle," naslepo zabodla prst do prvního papíru s textem.

„Dobře," nechal jsem prsty žít svým životem a nadále očima pouze skákal z jedné noty na druhou...

„Tatí, já mám hlad," z mého světa mě vytrhlo položení malé ručičky na moje stehno a Tommyho kňouravý hlásek.

„Já taky," zavolal i Tristan od kostiček, ze kterých si stavěl hrad.

„Vždyť je teprve," pohlédl jsem na hodiny na krbu, „čtvrt na jedenáct. To vydržíte do oběda," prsty jsem prohrábl chlapci vlásky.

„A-ale tatínek nám dává svač-svačin-nu," dostal ze sebe Tristan a pobouřeně si stoupl, aby mohl také přistoupit ke mně.

„Tak svačinku, jo?" pobaveně jsem povytáhl obočí a oba kluci sborově přikývli, „Co mám s vámi dělat," rezignovaně jsem si stoupl, „Co vám tatínek dává?"

„Kakao a sušenku nebo buchtu," počítal Tommy na prstech, i když při každé položce zvedl nejméně dva prsty nebo je zase skrčil, „a někdy i dort a lupínky a...," na rtech mi pohrával úsměv.

„Jaký chcete lupínky?" rozpohyboval jsem se směrem do kuchyně a nechal Ellie svému osudu v obýváku.

„Čokoládový!" sborově vyjekli a už se šplhali na židle s podsedáky u baru.

„Už se na tom pracuje," kmital jsem po kuchyni jako fretka a byl vystavěn otázkám ze strany kluků typu- a proč?- a z vedlejší místnosti se ozývaly dosti nevalné zvuky, které oznamovaly, že Ellie se rozhodla pokračovat ve cvičení sama...

„Omlouvám se," do kuchyně vlítla Olivia, kterou jsem v prvních vteřinách vůbec nepoznal. Měla brýle, což jsem dodnes netušil, hnědé vlasy stažené do ledabylého culíku, ze kterého jí skoro všechny vlasy unikaly, vytahané triko po Zaynovi, které jí přesahovalo přes zadek v šedých leginách- i přesto však vypadala velice hezky a naprosto jsem Zayna chápal, že se rozhodl s ní strávit zbytek života nebo aspoň jistou část z něj.

„Za co?" postavil jsem misky s čokoládovými lupínky před kluky, kteří se na ně vrhli jako piraně...

„Zaspala jsem, i když jsem ti slíbila, že budu nápomocná, abys mohl pracovat," zoufale se okamžitě chopila kakaa a lžiček a začala obsluhovat kluky, kteří si to královsky užívali.

„Před chvílí jsem slyšel, jak ses postarala o miminko a já tě nemůžu takhle využívat, co by na to řekl Zayn...hm? By mi tě už víckrát nepůjčil," poprvé je na její tváři objevil letmý úsměv a ona se mi vrhla kolem krku.

„Jsi skvělý!" odtušila.

„Já vím," namyšleně jsem broukl a na její tváři se úsměv ještě zvětšil společně s karmínovým ruměncem, „a tobě to sluší."

„To není pravda, ale děkuju," v čích jí poskakovaly jiskřičky, ale velice milou atmosféru proťal jakýsi pazvuk od Ellie- nechápu, jak se mohla stát celosvětově známou zpěvačkou...

„Koho tam máš," zvědavě si stoupla na špičky, aby viděla přes mé rameno do obýváku- Ellie ale seděla za rohem, takže stejně nic neviděla.

„Klientka," pokrčil jsem rameny, „Dostal jsem se do jistého časového presu a nezbývá mi nic jiného, než ji nechat zkoušet u mě."

„Kdo to je?" nenechala se odbýt a hbitě mě obešla, aby se přesvědčila sama.

„Jestli chceš podpis, tak rychle, potom musíme jít zase cvičit, protože to slyšíš sama- to bude těžký," Tristan se zahihňal.

„Teta neumí zpívat," vítězoslavně prohlásil a já musel jen přikývnou, protože takové zvuky, které z ní vycházely, by nevycházely ani z přejeté trubku.

Z vedlejší místnosti vyběhla Ellie s uslzenýma očima, „Oli?" jen po mně střelila nepříjemným pohledem, „Co se děje? Stůj!" zachytil jsem její zápěstí, čímž jsem ji donutil zastavit se.

„Nech mě! Jak si mohl?" absolutně jsem netušil, o čem to mluví, „Já jsem k tobě šla jenom kvůli dětem a ty si mě sem pozval kvůli tomu, abys mi dal vyžrat, že jsem se se Zayna rozešla! Ale víš co? Měla jsem to tušit, protože jsi jeho nejlepší kamarád a já blbá doufala, že u tebe najdu přístřeší," o čem to sakra mluví? Ona se rozešla se Zaynem? Kdy?!?

„Já vůbec netuším, o čem mluvíš," přiznal jsem, „a ani nevím, že už se Zaynem nejsi a ani to nechápu, ale nejvíc nerozumím tomu, co s tím vším má společného Ellie," pokynul jsem k obýváku, kde se už v našem zorném poli objevila Ellie s nosem dost nahoru.

„On mě s ní podváděl," nenávistným pohledem probodla růžovku a následně i mě, „O-on ti to opravdu neřekl?" překvapeně zamrkala řasami s drobnými slanými kapičkami.

„Ne, neřekl," se zatnutou čelistí jsem procedil skrz zuby a zaměřil svůj pohled na mrchu v mém domě se samolibým úsměvem.

PS: ještě maličkost :)

1) nechtěla jsem ranit vaše srdíčka a ani to svoje, takže jsem neuskutečnila nevěru je strany Jamieho s Ellie a nechala naší rodinku odpočinout a zkomplikovala trochu idelický vztah Zayna s Olivie, protože pro Jamieho rodinu čekají nesnáze až později... 3:) (nebyla bych to já, kdybych tam něco podobného nedala :D)

2) předem hlásím, že už mám velké plány s pokračováním Tommyho (Mpreg, hybrid) a dokonce jsem si při hodině matematiky napsala první díl, takže se máte na co těšit :) ale až dokončím toto :) (plánuji 100 dílů- pokud se do toho vůbec vejdu :D)