Tommy (Mpreg, hybrid)

Mrskni ocasem 86

Na obrázku je Tommy :) Moc za vše děkuji :* - jsem zvědavá na váš další názor ohledně Olivie :)

„Maxi, vezmeš děti a já se postarám o Toma, jasný?" zavelel jsem ve chvíli, co jsem rozrazil dveře do nemocnice a plnou chodbou si to razil do třetího patra, kde se nacházel lékař, který byl ochotný ošetřovat i hybridy.

„Dobře," zachroptěl Max, který za mnou skoro běžel, a bylo očividné, jak se mu můj přístup nelíbí, ale naštěstí neodporoval, za což jsem byl vděčný.

„Jamie!" upoutal mě pisklavý hlásek, který se stále přibližoval. Claudie.

„Kde jsou?" zhurta jsem se k ní vrhl, až ucouvla.

„Tady," poodstoupila kousek stranou, abych viděl do poloprázdné chodby, kde seděly vyřadované mé díti a Olivia držela moje miminko.

„A Tom?" zeptal jsem se, i když jsem věděl, kde bych ho nalezl.

„Šel dovnitř," šeptla Claudie a o chvíli později dodala, „i se Zaynem."

„Dojdi mi pro něj!" neomaleně jsem ji odsunul stranou, abych se dostal k dětem , které jsem si vytáhl do náruče a následně předal Maxovi, který jen němě přikývl a podle předem dohodnutých pravidel odešel do auta, Claudie vzala Troye a vydala se za nimi.

„Jamie?" Olivia poklepala drobnou ručkou vedle sebe na plastovou stoličku a věnovala mi utrápený úsměv, který mě donutil vyslyšet její prosbu a usadit se. „Omlouvám se."

„Nemáš za co," odpověděl jsem mírně, protože by mi křik stejně nepomohl

„Nechtěla jsem na tebe vyjet, ne takhle," svoji dlaň položila na mé stehno, aby upoutala můj pohled a její slova podtrhl zmučený výraz ve tváři.

„Máš toho hodně, chápu to," povzdychl jsem si, i když se mi její předešlé chování příčilo a popravdě jsem to vůbec nechápal. Celá pohodová Olivia se ztrácela před očima a místo toho se z ní stávala nevyrovnaná osoba, která na sebe brala zodpovědnost celého světa.

„Jsi moc hodný," rychle zamrkala řasami, pravděpodobně zaháněla slzy. Možná dojetí.

„A ty vypadáš nemocně," poukázal jsem na její našedlou pokožku a temné kruhy pod očima, „dokonce víc než předtím."

„Taky ti to sluší," zacukal jí koutek úst do pobaveného úšklebku, ale za chvíli okamžitě zvážněla, když se v ní očividně rozlil nepříjemný pocit a nutkání zvracet, „ale ráno jsem zvracela. Asi nějaká chřipka."

„Můžeš jít k nám," pokroutila hlavou ve viditelném nesouhlasu.

„Neměl bys být tak hodný, po tom, jak jsem se k tobě chovala, hodně lidí by toho mohlo zneužívat, stejně jako já," ušklíbl jsem se nad informací, která se mi dostala, a mírně se přitulil k dívce vedle sebe. Přes všechno to, jak se ke mně chovala, byla moje nejlepší kamarádka a bylo by mi velice líto, kdybych o ni přišel jenom kvůli nějakému hloupému selhání nervů.

„Nezneužíváš mě, Oli," usmál jsem se na ni a pohledem se zadíval na dveře, za kterými by měl být Tommy a zbytek té jejich povedené partičky, „jsi moje kamarádka a mát tě rád, ano? Nic před tebou netajím, takže mi radíš i ohledně věcí, které by měly být jenom na mně, a o hlídání dětí ani nemluvím."

„Já... ehm... Jamie, asi byl ti měla něco říct," nervózně si promnula dlaně a s prosbou v očích o pomoc se na mě zadívala, „ale nevím jak, je to složitější," zhluboka se nadechla a zavřela modré oči. Na podporu jsem ji vzal za ruku a zvědavě čekal. „Jamie, já," zalkla se, „já jsem..."

„Co tu chceš?" skočil jí do řeči Zayn, který se vyřítil z ordinace, prozatím sám.

„Jdu si pro svého kluka, kterému jsi něco sprostě nalhal," rychle jsem se postavil, abych ho převyšoval, a znovu začínal pociťovat, jak se mi v žilách vaří krev.

„Ne, Jamie," škodolibě se uchechtl, „já jsem mu nic sprostě nenalhal, to ty jsi lhal všem. Ty a ona," pokynul k Olivii, „všechny jste nás podváděli a nedivím se, že to Tommyho tolik vzalo, protože to vzalo i mě a to s ní už dávno nejsem."

„Nic jsem s tvým hybridem neměl a ty to moc dobře víš," zasyčel jsem nazpět, abych zbytečně neotáčel hlavy cizích lidí, kteří nás už nyní sledovali jako raritu. Zítra toho bude zase plný bulvár...

„Eddie," vstoupil do naší malé hádky hlásek, posazený o něco výše. Natočil jsem hlavu na Tommyho, „Jmenuje se Eddie, ne Hybrid."

„Jedeme domu, Tommy," nekompromisně jsem mu oznámil a už se vydával pryč od toho šmejda, ale Tommy se k ničemu neměl. Stál po boku Zayna a za ruku držel Eddieho, který vše zvědavě pozoroval, až se nakonec rozhodl uchýlit k Olivii.

„Utíkej, Tommy," povzbudila jej Olivia a zvedla se, aby ho mohl obejmout, ale on se od ní odtáhl a tvrdohlavě zakroutil hlavou.

„Ne, nikam s ním nejdu," ledově modré oči mě probodávaly a béžový ocas byl naježený do dvojnásobného objemu, „a kde jsou moje děti."

„Jdeš se mnou a nebudu o tom s tebou diskutovat," nesnášel jsem, když se mi ten drobný chlapec stavěl na odpor a držel se všemi okolo, jen ne se mnou.

„Nejdu a chci svoje děti," otočil se kolem vlastní osy, aby se po nich rozhlédl, „kam s nimi Claudie šla?"

„Nejsou s Claudií a pojď, nebudeme tady dělat show pro okolí," kolem boků jsem si ho přitáhl k sobě a hodlal ho odvést, dokud se kolem ještě nesemkli lidé s fotoaparáty.

„Nevrátím se k tobě," stál, jako kdyby na místě zakořenil, „a ať všichni ví, že jsi mě podváděl s mým nejlepším kamarádem a udělal mu dítě, které já už mít nemůžu."

„Pojď!" silou jsem ho rval, ale on se ani nepohnul.

„Ne! Beru si děti a jdu," cukal sebou v pokusu vytrhnout se mi, ale podle mě měl stále ještě dětské tělíčko. Odvážil jsem se k nejodpornějšímu zvěrstvu, protože mě vysilovalo neustále dohadování o pravdě, kterou mi nikdo nevěřil.

„Dobře, jdi si, ale děti zůstávají u mě," na má slova okamžitě zareagoval totálním poblednutím a zatnutím čelisti.

„To je vydírání," tvrdě mi oznámil a já ledabyle pokrčil rameny, aby pochopil, že já jsem šéf a je mi to úplně jedno.

„Přeber si to, jak chceš, ale děti, rovná se já, takže mrskni ocasem a jdeme," znovu jsem za něho vzal, tentokrát však úspěšně, protože se rozpohyboval mým směrem.

„Tohle není fér," naposledy si postěžoval a Zayn mu musel okamžitě notovat.

„Není, Tommy. Většina Jamieho rozhodnutí není fér," Zayn Tommyho poplácal po zádech jako největší kamarád a soucitně se pousmál. Bylo to tak falešné.

„Přestaň! Neudělal jsem nic, za co bych se měl stydět!" vyjekl jsem nekontrolovatelně, což zapříčinilo další Tommyho znechucený obličej.

„Podváděl jsi mě!" chytl jsem se za hlavu, protože jsem se nacházel v nějaké časové přesmyčce, která se mi opravdu nezamlouvala.

„Sakra, nikdy bych tě nepodvedl!" zatřásl jsem s ním, aby se konečně probral, ale on mi zatloukl poslední hřebíček do rakve.

Zaměřil modré oči na překvapenou Claudii, která se znenadání vynořila v davu, a mrtvým hlasem pronesl bez jediného zaškobrtnutí, „Jí jsi to říkal taky."