Tommy (Mpreg, hybrid)

To abych začal makat 12

Čtyry hodiny a já stále nespím- nemůžu.

Po nekonečném myšlení jsem si řekl, že se dojdu podívat na Toma- třeba mi trochu pomůže, když uvidím jeho tvář nebo jsem v to aspoň doufal.

Potichu jsem otevřel dveře a téměř okamžitě o něco málem zakopl. Hned u dveří na zemi ležel Tom. Byl stulený do klubíčka a měl na sobě jen lehký svetřík, i když bylo otevřené okno a do pokoje proudil ledový podzimní vítr.

Přenesl jsem ho do postele- tohle jsem prostě musel udělat, ale jakmile jsem ho podebral rukama, tak se začal vrtět a otevírat očička, což jsem rozhodně nechtěl.

„Jamie," kníkl v polospánku, ale jen co jsem ho položil na matraci, okamžitě zase usnul. Úlevně jsem si oddechl a přikryl ho peřinou až k bradě.

Rozhodování bylo o tom, co s Tomem bude, mnohem těžší, když jsem se díval na tu nevinnou tvářičku a představoval si, co by mu vše Zayn mohl udělat nebo ho znovu dát někomu ve svém okolí, tajil se mi dech.

Zayn měl pravdu, když říkal, že Tom je u mě doma. Vidím to na něm i já, jak se pomalu otevírá a začíná důvěřovat okolí, které momentálně tvořím jenom já a nebylo by správné, abych zničilněkomu život jenom kvůli své pošetilosti...

„Tommy," pohladil jsem ho po vlasech, „co mi to jen děláš," šeptal jsem mu, ale on jen poklidně oddechoval jako by už věděl, že nebudu schopný se ho vzdát- jeho ani našeho dítěte.

Sáhl jsem rukou pod peřinu a zamířil s ní pod Tomův svetr- přímo na jeho bříško s mým miminkem uvnitř. Nelišilo se nijak od břich normálních vypracovaných kluků, takže nechápu, jak Tom přišel na to, že je těhotný, ale budu mít dost času se ho zeptat.

Tomovi se zjevně nelíbila má studená ruka a otočil se na druhou stranu- s mojí rukou na břiše, takže jsem mu teď hladil ledvinu...

I přes slabé světlo pouliční lampy jsem uviděl batoh, který praskal ve švech, jak byl narvaný, na podleza vedle postele.

Okamžitě jsem se k němu sklonil a přitáhl si ho do klína, abych ho mohl otevřít a podívat se, co všechno si do něj ten kluk nastrkal.

Hned navrchu byla moje mikina, kterou jsem strčil ráno do koše na praní- nad tím jsem musel pokroutit hlavou, ale byl to jasný důkaz, že mě má rád..., další věci byly různé kalhoty, trička a mnoho dalšího oblečení, ale úplně na spodku leželo několik knih.

Nedokázal jsem identifikovat, co to je, ale nevypadalo to jako klasické knihy v tvrdém obalu. Rozsvítil jsem si lampičku na nočním stolku a málem jsem překvapením zapískal, když se mi objevil název knihy. Získej certifikát General Certificate of Secondary Education (GCSE)!- hlásala jedna z mnohých knih a pod nápisem se šklebila ošklivá malovaná postavička holky s britskou vlajkou a na batohu měla napsáno English.

Páni, můj hybrid studuje a je téměř na stejné úrovni jako já...

„Jamie?" trhl jsem sebou při vyřčení mého jména z Tommyho úst.

„A- ano," trochu jsem se zakuckal, když jsem se snažil zmírnit překvapení.

„Nepošleš mě pryč, že ne?" zašeptal a chytl mě za zápěstí.

„Ne," klidně jsem mu odpověděl a byl ohromený, že i v noci- ve čtvrt na šest- byla jeho první otázka mířena na to, jestli ho tu nechám.

„Nezlobíš se?" kuňkl a schoval ouška pod vlasy.

„Ne," hodil jsem učebnice na noční stolek, „ale tohle si mi mohl říct."

„Nechtěl jsem tě vyrušovat," hrál si s mými prsty, „Stejně to neudělám, protože není šance, že bych se propsal španělštinou," frustrovaně vydechl.

„Kdyby si měl němčinu nebo možná francouzštinu, tak snad, ale španělsky neumím ani slovo," přitáhl jsem si ho za droboučké boky k sobě.

„Stejně bych tam nemohl jít, protože v měsíci, kdy to bude, budu mít těsně před termínem porodu, takže...," pokrčil rameny, „-si budu muset zvyknout, že jako kluk nejlepšího hudebního skladatele současné doby budu v domácnosti s dětmi," přestal jsem vnímat v momentě, kdy se nazval mým klukem. Vážně?

„Takže souhlasíš s tím, že budeme mít rodinu?" utvrzoval jsem si, že už nezmění názor.

„Velkou rodinu," vypískl, skočil mi kolem krku a já šokovaně zíral na toho nezbedu, který se během pěti minut nazval mým klukem a oznámil mi, že budeme mít velkou rodinu- to abych začal makat.

„Fajn, budeme mít velkou rodinu, ale teď půjdeme ještě chvíli spát, ano?" musím ho nějak zpacifikovat, abych mohl promyslet plán, který se mi začal rodit v hlavě. Vánoce budou za tři týdny a já už mám dost dobrou představu, co mu nadělím pod stromeček.