Tommy (Mpreg, hybrid)

Nemáš v kasičce žádné korunky? 36

Ahoj :)
Nakonec jsem napsala další slabší díl, ale tak snad přijde vhod :)
Moc děkuji za komentáře :DDD tak hodně jsem se už dlouho nezasmála a přijde to jenom mně nebo jsou ty komentáže stále víc a víc "spontánní" (měla bych mnohem lepší název, ale...)? :DDDD

„Tatí,“ vypískl maličký Tommy a vyskočil mi na klín.

„Miláčku,“ políbil jsem ho na zátylek, ale pohledem sledoval přešlého Tommyho, jak si vyčerpaně sedá na židli vedle mě, „Jak ses vyspinkal?“

„Vyspali jsme se skvěle,“ odpověděla za něj Claudie, když mi nalévala čaj, „Dáš si taky?“ hodila pohled na Tommyho, který jen nepatrně přikývl, „Ještě jsme si chvilku povídali a věděl si, že se ten rozkošný modrý medvídek jmenuje Eddie?“ pokračovala v konverzaci.

„A plasátko Pooh,“ důležitě vyslovil maličký Tommy.

„Dnes přijede Tristan, tak si budete hrát,“ pohladil jsem Tommyho, ale moc jsem si přál, abych mohl být s velkým Tommym osamotě.

„Budeš si s námi hrát, Claudi?“ překvapeně jsem shlédl na Tommyho, jak drží Claudii přes stůl za ruku a vážně se jí dívá do očí.

„Samozřejmě, broučku, ale tatínkové si s vámi budou chtít také hrát,“ spiklenecky na něj mrkla a do pusy mu strčila kousek melounu.

„Tommy, potřebuji ještě nějaké knihy,“ promluvil poníženě Tom.

„Francouzštinu?“ optal jsem se, ale jen tak, aby se neřeklo, že nejevím žádný zájem.

„Přírodní vědy,“ potichu diktoval, zřejmě, aby to neslyšela Claudie.

„Nemáš v kasičce žádné korunky?“ ozvala se, ale neodtrhla pohled od pijícího chlapce.

„Ne,“ ošil se Tom a já pochopil, proč nechtěl rozebírat zrovna toto téma.

„Když mi napíšeš, které přesně potřebuješ, tak ti pro ně dojedu, stejně musím vyzvednout ty objednané Claudiiny boty,“ vrátil jsem úder za Tommyho, který jen vděčně přikývl a pod stolem mě chytl za ruku. Claudie však nic. Roky v modelingovém světě udělaly svoje a ona dokázala perfektně ovládat mimiku ve tváři.

„Páni,“ pískla Claudie, „vidíte to auto?“ kývla k prosklené části zdi, kde právě na naší příjezdové cestě parkoval kolosální černý Jeep.

„Cora,“oznámil jsem jí a okamžitě se začal zvedat, abych je přivítal.

„Tohle je Mehmed,“ zděšeně mě varoval Tommy a já vrhl pohled z okna. Měl pravdu- urostlý muž právě zabouchl zadní dveře u svého auta, na rameni nesl cestovní tašku a před sebou strkal maličkého hybrida, „Proč přijel?“

„Přivezl Tristana,“ snažil jsem se uklidnit i sebe, „Běž do pokoje, až odejde, tak pro tebe dojdu.“

„To je jeho bývalý majitel?“ vyhrkla Claudie a potměšile se usmívala.

„Jo,“ odsekl jsem a zamířil ke dveřím, protože už se ozvalo řinčení zvonku.

„Dobrý den,“ potřesení ruky už se u nás stalo zvykem.

„Dobré ráno, mohli bychom si o něčem promluvit?“ za jeho zády jsem spatřil i druhého hybrida, kterého mi ukazoval včera na fotce.

„Jistě,“ zmateně jsem couvl do domu, aby mohli vstoupit, „Právě snídáme, chcete se připojit?“

„Dejte něco dítěti, nestihli jsme nikde zastavit,“ položil cestovní tašku v předsíni vedle bot.

„Pojďte prosím ke stolu,“ s Tristanem v náručí jsem zamířil do jídelny.

„Dobrý den, já jsem Claudie,“ vyšvihla se na nohy má přítelkyně a přehnaně se na něj zubila.

„Mehmed Cora, těší mě,“ letmě políbil hřbet její drobné ruky a ona se polichoceně začervenala.

„Dáte si salát?“ vyndaval jsem misky ze skříněk.

„Jenom kávu, děkuji,“ přitáhl si konvičku a hrneček.

„Dobře,“ pobíhal jsem po místnosti jako splašený, abych naservíroval snídani Tristanovi i Teodorovi, který hladově koukal na stůl od nohou svého pána. Vypadal ještě mnohem vychrtleji než na fotce, „Mohu se zeptat, proč jste Tristana přivezl vy?“

„Bratr s rodinou odletěli narychlo do Řecka a já byl jediná varianta,“ pokrčil rameny.

„Proč vychovává Vaše dítě Váš bratr?“ zvědavě se zeptala Claudie a já litoval, že jsem jí to kdy řekl.

„Máme ještě zákusky ze včera, jestli budete chtít ke kávě...,“ skočil jsem jim do řeči- ve snaze ji změnit.

„Děkuji, sladké nemusím,“ pokynul mi, „Nejsou to mé děti, slečno Claudie.“

„Měl je Váš hybrid v době, co Vám patřil,“ krmila tříletého Tristana lžičkou, ale nepřerušovala oční kontakt s Cora.

„To sice ano, ale to je vše. Každopádně, pane Samuelsi, kde je Timeus, vím, jak dáte na jeho názor, tak jsem se ho přijel zeptat osobně,“ Tommy seděl v kuchyni za rohem, aby nebyl vidět, ale při této větě se zvedl.

„Já nepřijímám Vaší nabídku,“ tvrdošíjně si dupl, „Nashledanou.“

„Nám je jedno, že nabídku nepřijímáš, ale i tak ji splníš,“ zarazila ho Claudie mezi dveřmi a já se na ni překvapeně podíval, „Můj pokoj si neuklidil tak, jak ti Jamie řekl, takže si jdi pomalu balit,“ sakra! Úplně jsem zapomněl, co jsem včera Tommymu řekl a dnes jsem to nestihl zkontrolovat...

„To ne! Jamie, řekni, že to není pravda!“ Tom mě vyděšeně tahal za ruku, aby ze mě vypáčil odpověď, která by ho zprostila toho závazku, ale já měl jiný problém. V žádném případě jsem nechtěl, aby Tom byl s Cora, ale dal jsem mu ultimátum a on ho nesplnil a kdybych teď ustoupil, tak by si zase dělal, co chce a já potřebuji autoritu, protože pokud mě neposlechne Tommy, tak s tlumením Claudie je to zbytečné...

„Claudie má pravdu, za své činy musíš nést následky,“ rezignoval jsem a Tommymu se po tvářích skutálely první slzy, „Tommy Vás doprovodí.“

„Až budete mít čas, přijeďte si ke mně pro ty podklady,“ vítězoslavně se usmál Cora a za lem košile vytáhl Teodora na nohy, „Musím už vyrazit, mám ještě obchodní jednání, pane Samuelsi,“ znovu jsme si potřásli rukou, „Slečno Claudie,“ usmál se. V chodbě jsme ještě narazili na Tommyho, který plakal na schodech a Cora se překvapivě zastavil u někoho tak bezvýznamného jako je hybrid, „Koukej se dát do hromady, chci mít na té akci reprezentativního hybrida.“

„Já nechci,“ zakňučel Tom.

„Omlouvají tě jen problémy s dítětem,“ Cora se znovu rozpohyboval, ale jeho současný hybrid setrval na místě.

„Neřvi, Timeusi, nejsi malé dítě!“ promluvil plynule starší bratr Tommyho hlubokým hlasem, který se vůbec nehodil k droboučkému tělíčku s dětskou tváří a Tommy jen zvedl uplakaný obličej.

„Nech mě na pokoji, Teodore!“ zavrčel Tom a já šokovaně zíral- odkud se znají? Vždyť se neměli v životě vidět...