Tommy (Mpreg, hybrid)

Ošklivý kůň s kopečky 21

Ahoj :)
Tolik úžasných komentářů a hvězdiček a těch přečtení (4 500) :OOO mě zázračně uzdravilo- moc vám děkuji :**
Tento díl je podivně nezáživný, takže jako vždy- kdo nemá rád nudné části, tak ať radši nečte :)
- omlouvám se za chyby a další díl bude snad do středy (doufejme) :D
- pokud chcete vidět MÉDIA pořádně, tak si zeslabte podsvícení obrazovky :)

PS: Myslíte, že by mohl nastat nějaký problém s těhotenstvím? (protože já se neumím rozhodnout :DD)- ano, prakticky si tento příběh píšete sami :P :D

Probudil jsem se s bolestí hlavy jako by mi do ní někdo kopl, ale ne, dokonce jsem ani nic nepil- to asi z toho křiku ze včera. Naštěstí jsem měl již vše sbalené, takže jsem si mohl ještě chvíli poležet, než pro nás přijede Max a odveze nás na letiště, což bude- podíval jsem se na budík- za dvě hodiny.

„Ahoj," zapištěli nadšeně kluci ze židlí během toho, co se ládovali nějakými cereáliemi a kousky ovoce, co jim Tom připravil.

„Ahoj," pohladil jsem je po hlavičkách, když jsem procházel kolem nich, abych se posadil na své místě v čele- naproti Tommymu, „Těšíte se k moři, kluci?" zahájil jsem rozhovor, abych se nemusel soustředit na Tommyho pronikavý pohled.

„J-jo," vypískl Tristan, že mu skoro zaskočilo.

„Víš, jak vypadá moře?" bylo jasné, že ne, ale v téhle místnosti se muselo mluvit. Jen zakroutil hlavou, „Je to jako hodně veliké jezero, kterému není vidět druhý břeh a voda je slaná," trošinku pootevřel pusinku a vyvalil očka.

„S-slan-ná?" přikývl jsem a on se zatřásl, „fuj!" rozněžněle jsme s Tommym zakňučeli.

„Ta se nepije," posadil jsem si ho na klín, „v té se budeme koupat a hrát si v ní s míčem nebo se budeme houpat na vlnách na lehátku.

„Bude se vám tam líbit, koťátka," promluvil poprvé Tommy a přitáhl si druhého chlapce do náruče.

„Bude si hrát i miminko?" malý Tommy zvedl tázavě hlavičku na svého tátu a já překvapeně zamrkal. On jim řekl o dítěti?!

„Bude si s vámi hrát tatínek a já budu spíše s miminkem odpočívat někde pod palmou vedle velblouda," šibalsky na malého Tommyho mrkl a oba se začali smát, ale já byl zaskočen tím, jak mě presentoval před prcky- jako tátu.

„Ošklivý kůň s kopečky," zašvitořil malý Tommy mezi smíchem a já povytáhl obočí- ano, došlo mi, že míní velblouda, ale ošklivý kůň s kopečky? Jako vážně?!?

„Ne, nebudu vedle něj ležet, protože je to smraďoch," lechtal toho malého kluka s ušima a ocasem v černé barvě.

„J-jak-ko T-tomm-my," zachechtal se Tristan škodolibě a já vybuchl smíchem společně s ním...

Kontrola na letišti byla zdlouhavá a znovu mě letecká společnost vysvlékla téměř do naha- to už je takový zvyk, když letím kamkoliv, tak si zapomenu něco vyndat z kapsy a pak mám soukromého kontrolora...

Ať žije první třída, ale s hybridí rodinkou jste poněkud středem pozornosti, ať jste, kde jste, dokonce se mě přišli u toalet zeptat dva lidé v jakém oboru pracuji, že mám na dva hybridy a ještě si s nimi létám na dovolenou- jen jsem se usmál a urychleně utekl zpět za svými kluky.

„Už tam budeme?" natočil se ke mně malý Tommy s nabubřelou tvářičkou.

„Ještě tři čtvrtě hodiny," podal jsem mu plyšového kocoura, kterého si tak moc oblíbil, aby se na chvíli zabavil, ale neodpovídal jsem pouze jemu. Při pohledu na unaveného Toma se spícím Tristanem na klíně jsem se modlil, abychom již přistáli a oni se mohli dojít vyspat na hotel, i když let netrvá nijak dlouho a je teprve něco málo po čtvrté odpoledne.

„Spal si vůbec?" prohodil jsem ledabylým tónem k Tomovi, který měl úplně červeně napuchlé oči a tmavé kruhy pod nimi.

„Ne," odsekl a zavřel oči, „nešlo to."

„Co ti bránilo?" napil jsem se minerálky, kterou jsem si nechal přinést velice pěknou letuškou se snědou pletí a dlouhými tmavými vlasy...

„Musel jsem přemýšlet," povzdechl si, „Přehnali jsme to, přestože si pořád myslím, že ty víc," nadechoval jsem se, že mu něco řeknu, ale on hned pokračoval, „ale nechci se hádat, neseme v tom vinu oba," přímo jsem zíral. Možná dostal rozum, i když silně pochybuji, protože to určitě bude mít ještě nějakou dohru.

„Až přijedeme do hotelu, můžeš si do večeře ještě chvíli pospat- já kluky pohlídám," vděčně přikývl.

„Je ti špatně z letu?" teprve teď mi došlo, že je až moc potichu a jeho tvář hraje bílou barvou s nádechem zelené.

„Ne, z letu ne," přiznal lehkou nevolnost, ale ne z čeho.

„Bolí tě břicho?" přikývl a já mu podal sklenici s vodou, „Napij se, bude to lepší."

„Tlačí mě podbřišek," upevnil držení Tristana, když si přikládal skleničku ke rtům, „ale to je v těhotenství běžné," povzdechl jsem, úplně mi to vypadlo z hlavy a teď se to vrátilo i s tím, co jsem mu včera řekl- jediná věc, které lituji.

„Jsi si jistý, že to není nic vážnějšího? Můžeme zajít k doktorovi nebo se vrátit do Londýna," předložil jsem před něj varianty, ale on jen zakroutil hlavou.

„Do večera budu v pořádku," ujistil mě a odložil sklenku.

„Budu ti věřit, Tommy, ale jestli se něco- byť jen trochu- změní, tak mi to řekneš, ano?" frustrovaně vydechl, ale nakonec souhlasil- stejně mu nic jiného nezbývalo.