Neznámá||Avengers FF||

30

Seděli jsme s Lokim v tichosti v naší cele a každý si četl svou knížku. Byl to poklidný den, dokonce i ostatní vězňové byli vyjímečně zticha, až mě to ticho ubíjelo. Měla jsem z toho takový divný pocit. Bylo to jako ticho před bouří, a to není nikdy dobré. Snad Avengers už přešlo to, že mě zachrání. To přece nemůžou myslet vážně, to si myslí, že všichni vyváznou bez úhony? Já nechci, aby vystavovali své životy jenom kvůli mně. Nepřežila bych, kdyby se někomu něco stalo.

Malá písmenka v knize uspořádaná do vět mi jen tak přelétávala před očima a mně unikal jejich význam. Absolutně jsem se nedokázala soustředit. Tu samou větu už čtu asi po osmé a stále nechápu pojem těch slov, které obsahuje. Vím, že i Loki si všimnul mého rozrušení, ale nic neřekl. Normálně bych od něj očekávala nějakou trefnou poznámku, ale mám pocit, že též cítí tu podivnou atmosféru.

A tak jsme tam oba seděli. V tichosti, každý ponořený hluboko ve svých myšlenkách. Když v tom nahoře nad vězením vypukl rozruch. Už jsou tady.

Pohled Pietra.
"Připraveni?" Zeptal se Thor. Stáli jsme na trávě u základny. Byli jsme tam úplně všichni. Byl tady dokonce doctor Strange, Ant-man, Black Panther i Spider-man. Sice ho nemám rád, ale abychom zachránili Hope, tak potřebujeme úplně všechny. Všichni jsme byli nervózni, ale byli jsme také odhodlaní bojovat a Hope od tamtud dostat. Už se nemůžu dočkat, až ji uvidím, až ji obejmu, až ji políbím a už ji nikdy nepustím.

"Ano." Řekl odhodlaně Steve.

"Heimdalle! Otevři bifrost!" Zařval Thor někam k nebi. Chvilku se nic nedělo, ale po chvíli nás opravdu pohltila duhová záře a začali jsme se přemisťovat na Asgard.

Cítil jsem se jako kdybych lítal. Bylo to něco jako když běhám svou super rychlostí. Moc dlouho jsem si to neužil a než jsem se nadál, už jsme stáli ve veliké zlaté kopuli a naproti nás stál muž tmavé pleti se zlatýma očima. To bude Heimdall, problýsko se mi ihned hlavou.

Heimdall s Thorem na sebe jenom kývli hlavami. Asi už byl obeznámený s naší situací a nehodlal nám odporovat, což bylo dobře. Thor vyšel směrem ven z kopule a my ho v tichosti a troufám si říct, že i v úžasu následovali. Asgard je přenádherný. Vždycky jsem si myslel, že Thor přeháněl, ale opravdu to tady vypadá jako v pohádce.

"Tady na mostě jsme ještě v pořádku, ale jakmile vstoupíme na pevninu, tak po nás půjdou a bude jim jedno, že jsem následník trůnu. Otcovi jde jenom o to udržet si svůj trůn a nemá žádné zábrany. Nevražděte, pouze je zmrzačujte.Bude to kruté, ale musíme se probojovat do vězení a Hope z tama dostat." Thor nás obeznámil o naší situaci. Nerad se biju, ale pro záchranu Hope jsem schopen udělat cokoliv.

Zdravím. Tato kapitolka je krátká a nezáživná, ale dost z vás chtělo další kapitolu, a tak jsem si řekla, že vám ji daruji jako (doufám) potěšení do posledních chvil roku 2020. Doufám, že příští rok bude lepší, než tento a přeji vám do něj hodně zdraví, štěstí a lásky. Prozradím vám, že tato kniha se velmi rychle schyluje ke konci, ale mám v plánu novou knížu s Buckym. Už se mi doslova rodí v hlavě. Ještě jednou vám tedy přeji šťastný nový rok✨❤️