Neznámá||Avengers FF||

26

Pohled Pietra
Už je to asi týden, co se Hope s Thorem vydala na Asgard. Tedy, u nás je to týden, ale Hope je tam asi tak den, dva, protože na Asgardu plyne čas pomaleji, než tady na Zemi. Už se na ni nemohu dočkat, strašně moc mi chybí.

Nechápu, jak to ta holka udělala, ale za tu chvíli, co se objevila tady na naší základně mi ukradla celé mé srdce. Doslova celičké. Akorát se bojím, že Hope to tak necítí. Né, že bych jí nedůvěřoval, nebo že by mi ona dost nedokazovala, co ke mně cítí. To vůbec né. Spíš nedůvěřuji sám sobě. Bojím se, že ji zklamu, že to všechno pokazím a ona už se mnou nebude chtít mít nic společného.

Možná se na venek mohu jevit jako drsňák nebo sebejistý kluk. Ale to je jenom pouhá maska, iluze. Snažím se tím zakrýt, že vevnitř jsem velmi nejistý. Vždycky si nejdříve všechno třikrát rozmyslím a až pak to udělám, a nebo to ve většině případů spíš neudělám.

Ale když mi je Hope nablízku, jako by se všechna má nejistota vypařila. Jako bych byl jiný člověk. S ní se cítím sebejistý, milovaný a potřebný. Nemusím se před ní přetvařovat a mohu být svý. Je to nádherný a osvobozující pocit, kterého se nemohu nabažit.

Ach Hope, doufám, že tam jde všechno podle tvých plánů a jsi v pořadku, protože jestli ne, tak ať si mě Thor nepřeje. I přes to, že jsem super rychlý, jeho bych zabil pomalou a bolestivou smrtí. Konec, nebudu myslet na špatné věci, nebo je ještě přivolám.

Vstal jsem z postele Hope, ve které jsem přemýšlel a vydal se z jejího pokoje ven. Rozešel jsem se směrem ke kuchyni s úmyslem udělat si něco k obědu.

Došel jsem do kuchyně, kde nikdo nebyl. Všichni, kdo trvale bydlí tady na základně i pár ostatních avengerů jsou na nějaké misi. Ale já jsem tady chtěl zůstat, kdyby se náhodou vrátila Hope. Přešel jsem k lednici a nakoukl do ní. No dobře, vejral jsem do ní asi půl hodiny a pak se konečně rozhodl, že udělám špagety.

Dal jsem teda vařit vodu, osolil jsem jí a kápl do ní trochu oleje, aby se těstoviny neslepily k sobě.

"Pane Starku? Pane Starku?!" Ozvalo se, když jsem čekal až se voda začne vařit, abych do ní mohl přidat špagety. O né, to je tem mladej kluk, co mi fušoval do MOJÍ přítelkyně. No, čistě vzato jsem mu jí přebral já, aleee to nevadí, ke mně se stejně hodí víc. No neříkejte, že to není pravda. Slyšel jsem jak doběhl do kuchyně a tak jsem se otočil ke dveřím, ve kterých stál. Když zjistil, že to jsem já, začal mě propalovat pohledem.

"Smůla mladej, Stark je na misi s ostatníma." Řekl jsem mu v klidu.

"Tak proč ty jsi tady. Asi bys jim nebyl užitečný, co?" Zeptal se mě kousavě. Co si o sobě myslí, jsem starší, na mě si nemá co dovolovat.

"Protože tady čekám, kdyby se náhodou vrátila Hope s Thorem." Hodil jsem na něj povýšený pohled. Tady je moje teritorium chlapečku. Ty ani nejsi Avenger, tak hoď zpátečku.

"Co jsi chtěl po Starkovi?" Zeptel jsem se ho a vhodil těstoviny do vody, protože už začala vařit. Nastavil jsem si stopky na 8 minut, abych věděl, kdy přibližně těstoviny vypnout. Pak jsem vytáhl rajčatovou omáčku a vylil ji na pánev, aby se ohřála.

"Tobě to říkat nebudu, kdy se vrátí?" Zeptal se na oplátku on. Podíval jsem se na mobil, abych zjistil čas.

"Asi za dvě hodiny." Ze skříňky jsem vyndal sůl, pepř a bazalku a tím omáčku patřičně dochutil.

"Tak já počkám." Myknul rameny a šel si sednout do obýváku, co jse propojený s kuchyní a jídelnou, takže v podstatě zůstal ve stejné místnosti jako já. A já už to pomalu přestával ustávat. Ten kluk mě tak irituje.

"Klidně." Protočil jsem očima. Za chvilku mi začal pípat mobil, a tak jsem ochutnal jednu těstovinu a zjistil, že už jsou uvařené. Vypnul jsem sporák a z šuplíku vyndal cedník, který jsem položil do dřezu. Vzal jsem hrnec a špagety scedil. Pak jsem si je nandal do talíře a zalil si to omáčkou.

Nádobí jsem uklidil do myčky a vzal si talíř i s příborem a vydal se do pokoje. Tentokrát do svého a ne do pokoje od Hope. Sedl jsem si na postel, pustil si nějaký film a pustil se do jezení. Doufám, že je Hope v pořádku.

————————————
Tak jsem zpět s novou kapitolou i s návodem na špagety😂 jinak užívejte si prázdnin a zatím čau👁👅👁