Neznámá||Avengers FF||

8

"Tak co budem dělat?" Promluvil Peter před dveřmi. Jen jsem pokrčila rameny. Otevřela jsem dveře a rozběhla jsem se k posteli. Asi metr před postelí jsem vyskočila a poté dopadla do měkkých peřin. Ode dveří jsem pouze slyšela Peterův pobavený smích. Rozplajzla jsem se po celé posteli a hlavu zabořila do polštáře.

"Pohni tím svým pěkným zadkem. Já si chcu taky lehnout." Zaprotestoval nad mým činem Pete.

"Tak já mám pěknej zadek, jo?" Zasmála jsem se a ohlédla se po něm. On se jenom začervenal a stydlivě sklopil hlavu k zemi. "To je vpohodě, já vím, že mám pěkný zadek." Dodala jsem, když mi ho začalo být líto a do toho se znova zasmála.

"Egoisto." Zvednul hlavu a ušklíbnul se. Obrátila jsem se na záda a šoupla se na jednu polovinu postele. Poklepala jsem vedle sebe na znamení, aby si lehl vedle mně. On tak udělal.

"Tak co si pustit film?" Ukázala jsem na velkou plazmovku.

"Tak jo. Co třeba...Spongeboba ve filmu?" Pohlédl na mě.

"Jo, jasně." Usmála jsem se.

"Friday? Můžeš nám prosím pustit Spongeboba ve filmu?" Promluvil do vzduchu.

"Samozdřejmě Petere." Odpověděl mu na to robotický hlas. Hned na to se zapnula televize a začal hrát film.

"Můžu si na tebe lehnout?" Zeptala ksem se ho. Odtrhnul oči od televize a hlavu otočil ke mně. Chvilku se na mně díval a pak kývnul. Přisunula jsem se blíž k němu a hlavu si položila na jeho hruď. Jeho paže se mi obepnula okolo pasu a přitáhla si mě blíž k němu. Ještě jsem si přehodila ruku přes jeho břicho a už jsem se začala věnovat filmu. Rukou mi začal hladit pas a záda. Bylo to uklidňující.

Občas jsme se zasmáli nějaké vtipné scéně ve filmu. A že jich tam bylo celkem dost. Po celou dobu filmu jsem si užívala tepla, které sálalo z jeho těla. Cítila jsem, jak mi jeho teplý dech dopadal na vlasy. Cítila jsem jeho břišní svaly pod tenkou látkou jeho trička.

Jeho svaly jsou dokonalé. Celé jeho tělo je dokonalé. Jeho kaštanové vlasy, které mu občas neposlušně spadnou do obličeje. Oříškové oči, ve kterých se vždycky objeví malé jiskřičky. Jeho zářivý úsměv, ze kterého vždycky padám do kolen. To, jak vždycky zčervená, když se stydí.

Mám ho ráda...mám ho hodně ráda. Miluji ho? Ne...asi. Já nevím. Vždyť se známe pouze chvíli. Nemůžu ohrozit naše přátelství. Navíc on by určitě nemohl milovat někoho, jako jsem já. Vždyť on je přece Spider-man. Může mít jakoukoli dívku na světě a já to určitě nebudu.

"Nad čím přemýšlíš?" Vyrušil mě z mého tranzu. Lehce jsem sebou škubla a zavrtěla hlavou, abych to vyhnala z hlavy.

"Nad ničím, proč?" Zalhala jsem.

"Protože film už skončil a ty tady deset minut zíráš na vypnutou televizi." Zasmál se. Vážně? To jsem přemýšlela tak dlouho?

"Jseš lepší, než polštář." Ještě více jsem se k němu přitulila a přejela mu dlaní po břišácích. Na to se jenom zasmál tím jeho nádherným smíchem a obejmul mě i druhou paží. Takže ikdybych chtěla, tak se z jeho objetí nedostanu, ale to samozdřejmě nehrozí. To bych musela být blázen. To mě přivádí k otázce, proč, když se chlapovi říká blázen, tak proč se tak říká i ženské? Proč se jí neříká, co já vím...bláznivka? Hmm, asi protože to zní úplně debilně. A proč se chlap žení a žena vdává? Proč se žena nemuží? A když je mořská panna, tak je mořský panic? Dobře, už končím. A nejsem blázen, takže si prosím ušetřete ten telefonát do psychiatrické léčebny Bohnice. Protože já sice nejsem blázen, ale ostatní by se ze mně zbláznit mohli.