Pohled Pietra
Stála tam. Stála uprostřed rozkvetené louky. Kolem ní všude kvetly všelijaké květiny. Slunce jasně svítilo a na obloze nebyl ani mráček. Vánek lehoučce pofukoval a ladně si pohrával s jejími tmavými vlasy. Měla na sobě lehké bílé šaty, které ve větru vlály tak lehce, jako motýlí křidélka. Smála se tím jejím krásným smíchem a při tom se mi dívala zpříma do mých očí. Byla překrásná a šťastná. Bylo to skvělé vidět ji šťastnou a bez různých starostí.
Z čista jasna se ale objevily tmavé mraky, které zastínily slunce a všechny květiny uvadly. Ustal i její zvonivý smích. Nahednou se jí v očích objevily slzy a chvíli na to začala hlasitě vzlykat.
"Pietro!" Vzlykla. Bolel mě ten pohled na ni.
"Hope, neboj se, jsem tady." Mluvil jsem na ni uklidňujícím hlasem a chtěl jít blíž k ní, ale nešlo to, nemohl jsem se pohnout. U jejích nohou se začal tvořit černý dým a pomalu začal stoupat směrem nahoru k její hlavě.
"Pietro, pomoz mi!" Černý dým ji pomalu začal obalovat celé nohy.
"Já nemůžu lásko, nemůžu se pohnout." Frustrovaně jsem si vjel rukama do vlasů. V očích mě začaly pálit slzy.
"Pietro, prosím, pomoz mi. Prosím. Prosím..." to bylo to poslední, než ji dým zahalil úplně celou.Konečně jsem se mohl pohnout. Rozeběhl jsem se směrem k dýmu a máchl po něm, ale Hope už tam nebyla. Klesl jsem na kolena a naplno se rozbrečel.
"Nee!" S křikem jsem se vyšvihl do sedu. Zmateně jsem se začal rozhlížet a chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že to byl jenom sen. Byl jsem celý zpocený, pot mi stékal po čele dolů.
Zase jsem byl v jejím pokoji, nejspíš jsem tady usnul. Tak moc se mi po ní stýská. Doufám, že je v pořádku, mám o ní strach. Ten sen, co měl znamenat, co když se Hope něco stalo? Prosila mě o pomoc.
"Věděla jsem, že tady budeš." Ve dveřích od pokoje se objevila hlava mojí sestry.
"Už jste se vrátili?" Falešně jsem se usmál.
"Co se děje?" Zamračila se Wanda. Samozdřejmě, že to prokoukla, je to moje dvojče a navíc je to telepatka.
"Ále nic." Uhnul jsem pohledem.
"Pietro." Ozvala se svým vražedným hlasem a sedla si vedle mě na postel. Dobře, já chci ještě žít!
"Jenom mám o ni strach." Pokrčil jsem rameny.
"Bude v pořádku, určitě." Sevřela mou ruku v té své.
"Dobře" usmál jsem se "půjdeme za ostatními?"
"Jo, jsou v obýváku." Odpověděla mi Wanda, a tak jsme se tam vydali.
———————————————
Tak jsem tady zas, sice je to kapitola o ničem, ale příště se už bude něco dít, slibuju😂💩
ČTEŠ
Neznámá||Avengers FF||
FanfictionZ čista jasna se objeví na jí neznámé planetě. Neví kdo či co je zač. Nezná svůj původ či svou minulost. Musí se naučit žít s nevědomostí. Je všem i sobě neznámá. Možný výskyt vulgarismů 😇 Omlouvám se za nepravidelné vydávání kapitol🥴 Občas se ob...
