Neznámá||Avengers FF||

31

Pohled Pietra
Už jsme se všichni blížili ke konci duhového mostu, zatím bez povšimnutí. Byl jsem nehorázně nervózní a jsem si jist, že jsem nebyl jediný. Snad se nic nezvrtne a vše dopadne podle plánů. Ani jsem se nanadál, a už jsme byli na konci mostu. Podíval jsem se na svou sestru a ona mi pohled opětovala. Teď anebo nikdy. Ozval se mi její hlas v hlavě. Jenom jsem jí na odpověď kývnul hlavou. Má pravdu, musíme to zvládnout, pro Hope. Ona a moje sestra jsou to jediné, na čem mi záleží, jsem schopen udělat cokoliv, abych je ochránil.

Hned na konci mostu byla veliká brána vedoucí do samotného Asgardského zámku. U ní stali dva muži v brnění, připraveni nás zastavit. Ale dříve, než se stihli vůbec pohnout se jim sestra vkradla do hlavy a oba je uspala. Měli jsme tady volnou cestu. Thor vtlačil do těžkých dveří, ty se rozevřely a my už jsme mohli spatřit krásu tohoto zámku, ale kvůli tomu jsme tam přece nebyli.

Ihned za bránou stáli další obrněnci, o ty se postaral kapitán a Bucky, ovšem než cap zlikvidoval toho druhého, tak ten stihl zazvonit na poplach. A už jsme nebyli v utajení, museli jsme se začít pohybovat rychle dopředu. Zychle jsme začali postupovat kupředu, ale za malou chvilku jsme již slyšeli dusot botou mnoha vojáků. Po chvíli vyběhli zpoza rohu a my je už mohli i spatřit. Všichni jsme věděli, že to bude těžký boj. Bruce se proměnil v Hulka.

"Avengers, do boje!" Zvolal kapitán a to byl náš povel k tomu se rozeběhnout do boje.

Cíl byl jasný: prorvat se přes ně, a tak jsme se všichni začali bít hlava nehlava. Každý využíval svých schopností. Já jsem všechny mrzačil ve své super rychlosti, tak, že si mně ani nevšimli. Dr. Strange využíval své portály a všechny vojáky posílal pryč odtud. Peter používal své pavučiny k tomu, aby je svázal tak, aby se nemohli pohnout. Ant-man se ve veliké rychlosti zvětšoval a zmenšoval tak, že vojáci nechápali co se děje. Black Panther využíval svojí mrštnost a drápy, Hulk zase využíval svou sílu, Wanda používala své schopnosti, Stark zase využíval své zbraně, Thor svůj Mjölnir, cap svůj štít a tak dále.

Z poza rohu pořád vybíhali další a další vojáci, ale my jsme se nehodlali vzdát. Bojovali jsme dál, ale začalo jich být víc, než nás a já už jsem byl ze své super rychlosti unavený. Na chvilku jsem se zastavil a opřel o stěnu. Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych zhodnotil situaci. Nevypadalo to pro nás slibně, všichni už jsme bylo unavení a vypadalo to, jako kdyby zástup Asgardských vojáků nikde neměl konec.

Natasha už to nezvládala a byla obkročená několika vojáky, vydal jsem se jí tedy na pomoc. Všechny jsem je v super rychlosti omráčil a pak jsem se zastavil, abych se ujistil, že je Nat v pořádku. Pouze z ní vyšlo tiché: "Díky." Najednou se celá místnost rudě rozzářila. Rychle jsem se ohlédl na svou sestru, abych se ujistil, že je zcela v pořádku. To, co jsem ale viděl mě nadchlo. Wanda objevila nový potenciál ve svých schopnostech.

Jsem na ni opravdu pyšný. Wanda začala brát cokoliv, co našla a začala to po nich házet, nebo házela čistě jenom s voláky. U toho se vznášela a oči ji rudě zářily. Vypadala opravdu mocně, kdyby to nebyla moje sestra, tak bych se jí asi bál. Hned po chvíli se pořádně projevil i Thor.

Myslím si, že hlavně díky nim jsme vojáky po chvíli opravdu porazili a měli jsme volnou cestu. Naštěstí nikdo z nás nebyl nijak hůře zraněn, pouze oděrky a modřiny, jinak nic zásadního.

Thor nás vedl směrem k věznici, kde jsme zneškodnili pár dalších vojáků. Když jsem přišli do věznice, tak tam bylo rušno, všichni vězni dělali povyk, mysleli si, že je pustíme, my jsme však mířili až dozadu pro jednu jedinou osobu. Když jsme dorazili k její cele, čekalo nás nemilé překvapení. Cela byla prázdná.

"Musel se k ní dostat otec, musíme do korunního sálu." Zavelel Thor. Všichni jsme se tam rozeběhli. Snad už není pozdě.

Doběhli jsme do korunního sálu a tam stál Odin a před ním stála ona. Hope. Tak dlouho jsem ji neviděl, vypadala strašně, byla pohublá, měla kruhy pod očima a strach v očích. Myslím, že se ale nebála o sebe, nýbrž o nás. Okolo rukou měla pouta, která jí znemožňovala používat její moc. V rohu stál Loki v poutech, kterého držel voják a hned vedle něj nějaká starší paní, hádám, že to byla Friga. Tu také hlídali vojáci.

"Ani hnout, nebo ji zabiju." Přitáhl si Odin Hope k sobě a přitiskl ji dýku ke krku. Jenomže nevěděl, že my máme Wandu, ta mu pomocí telekineze vytrhla dýku z ruky a držela ho tak, aby se nemohl pohnout. Takže Hope byla volná. Super rychlostí jsem k ní přiběhl a popadl ji do náruče a byl připravený už ji nikdy nepustit. Ostatní Avengers se vrhli na poslední vojáky, ale to jsem už nevnímal.

Postavil jsem Hope na nohy, ale stále jsem ji pevně držel ve své náruči.

"Panebože, Hope, jsi v pořádku, lásko?" Vzal jsem její obličej do rukou a pořádně si ji prodlédl. Chytila mě za mé ruce na jejím obličeji a usmála se na mě.

"Teď už ano." Ještě více se na mě usmála. "Co ostatní, jste všichni v pořádku? Neměli jste se kvůli mně vystavovat takovému nebezpečí. Co vás to napadlo. Tohle bylo hloupé, neměli jste tak riskovat." Začala se strachovat. Bylo to roztomilé. Políbil jsem ji, aby už zmlkla. Cítil jsem, jak se začala uvolňovat. Jsem tak rád, že je v pořádku.

Tak tady máte další kapitolu, doufám, že se vám líbila.  Dnešní kapitole jsem použila dost gifů, protože se mi zdálo, že to pěkně doplní příběh, tak snad vám to nevadí. Tohle je poslední kapitola, už očekávejte pouze epilog, ale nemějte strach, už plánuji, jak už jsem zmínila v minulé kapitole, nový příběh s Buckym. Chtěla bych vám poděkovat za veškerou aktivitu na tomto příběhu, strašně mě to těší, ani nevíte jak moc.❤️