Neznámá||Avengers FF||

7

Do slunečného rána jsem se probudila ve stejné pozici, jako ve které jsem usnula. Ruku jsem měla přehozenou přes jeho trup a hlavu jsem měla položenou na jeho hrudi.

Cítila jasem na sobě jeho pohled, tak jsem se stále zavřenýma očima pověděla: "Jak dlouho už na mě takhle civíš?"

"Eh... ty jsi vzhůru?" Zaraženě a trochu stydlivě se zasmál. Na to jsem se taky jen zasmála.

"Bolí tě ještě ta žebra?" Zeptala jsem se.

"Už ani moc ne."

"Jsi pohodlný." Ještě více jsem se přilepila na jeho hruď.

"Umm... a jak jsme se dostali do téhle pozice?"

"No, včera, jak jsem zhasla jsi hned usnul a pak sis mě ve spánku přitáhnul k sobě. Chtěla jsem se odtáhnout, ale držel jsi mě moc pevně, tak jsem se uvelebila a za chvíli jsem usla." Dokončila jsem dlouhý monolog a zakončila ho pokrčením rameny. Konečně jsem otevřela oči a posadila jsem se. Protáhla jsem se a zívla. A hned po mně si samozdřejmě Peter zívnul taky.

Stejně by mně zajímalo, jak to funguje. Proč, když si někdo zívne, tak si zívnou i ostatní. Pohlédla jsem na Petera, který mě celou dobu pozoroval. Vlasy mu trčely do všech světových stran a na tváři se mu rýsoval jemný úsměv. Pod pravým okem měl fialově zbarvenou modřinu.

"Nebolí tě to?" Starostlivě jsem nakrčila obočí a jemně mu přejela po monoklu.

"Jsem v pořádku." Chytil mi ruku a kouknul se mi do očí. Přikývla jsem a ruku odtáhla.

Vyhrabala jsem se z postele a šla se kouknout do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem málem vykřikla zděšením. Vlasy rozcuchané, řasenka všude, jen né na řasách a narůžovělé tváře. Rychle jsem se zkulturnila a vyšla jsem ven.

Hned po mně se ve dveřích do koupelny ztratil již oblečený Pete. Čas, kdy byl v koupelně jsem využila tím, že jsem po nás ustlala postel. Mojí bundu, která ješte ze včerejška ležela na zemi před postelí jsem přehodila přes židli, kde ležela také jeho bunda.

"Jdeme?" Zeptal se přicházející Peter. Kladně jsem kývla a přes celý pokoj jsem k němu přešla. "Friday?" Řekl do vzduchu. Nechápavě jsem se na něj podívala.

"Ano Petere?" Ozvalo se odněkud. Začala jsem se rozhlížet, abych našla zdroj hlasu.

"Jí neuvidíš." Zasmál se Peter. "Je to algoritmus vytvořený panem Starkem." Vysvětlil.

"Můžeš nás prosím navigovat do kuchyně?" Zeptal se algoritmu a ten nás začal navigovat. Když jsme se dlouhými chodbami konečně dostali do kuchyně, bylo zde narváno k prasknutí.

"Čau děcka." Všimnul si nás Stark jako první. Tím na nás strhnul pozornost. Všichni pozdravili Petera a u mě se jen zastavili pohledem.

"Starku, kdo to je?" Zeptal se vysportovaný blonďák s modrýma očima.

"To je..." zřejmě si uvědomil, že nezná mé jméno.

"Hope." Doplnila jsem ho.

"Jo, Hope. Nepamatuje si svoji minulost a má superschopnosti. Je tu, abychom zjistili, kdo je a jaké má schopnosti." Vysvětlil Stark.

"No, takže tohle je Steve, Bucky, Sam, Clint, Thor, Vision, Bruce, Pietro, Wanda, Natasha a pana Starka už znáš." Začal postupně Peter ukazovat na lidi a říkat jejich jména. Huh... a to si mám zapamatovat jak?

"Ahoj, já jsem Hope." Nervózně jsem jim zamávala. Dostalo se mi jakéhosi hromadného pozdravení. Thor se na mně docela divně díval. Nevím proč. Sedla jsem se vedle...Natashy? A Peter hned vedle mě. Vzala jsem si nějaké jídlo ze stolu. A hladově se zakousla.

"No, tak nám o sobě něco řekni Hope." Vyzvala mě Wanda.

"Před nedávnem jsem se v noci objevila v parku na zemi. Vůbec nic před tím si nepamatuji. Další den ráno ke mě dohopskal nějaký psychopat v oblečku na spaní-nic proti Petere. No, byl fakt otravný a furt se na něco ptal, ale já jsem nechtěla umrznout, proto jsem přijala jeho nabídku bydlet u něj-i přes riziko, že by to byl nějaký starý pedofil-a tam teď bydlím s jeho tetou. A museli jsme mi vymyslet nějaké jméno a mě napadlo Hope. Včera na nás zaútočil Vulture a shodil Petera ze střechy paneláku. A mě se z rukou vyhrnula bílá mlha a zachytila ho a vynesla nahoru. Toť vše." Dokončila jsem svůj dlouhý monolog.

"Nemůže být také vylepšená z Hydry, jako my?" Zeptal se Pietro.

"Co je to Hydra?" Pohlédla jsem na něj s vytáhnutým obočím.

"To byla taková organizace, která dělala na lidech pokusy a prostě dělala samé špatné věci." Vysvětlil mi.

"Aha." Kývla jsem a dál se věnovala svému jídlu.

"Tak, Hope. Teď půjdeš se mnou do laboratoře a já ti udělám rozbor krve." Řekl Bruce, když jsem dojedla. Zvedla jsem se a spločne s Tonym, Petem a Brucem jsme se vydali do laboratoře. Sedla jsem si tam na židli a Bruce si začal přpravovat různé věci.

Ruku mi stáhnul gumou a řekl mi ať s ní párkrát zacvičím. Udělala jsem, jak mi řekl a on mi pak dezinfekcí potřel ruku. Pak už vytáhnul jehlu a blížil se s ní k mojí ruce. Otočila jsem hlavu na bok a zavřela oči. Nemám ráda jehly. Bruce si vzal trochu mé krve a pak mi ruku zalepil náplastí. Bruce odešel krev prozkoumat a mezi tím jsem si povídala s Peterem. Po nějaké době se Bruce vrátil a posadil se na židli předemnou.

"Takže, zjistil jsem, že umíš ovládat živly. Oheň, vodu, zemi a vzduch. Ale co mě překvapilo je to, že ty schopnosti ti nikdo, nebo nic nedalo."

"A jak jsem je teda získala?" Buď jsem úplně blbá, nebo úplně tupá, ale jaksi to nechápu.

"Narodila jsi se s nima." Vykulila jsem oči a chvilku to zpracovávala. Oheň. Voda. Země. Vzduch. Zbláznila jsem se já, nebo oni?

"Aha?" Po tomhle jsme se zvedli a mířili do obýváku, kde čirou náhodou byli všichni Avengers.

"Tak co?" Pohlédnul na nás Steve, stejně jako všichni ostatní.

"Ovládá oheň, vzduch, vodu a zemi a z Hydry není, protože schopnosti nezískala nějakým sérem, ale narodila se s nimi." Řekl Bruce. Jestli jsem říkala před tím, že se na mě Thor divně díval, tak teď to bylo mnohonásobně horší. Tak jebe mu, nebo je to pedofil? Proč každého obviňuji, že je pedofil? Nejsem nakonec já pedofil? Dobře, už končím!

"Mám pro tebe nabídku. Když nemáš kde bydlet, tak můžeš být tady. Pod podmínkou, že budeš tady s Wandou cvičit tvé schopnosti." Nabídl mi Tony. Zamyslela jsem se. Už nebudu muset otravovat Petera a May, ale znamená to, že se s Peterem nebudu vídat tak často. Bude mi chybět. Jo a už jsem říkala, ajk mi vadí, když se na mě dívá hodně lidí? Ne? Protože teď na mě civí všichni Avengeři.

"Přijímám." Kývla jsem.

"Dobře, můžeš si nechat ten pokoj, ve kterém jsete dneska spali. Akorát se o něj budeš muset ještě pár dní dělit s Peterem, protože teď v takovém stavu domů nemůže. Jo a May jsem už napsal, že se kvůli stáže pár dní zdržíš."

"Dobře, to nevadí. Tak já jdu do pokoje." Řekla jsem a vydala se s pomocí Friday zpět do pokoje s Peterem po svém boku.