Z čista jasna se objeví na jí neznámé planetě. Neví kdo či co je zač. Nezná svůj původ či svou minulost. Musí se naučit žít s nevědomostí. Je všem i sobě neznámá.
Možný výskyt vulgarismů 😇
Omlouvám se za nepravidelné vydávání kapitol🥴
Občas se ob...
Z očí mi začyly vytíkat slané potůčky slz. Můj cíl byl můj pokoj. Tam je mé zázemí. Zamknu se tam a už nikdy nevylezu. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem nedávala pozor na cestu a do někoho vrazila. Už jsem letěla k zemi, ale dotyčný mě pohotově zachytil. Přes slzy v očích jsem nedokázala rozeznat, kdo to byl.
"Hope, jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě. Podle hlasu jsem poznala Buckyho. Bez rozmyšlení jsem se k němu přivinula a hlavu mu zabořila do vypracované hrudi. Pevně okolo mě obmotal své silné paže a přitáhnul si mě tak ještě blíž. Mé hlasité vzlyky tlumilo jeho tělo.
Celé mé telo se třáslo pod náporem slz a vzlyků. Vlastně ani nevím, proč brečím. Jsem nějaká přecitlivělá. Bucky se se mnou začal kolíbat ze strany na stranu a svou lidskou rukou mě krouživými pohyby hladil po zádech. Po chvíli, když jsem se uklidnila, tak se ode mě odtáhl.
Chytla jsem ho za zdravou ruku a táhla ho směrem k mému pokoji, který už byl jen nedaleko. Nejspíš pochopil, kam ho vedu a tiše mě následoval. Došli jsme do mého pokoje a on za námi zavřel dveře. Šla jsem rovnou k posteli, na kterou jsem si sedla a rukou jsem mu naznačila, ať udělá totéž.
"Tak co se stalo?" Zeptal se, když si sednul kousek ode mě.
"J-já nevím. Nevyznám se v sobě. Chodím s Peterem, ale mám takový pocit, že to bylo unáhlené rozhodnutí. Byla jsem mu vděčná, že se o mě postaral a asi jsem se mu tak chtěla odvděčit. Ale čím déle jsem tady, tak si uvědomuji, že něco cítím k Pietrovi. Nevím co, ale táhne mě to k němu. Vždycky, když se na mě usměje, tak zčervenám. Cítím se v jeho společnosti nesvá. Každý můj sen je o něm, i když vedle mě ležel Peter. Po každé, co ho vidím mám chuť ho políbit. Doslova po něm toužím, ale nechci ublížit Peterovi. Po tom všem, co pro mě udělal. Ale nechci ublížit ani Pietrovi. Nevím, co mám dělat. Ať už se rozhodnu jakkoliv, jednomu z nich ublížím."
Slzy si opět našly cestu z mých očí a tentokrát to byl Bucky, co si mě vtáhl do objetí.
"Ššššš... to bude dobrý." Uklidňoval mě.
"Ne nebude."
"A jak to cítíš ty. Miluješ Petera? Protože jestli ne, tak budeš ubližovat jenom sobě." To je na zamyšlení. Ano, Peter je skvělý kluk. Je hodný, milý, starostlivý, má svaly a pomohl mi, když jsem to nejvíc potřebovala, ale miluji ho?
"Já nevím, asi ne." Řekla jsem nakonec.
"Tal vidíš. Ano, Petera to bude bolet, ale zvládne to. A ty budeš šťastná. Proč bys byla s někým, koho nemiluješ?"
"Asi máš pravdu." Odtáhla jsem se od něj.
"Díky." Usmála jsem se na něj a začala si utírat slzy.
"Nemáš zač." Taky se usmál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Potom už odešel, protože měl něco na práci. Rozhodla jsem se jít spát, i když jsem celý den nejedla. To celé mě vyčerpalo.
~~~
Přetočila jsem se na druhý bok. Po asi deseti minutách, kdy jsem se pokoušela ještě na chvíli usnout, jsem usoudila, že už neusnu. Otevřela jsem oči a rukama si je protřela. Hodiny ukazovaly dvě hodiny ráno.
Cítila jsem se jako by mě přejel buldozer. Přemýšlela jsem. Hodně jsem přemýšlela, až jsem se nakonec rozhodla. Vstala jsem z vyhřáté postele a přešla do koupelny ze sebe udělat člověka. Když už jsem vypadala jako něco přirovnatelné k člověku, opustila jsem koupelnu a vyšla ven z pokoje.
