Neznámá||Avengers FF||

21

Dveře se se zaskřípáním otevřely a mně se vyskytl pohled na obrovský sál. Přesně ten, kam si mě Odin nechal zavolat, než mě poslal na Midgard. Na stěnách hořely svíčky zasazené ve zlatých svícnech a mramorová podlaha se leskla, jako by ji právě někdo vyleštil.

Na mohutném zlatém trůnu, který stál vyvýšený a vedlo k němu několik schodů seděl Odin. Vedle trůnu stála Friga, jeho žena a matka Thora. Zrovna o něčem horlivě diskutovali, když jsme tam přišli. Thor si hraně odkašlal, aby na nás upoutal pozornost, což se povedlo. Odin i Friga jako na povel zvedli hlavu a podívali se na nás.

Jakmile mě ten plesnivý dědek spatřil, mihlo se mu přes tvář přakvpení smíchané se zděšením.

"Hope?!" Vykřikla Friga a už mě dusila ve svém pevném objetí. Na své odhalené kůži na krku jsem ucítila pár jejích mokrých slz.

"Ahoj..." Šeptla jsem. Své ruce jsem obmotala okolo jejího těla a víčka silně stiskla k sobě, abych zabránila slzám. Byla pro mě jako matka, kterou jsem nikdy neměla možnost poznat. Friga se ode mě po chvíli odtáhla a chytila mé tváře do svých hladkých dlaní. Zkoumavě si mě prohlížela, snad aby se ujistila jestli jsem opravdová.

"Jsi to vážně ty?" Neschopna slova jsem ji na její otázku pouze přikývla. Tak moc mi chyběla.

"Kde jsi celou tu dobu byla? Lokimu se po tobě hodně stýskalo." Tato otázka mi připomněla důvod, proč jsem tady. Odvrátila jsem od ní pohled a znechuceně pohlédla na Odina. Na tváři měl zamyšlený výraz. Nejspíš mu šrotovalo v jeho kebuli jak jsem se sem dostala.

"Proč?" Zeptala jsem se ho ostře a zabodla do něj pohled. Friga se na mě nechápavě podívala, ale já jsem si toho nevšímala.

"O čem to mluvíš?" Hrál si na nevinného a podíval se na mě nechápavě. Samozdřejmě, že to jenom předstíral. Je mi z něj na zvracení. Že se nestydí, někomu vymazat vzpomínky, poslat ho na jinou planetu a pak si hrát na neviňátko.

"Nedělej, že o ničem nevíš. Vrátily se mi vzpomínky, vím o všem. Jak sis mě nechal zavolat a pak mě poslal na Midgard beze všech vzpomínek." Zavrčela jsem naštvaně. Byla jsem doslova nasraná. Musela jsem se hodně přemáhat, abych po něm neskočila a nevyškrábala mu oči. Teda oko. To jediné co mu zbylo.

"Cože?!" Vyhrkla zděšeně Friga.

"Bylo to nevyhnutelné. Musel jsem to udělat." Pečlivě zvažoval každé slovo, které vyšlo z jeho držky. Sorry, že jsem tak sprostá, ale jenom pohled na toho dědka mě vytáčí. Vytáčí mě dokonce to, že dýchá stejný vzduch co já.

"To mi nestačí. Já chci vědět důvod. To ses jako jen tak rozhodl, že mě odsud vykážeš?!" Už jsem opravdu začínala ztrácet nervy. Nebudu tady s ním marnit svůj drahocenný čas.

"Nezvyšuj na mě hlas! Co si to dovoluješ?!" Zakřičel na mě nazpátek. Šlo na něm vidět, že byl nervózní. Určitě něco skrýval. Friga a Thor našemu rozhovoru jenom nečinně přihlíželi.

"Tak mi sakra řekni pravdu!" Tak jo, já už na to nemám. Ať už mě přestane konečně srát.

"Já nemůžu za to, že moje starší sestra nechtěla mít nic s vládnutím a tak utekla a pak si začala s nějakým vesničanem, měla s ním dítě a při porodu zemřela! Kdyby nezdechla, tak by tě sem tvůj otec nepřinesl! Ze své dobré vůle jsem se tě ujal, ale jakmile jsem zjistil, že jsi dcera mé sestry a tím pádem máš nárok na trůn, musel jsem se tě zba-" Zarazil se. Jakoby si právě uvědomil, že mi vykecal celou pravdu.

Já tam pouze stála s pootevřenou pusou a v hlavě si snažila uspořádat to, co mi právě řekl. To si děláš prdel! On mě poslal někam doprčic jenom pro to, že si chtěl udržet svoje místečko na trůnu?! Ten hajzl!

"Děláš si ze mě prdel?! Vždyť jsme to mohli normálně vyřešit. Nrmusel jsi mě na tak dlouho poslat někam do pryč. Kde jsem vůbec byla, hm? Na Zemi jsem tak maximálně pár týdnů."

"Držel jsem tě tady na Asgardu ve spánku, jenomže kouzlo přestávalo účinkovat. Měl jsem si uvědomit, že když pominulo tohle kouzlo, tak pomine i to, co ti vzalo vzpomínky. Ta čarodějka byla neschopná..." Nejspíš zjistil, že už nemá cenu to zamlouvat, tak mi vyklopil celou pravdu.

Takže počkat... Moje matka je, teda byla Odinova starší sestra. Takže měla být královnou Asgardu, jenomže to ona nechtěla, tak utekla a ve vesnici se zamilovala do nějakého vesničana. S ním otěhotněla a nosila mě v sobě. Můj otec se o mě nedokázal postarat a tak mě přinesl sem. Matka mu nejspíše vyzradila svůj původ. Odin s Frigou se mě ujali bez toho, aby věděli, kdo vlastně jsem.

Pak Odin nějak zjistil, že jsem dítě jeho sestry, takže mám právo na trůn. Bál se o své vyhřáté místečko na trůně a tak mě nechal začarovat a upadnout do spánku, ale dělala to nezkušená čarodějka a tak kouzlo přestalo fungovat. A tak mi tou samou čarodějkou nechal vymazat vzpomínky a poslal mě na Midgard, jenomže vzpomínky se vrátily a teď jsem tady...

"To není možné." Zachvěl se Frize hlas. Zvedla hlavu od podlahy a zamračila se na svého manžela. "Jak jsi to mohl udělat?!" Rozhořčila se, ale na její otázku se jí nedostalo odpovědi.

"Ty jsi tak sobecký. Jak jsi mi to mohl udělat? Jak jsi to mohl udělat Lokimu a Thorovi. Byli jsme si tak blízcí. Víš, jak moc to Lokimu ublížilo? Kde vůbec je?! Chci jít za ním!" Při mých vlastních slovech mě píchlo v srdci. V polovině mého monologu se mi zlomil hlas a do očí se mi začaly vlévat slané slzy.

"Tvé přání, ať je vyslyšeno. Stráže!"