Neznámá||Avengers FF||

28

Pohled Pietra

Když jsme došli do obýváku, tak se na mě upřely oči všech přítomných, což v překladu znamená úplně všech avengerů plus toho malého otravného kluka, který nemám ponětí, co tu pořád dělá. Myslel jsem si, že už vypadnul. Upřimně už mě dost štve. Nejenom, že se furt motá okolo Hope, ale on se motá i okolo avengers.

"Už se vrátila?" Prolomil ubíjející ticho Bucky.

"Ne..." Zakroutil jsem smutně hlavou. Místností se rozlinula pochmurná atmosféra. Nikdo jsme nevěděli, co se s Hope právě teď děje.

Pohled Hope

Stále jsem zavřená ve vězení společně s Lokim. Už je to několik dní, ale čas utíká celkem rychle, když tady mám svého nejlepšího kamaráda z dětství.

Vždycky si buď zahrajeme nějakou hru, nebo se provokujeme, čteme si, nebo si jen tak povídáme.

"Pamatuješ si, když jsem Thorovi obarvili vlasy na růžovo a nalíčili ho jako lehkou děvu?" Zeptal se Loki.

Bylo to už hodně dávno. Thor mě podvodem porazil v nějaké hře a já jsem na něj byla naštvaná, a tak Loki přišel s návrhem na pomstu. Společně jsme se vkradli pozdě v noci do Thorova pokoje, a jelikož má velmi tvrdý spánek, tak jsme všechno mohli v klidu provést a nemuseli jsme se bát, že by se vzbudil. Vlasy jsme mu celé obarvili na sytě růžovou a nalíčili jsme ho jako děvku. Byla to neskutečná zábava. Ovšem další ráno, když Thor zjistil, jak vypadá, myslela jsem si, že s Lokim budeme na místě mrtví. Nakonec jsme vyvázli bez zranění.

"Jo, to byly časy." Zasmála jsem se.

"Bratr zuřil." Popadal se Loki za břicho. Jsem ráda, že se směje. Po dlouhé době se zdá, že je šťastný.

Loki není zlý člověk, nikdy nebyl. Kdyby se mě Odin tak zbaběle nezbavil, Loki by nic z toho neudělal. Poháněla ho zloba a pocit zrady. Myslel si, že bych ho jenom tak, bez jediného slova opustila... to bych nikdy nezvládla

Najednou k naší celi mířila postava zahalená v plášti. Dloubla jsem loktem do Lokiho a ten ihned zpozorněl a přestal se smát. Osoba se zastavila před naší celou a sundala si kapuci pláště z hlavy.

"Matko?"

"Ach, děti moje." Vydechla Friga.
"Co se vám to přihodilo." Zakroutila hlavou.

"Kdyby nebylo Odina, nebyl by tu ani jeden z nás." Řekl opovrhlivě Loki. Nebylo to žádné tajemství, že Loki svého "otce" nenáviděl. Ostatně já Odina taky nenávidím.

"Myslela jsem, že Vy Lokiho ani mě nesmíte navštěvovat." Prohodila jsem jenom tak, aby nestála řeč.

"Nesmím, ale proplížila jsem se sem." Chvilku bylo ticho. Nikdo nevěděl, co říct, když v tom s stráže Frigy všimly a rozešli se směrem k nám.

"Pomoc je na cestě." Vyhrkla ještě rychle tak, aby ji vojáci neslyšeli. Ti ji chtěli nejdříve násilně vyvést, ale když zjistili, s kým mají tu čest, tak se jenom uklonili a vyvedli ji ven.

Sedla jsem si na postel a zírala do země. V hlavě jsem měla její slova. Pomoc je na cestě... snad nemyslí Avengers. Nechci, aby se jim něco stalo. Jsou jako moje druhá rodina, nepřežila bych, kdyby se jim něco stalo.