Neznámá||Avengers FF||

9

Každý nový den začíná tím, že se probudím. Dnešek nebyl jiný. Jak nečekané...

Otevřela jsem těžká víčka a vyskytl se mi pohled na nádhernou...tmu! Ha! Že jste si mysleli, že se mi vyskytl pohled na jeho nádherné svaly. Smůla. Jen teď nevím, jestli pro vás nebo pro mě. Počkat, tady mi něco nehraje. Proč je tady tma? Stále jsem ale ležela na Peterovi, protože jsem cítila teplo, které sálalo z jeho svalnatého těla.

Opatrně jsem se dostala z jeho sevření, tak abych ho nevzbudila a koukla se na budík na nočním stolku. Tři ráno... super. Chtěla jsem vstát a jít si do koupelny umýt obličej, ale Peterova ruka si mně přitáhla zpět na jeho hruď.

"Copak se děje Hope?" Zeptal se mě rozespalým a trochu chraplavým hlasem. Proč je tak sexy už po ránu?

"Nic, jen nemůžu spát." Pousmála jsem se a hlavu si položila na jeho prsa tak, abych mu viděla do obličeje, který ozařoval pouze svit měsíce v úplňku.

"Víš ty co? Pojď se mnou." Zahleděl se mi do očí a pohladil mě po tváři. Na to se začal pomalu zvedat. Zvedla jsem se tedy z něj a vylezla z vyhřáté postele. Chlad ze země mě udeřil do bosých chodidel.

"Mě by vůbec nevadilo, kdyby sis to tričko nedával." Usmála jsem se na něj, když si přes hlavu přetáhl tričko.

"To by se ti líbilo, co?" Zasmál se.

"Jo, to by se mi teda líbilo." Laškovně jsem pozvedla obočí.

"Jo, já vím. Tak pojď." Rozešel se ke dveřím a já poslušně cupitala za ním. V tichosti jsme došli do kuchyně a on začal něco připravovat.

"Co to děláš?" Přešla jsem k němu.

"Kakao." Odpověděl jednoduše a pokračoval v předešlé aktivitě. Já jsem ho jen se zaujetím pozorovala. Když bylo kakao udělané, někam odběhl a po chvíli se vrátil i s dekou. Já jsem vzala dva hrnky s kakaem a Peter vzal deku a šli jsme pro mě neznámo kam. Šli jsme nahoru po schodech a po otevření dveří jsme zjistila, že se nacházíme na střeše základny.

Na obloze zářil kulatý měsíc a okolo něj tančily hvězdy. Ovanul mě ledový vítr a ihned mi naskočila husí kůže. Peter si sednul na zem a poklepal na místo vedle sebe. Sedla jsem si vedle něj a on roztáhl deku, kterou nás přikryl. Podala jsem mu jeden hrníček a co nejvíc se k němu nalepila.

Tiše jsme seděli na sobě nalepení a hleděli na hvězdy a při tom usrkávali lahodné tekutiny. Užívala jsem si to. Užívala jsem si každičkou setinu sekundy s ním. Prázdný hrníček jsem položila před sebe a Petera objala oběma svýma rukama okolo jeho pasu. Taky odložil svůj hrnek a obmotal své paže okolo mě. Vdechovala jsem jeho vůni a poslouchala, jak jeho srdce bije. Už mi ani nebyla zima.

"Mám tě ráda." Zašeptala jsem téměř neslyšitelně. Téměř...

"Taky tě mám rád." Vtisknul mi polibek do vlasů a ještě více si mě k sobě přitáhnul. Překvapením jsem vykulila oči. Vážně mi teďka řekl, že mě má rád?

"Vážně?" Trochu jsem se odtáhla, abych mu viděla do obličeje.

"Vážně. Už od našeho prvního setkání jsem věděl, že nejsi obyčejná dívka. Jsem rád, že jsem tě tam našel a že jsi neumrzla. Ani nevíš, jaký jsem měl strach, když se tam na střeše objevil ten Vultur, ale né o sebe. Měl jsem strach o tebe. Že ti něco udělá a já tě nebudu moct ochránit. A i přes všechny ty urážky na začatku, jako to, že bydlím v kontejneru nebo přes tvojí občasnou otravnost a ukecanost... tě mám moc rád." Pronesl s vážným výrazem a s očima upřenýma do těch mých.

Ani jsem si to neuvědomila, ale začali jsme se k sobě přibližovat. Cítila jsem jeho zrychlený dech, jak dopadá na mou tvář. Dělily nás jen milimetry. Ústa měl pootevřená, tak jako já. Pohledem, jako by čekal na svolení. Už jsem chtěla cítit jeho rty na těch mých, a tak jsem to byla já, co překonala tu malou vzdálenost mezi námi. Rukama jsem ho objala kolem krku a přitáhla si jeho rty na ty mé.

Jeho rty byly tak jemné a sladké po kakau. V břiše se mi rozlítla armáda motýlků a já jsem byla po docela dlouhé době opravdu šťastná. Byl to jeden dlouhý polibek a přes to dokázal předat tolik citů.

Donuceni nedostatkem kyslíku jsme se odtáhli. Opřeli jsme si čela o sebe a z těžka natahovali kyslík do plic. Culila jsem se jako narkoman, který dostal své drogy. On byl má droga. Stačilo jen vyslovit jeho jméno a rýsoval se mi na tváři úsměv.

Po zvednutí pohledu jsem zjistila, že se taky usmívá. Oči měl plné jiskřiček, nebo to byly jen hvězdy, co se mu odrážely v oříškových očích? Tak či onak vypadal nádherně.

Znova jsem se nalepila na jeho hebké rty, kterých jsem se nemohla nabažit. Líbal mě tak jemně, jako by se bál, že jsem z porcelánu. Rukama jsem mu zajela do rozcuchaných vlasů a jemně za ně zatahala. On měl své ruce stále na mých bocích a nehodlal mě pustit.

Opět jsme byli nuceni se od sebe odtáhnout. Pitomej kyslík! Znova jsem se k němu přitulila a pozorovala hvězdy. A najednou jedna začala padat. Co si mám přát? Už vím... přeju si, ať je naše láska s Peterem věčná.

"Miluju tě." Špitl Peter. Odtáhla jsem se od něj a pohlédla mu do očí a hledala jakýkoliv náznak toho, že si ze mně dělá srandu.

"Miluju tě." Pohladila jsem ho po tváři a spojila naše rty v jedno.