Přišla jsem do velikého sálu. Na mohutných stěnách, které dobře znám byly zlaté svícny se zapálenýma svíčkama. Mé boty hlasitě klapaly o mramorovou podlahu.
"Oč tu jde? Proč jsi si mne zavolal?" Optám se starého muže s bílými vlasy a vousy a s páskou přes oko. Povstane z trůnu, na kterém doteď seděl a bouchne zlatou holí do země. Věnuje mi poslední pohled a já omdlím.
Proberu se někde na zemi. Zmateně jsem se rozhlédla okolo sebe. Předemnou se tyčily vysoké budovy.Vůbec to tu nepoznávám. Kdo jsem? Kde jsem? Jaká je má minulost? Tyto otázky se mi honily hlavou, ale odpověď jsem nenašla žádnou. Mám strach a je mi zima. Nevím co mám dělat. Vedle mne se nachází lavička. Zvednu se z chladné země a usadím se na lavičku. Stále jsem přemýšlela nad tím, kdo jsem a co tu dělám. Tak moc mě to unavilo, že jsem si toho ani nevšimla, ale začaly se mi klížit oči a po chvíli jsem se ocitla v bezstarostném světě snů.
Malá hnědovlasá dívka s ledově modrýma očima utíkala vedle chlapce s havranímy vlasy a očima stejné barvy. Společně se smáli. Za nimi běžel chlapec s blond vlasy a taktéž s modrýma očima. Dohnal dívku a začal ji lechtat. Dívenka se začala ještě více smát svým pronikavým hlasem. Chlapec vedle kterého před chvílí běžela se otočil a šel dívku osvobodit. Začal blonďáka také lechtat a všichni se svalili na trávu. Hlasitě se smáli a byli šťastní, protože měli jeden druhého.
ČTEŠ
Neznámá||Avengers FF||
FanfictionZ čista jasna se objeví na jí neznámé planetě. Neví kdo či co je zač. Nezná svůj původ či svou minulost. Musí se naučit žít s nevědomostí. Je všem i sobě neznámá. Možný výskyt vulgarismů 😇 Omlouvám se za nepravidelné vydávání kapitol🥴 Občas se ob...
