Neznámá||Avengers FF||

12

"Um... promiň." Odtáhla jsem se a nervózně třela prsty o sebe tak, jak to mám ve zvyku. Chytnul mou bradu mezi své prsty a hlavu mi zvednul tak, abych se mu dívala do očí. Do těch jeho nádherných modřenek. Byli jsme si tak blízko.
Hleděl mi hluboko do očí a já měla pocit, že odpadnu.

"Pietro, už se vz-" Aleluja. Bože díky, žes mě zachránil. Tedy spíš díky Visione. "Pardon, omlouvám se. Já vím, mám používat dveře a klepat." Zasmál se nervózně a zdí zase odešel.

"Tak já už jdu." Vysoukala jsem ze sebe rychle a zdrhla. Při tom mém útěku jsem si málem zlomila nos kvůli zavřeným dveřím. Rychle jsem přešla práh pokoje a zabouchla za sebou dveře.

Úlevně, že už jsem pryč, jsem se opřela o desku dveří. Co se to právě stalo?! Vážně jsme se málem políbili? Vážně jsem právě málem podvedla Petera? Cítím se jak děvka. Teď nevím, jestli jsem ráda, že nás Vision přerušil. A o tom, co by se stalo, kdyby nás nepřerušil si mohu nechat jenom zdát.

Přemýšlejíc o tom, co se právě stalo, jsem ztratila pojem o čase. Dveře se se zaskřípáním prudce otevřely a já náhle padala dozadu. Už jsem jen se zavřenýma očima vyčkávala pád na tvrdou zem. Ale zachytily mě dvě silné paže. Pomalu jsem rozlepila oční víčka od sebe a pohlédla Pietrovi do očí.

Nejspíš jsem zčervenala, ale jediné, co mě teď zajímalo bylo to, že se ke mně opět začal přibližovat. Mám takový pocit, že teď mě nikdo nezachrání.

"Pietro, kde jseš s tou holkou?" Panebože díky. Právě jsem Starka nazvala bohem. Pietro mě rychle zvednul do stoje a odstoupil ode mě.

"Ahoj Hope, dobré ránko!" Tony vyšel zpoza rohu a usmál se na mě. Rukou mi naznačil, ať jdu s ním a vyrazili jsme tam, odkud přišel. Pietro potichu hupskal za námi a já cítila jeho upřený pohled na mé vznešené zadnici. Nebudu lhát, nebylo mi to moc příjemné. Ale i přesto jsem si dala záležet na tom, abych ním při chůzi pořádně kroutila.

Došli jsme do obýváku a tam seděl na pohovce Thor. Vypadal zamyšleně. Skoro si ani nevšimnul, že jsme přišli. Tony si odkašlal a Thor na nás zvednul hlavu.

"Ahoj Hope, jsem rád, že už jsi vzhůru." Zabodl do mě své oči a usmál se. Rozeběhla jsem se a skočila na něj a dusila ho ve svém pevném objetí. Překvapeně okolo mě obmotal své svalnaté paže a objal mě nazpázek. Teď, když už mám vzpomínky, tak mi nepříjde divný. Naopak jsem ráda, že ho zase vidím.

Byla jsem tak šťastná, že jsem se rozbrečela. Odtáhl se ode mě a starostlivě na mě pohlédl.

"Co se děje?" Zeptal se vykolejeně.

"J-já jen...jsem ráda, že tě zase vidím. Teda, když už mám vzpomínky zase zpátky." Zasmála jsem se utírajíc slané slzy.

"Cože?!" Vyhrkli oba naráz a udiveně na mě pohlédli.

"No, mám vzpomínky. Vzpomínám si na všechno. Dětství s váma, Lokiho první iluzi, Fandralla, Sif a ostatní. Jak jsme se učili bojovat. Prostě si vzpomínám na všechno..." Vysvětlila jsem jim.

"A?" Tázavě se na mě Tony podíval.

"A?" Nechápala jsem.

"Jak jsi se sem dostala?"

"Nevím, co se stalo, ale Odin si mě k sobě nechal zavolat. Nic mi neřekl, jen na mě hnusně pohlédl, bouchl holí o zem a já jsem se objevila tady na Midgardu." Odříkala jsem vše, co si pamatuji.

"Ale proč by to otec dělal?" Zaptal se Thor.Dobrá otázka, to by mě taky zajímalo. Jediné mé vysvětlení je to, že je Odin psychicky labilní. Není to dědične? Asi bych se od Thora měla držet dál.

"To nevím, ale musím si s ním promluvit." Rozhodnutě jsem pohlédla na Thora.

PŘEČÍST!!!

Eh...čau. Tak jsem tady. A to po dlouhé pauze. No nic, asi to nebudu nijak obkecávat, ale potřebovala jsem pauzu, ale už jsem zpět a budu doufám opět pravidelně přidávat kapitoly. A abych se donutila vždycky něco napsat, tak kapitoly budou vycházet každou neděli!!

Jinak s touhle kapitolou mi pomáhala _lxcq_ . Má super příběhy s Peterem, takže si všichni jděte povinně přečíst nějakou její knihu.

Takže se mějte a uvidíme se příští neděli u další kapitoly.