Neznámá||Avengers FF||

24

Hmm, jak asi vznikli lidé? Existuje bůh? Ajo počkat Thor, Loki, Friga.... Ale existuje ten bůh, kterého uznávají na zemi? Kdyby existoval, určitě by mi pomohl. No počkat?! Nejsem náhodou taky bohyně? Dávalo by to smysl... nebo jsem asi jenom polobohyně. Matka byla bohyně, ale otec byl normální asgarďan.

Jaký je smysl života? Narodit se, vyrůst, zmeškat celých 18 let života, než začneme žít, zamilovat se, splodit děti, vychovat je, živit je, provdat je, sledovat vyrůst svá vnoučata, zestárnout a zemřít? To je opravdový smysl života? Nebo je za tím něco víc?

To už asi nezjistím, protože celý zbytek svého dlouhého života strávím tady v té ichtylní cele s člověkem, co mě teď nenávidí.

No jo, možná se ptáte, co se stalo po našem záživném rozhovoru, při kterém jsem nevydala ani hlásku. A nebo je vám to uplně jedno. Taky možnost...

Tak tedy po tom, co jsme tam na proti sobě nějakou chvíli tiše stáli a fňukali to Loki přerušil a zalezl do koupelny a zavřel se tam. Nedivím se mu, taky bych nebyla zrovna nadšená, že bych se sebou musela být v cele.

A tak už tady asi 5 hodin sedím a umírám nudou a zároveň se asi za chvíli počůrám, takže bych ocenila, kdyby se už Loki uráčil z té koupelny vylézt. Je v té koupelně dýl, jak můj bratr. Počkat, já nemám bratra. Nebo o tom alespoň nevím.

Tak jsem tam tak seděla a čuměla do prázdna. Reálně se asi za chvíli naučím beatbox nebo já nevím co. Vytáhla jsem dýku, co jsem měla od Lokiho z koženého pouzdra a začala si s ní hrát. Smaragdy zasazené v rukojeti dýky se krásně blištily. Ach, vzpomínám si na ten den, kdy mi ji dal, jako by to bylo včera.

"Kde jsi ji vzala? Vždyť byla ve tvém pokoji." Ozvalo se od dveří z koupelny. Nemusela jsem se ani otáčet, abych věděla, kdo to je. Jeho hlas bych poznala i za 100 let. Ale stejně to je k ničemu, když jediný, s kým sdílím tuhle celu je Loki.

"Jo, když jsem mířila za Odinem, abych mu nakopala prdel, za to, co mi provedl, tak jsem se stavila do pokoje a když jsem ji tam viděla, tak jsem ji tam nemohla nechat." Pousmála jsem se.

"Co ti provedl?" Zeptal se nechápavě a vsadila bych se, že svraštil obočí. Jejda, já se prokecla. Tak jo, musím s pravdou ven. To zvládnu...

"Ehm. Jednoho dne jsem se vzbudila na neznámém místě. Bylo to v parku a byla neskutečná zima. Nevěděla jsem kde jsem, a jak jsem později zjistila, tak ani kdo jsem. Nevěděla jsem o sobě absolutně nic. Bylo to, jako kdyby mi někdo vymazal pamět. Ten den jsem tam v parku musela přespat a to se mi zjevila první vzpomínka. Další den bych tam byla umrzla, ale zachránil mě jeden kluk. Peter Parker." Pousmála jsem se. Tak moc mi chybí. Mrzí mě, že jsem mu ublížila. Nechtěla jsem.

"A dál?" Zeptal se Loki. Asi jsem byla ve svých myšlenkách až moc dlouho.

"Vzal mě bydlet k sobě a jeho tetě May. Museli jsme vymyslet lež a jméno. A to mi na mysl vystanulo mé jméno. Všechno bylo super, s Peterem i May jsem si rozuměla. Ale jedné noci jsme s Peterem byli na střeše a přiletěl tam jeden zloduch a Petera shodil dolů. V ten den se projevily moje schopnosti. Zároveň nám tam na pomoc přiletěl Tony Stark. Jeden ze členů Avengers. A vzal nás do jejich sídla. Tak jsem se dostala k Avengers a žila tam s nimi. Byl tam taky Thor a ten mi po několika dnech řekl o mně. O tom, jak jsem zmizela. To jsem ale stále neměla vzpomínky. Ale jak mi to řekl, tak jsem omdlela a bouchla se do hlavy. Tři dny jsem spala a pak jsem se probudila i se vzpomínkami. A poslední věc, co jsem si pamatovala, než jsem se probudila na Midgardu, tak bylo to, že si mě Odin nechal přivolat, pak bouchl holí a já omdlela. Po tom, co jsem si teda vzpomněla, tak jsem Thora donutila, aby mě sem vzal, abych si to mohla s Odinem vyříkat."

"A co ti řekl?" Loki přišel až ke mně a sedl si hned naproti.

"Řekl mi, že jsem dcera jeho starší sestry, co nechtěla vládnout a utekla do města. Tam potkala muže a s ním otěhotněla, bohužel při porodu zemřela a otec neměl prostředky na to se o mě postarat, tak mě donesl ke dveřím paláce. Odin a Friga se mě ujali, jenže když Odin zjistil, že jsem právoplatná nástupkyně trůnu, začal se bát o své místo na trůnu, a tak zaplatil čarodějce, aby mě uvedla do spánku. Jenže kouzlo po několika letech přestalo fungovat, a tak mi nechal vymazat tou samou čarodějnicí pamět a poslal mě na Zemi. Jenže i tohle kouzlo přestalo fungovat. Když mi to Odin řekl, tak jsem se naštvala a řvala na něj něco ve smyslu, že 'jak to mohl udělat a že ty jsi musel strašně trpět, že jsi si musel myslet, že jsem tě opustila' a pak jsem zařvala že kde vůbec jsi a že chci jít za tebou. Tak Odin zavolal stráže, a ty mě odvedly sem..."