ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

13. Kapitola

„Um.. máš vlastně pravdu."

Pohled třetí osoby:
Čas plynul jako voda tekoucí okapem. Hizashi s Aizawou pilně studovali a dobré studijní výsledky to jen dosvědčovali. Tři roky co strávili na společném pokoji se také pomalu chýlili jistě ke konci. Není divu, když už je za pár týdnů čekala maturita.

„Sho? Máš už oblek na ples?" Zeptal se Yamada a obrátil pohled na Černovláska, který si čmáral cosi do sešítku.
„Ne, a ani ho potřebovat nebudu."
„Neříkej mi, že nechceš jít."
„Nechci, budu se připravovat na maturitu."
„Sho, je ti devatenáct, můžeš se prosím chovat jako dospělí?" Povzdechl si Blonďáček a vzal Andílkovi z rukou sešit.
„Myslím že škola je důležitější než nějaký ples."
„Ale já ne, takže," Šel ke skříni ze které vytáhl černý oblek a s úšklebkem ho na něj hodil.
„Si to zkus a řekni jestli ti je." Zazubil se a založil ruce na hrudi. Aizawa si ze sebe kus oblečení sundal a probodl ho pohledem.

„Fakt tě nemám rád Hizashi.."
„Oba víme že je to lež, tak šup šup!"
„Boha.."
„Ten je poslední stvoření na zemi co ti pomůže."
„Aaah mlč!"

Po chvíli si na sebe oblek neochotně navlékl. Yamada na něj jen koukal, než přišel trochu blíže a začal rovnat každou prkotinu co zaměřil. Andílkovi to zrovna příjemné nebylo, ale když to byl Hizashi, byl schopen to pro něj vytrpět.
Víte, on totiž asi před půl rokem zjistil, že Yamada je pro něj hodně cenný člověk. Jenže mezi kamarádstvím a "něčím víc" je jen tenká hranice. A on ji bohužel překročil. Chvíli mu trvalo než si to uvědomil, a dlouhou dobu trvalo také než si to přiznal.
To co říkal na povrch, jako věci že ho nemá rád a podobně byla jen přetvářka. Ve skutečnosti doslova miloval každou část z něj. Jeho osobnost, styl, barvu očí, dlouhé, blonďaté vlasy, ten andělský hlas a šikovné prsty.
To všechno a ještě mnohem víc na něm zbožňoval, ale nemohl mu to říct. Věděl že je pro něj jako vlastní bratr. A že by to nebyl schopen přijmout..

„Padne ti skvěle! Takže jdeš!" Poplácal Blonďáček Černovláska na rameno.
„Ale-"
„Ne ne ne ne ne, žádné odporování. Jdeš a tečka! Učil ses už celý týden bez přestávky, když se teda nebude brát to časté spaní.. Ehm, tím chci říct, že tě tam dotáhnu i kdybych  se měl třeba rozkrájet." Dopověděl a Aizawa jen protočil očima.
„Nojo furt.. ale stejně nemám s kým jít."
„A Emi je co? Vzduch? Určitě se tě už několikrát ptala jak ji znám." Zasmál se blonďák.
„Otravovala mě celý den." Povzdechl si otráveně Andílek. Hizashi jen pohodil ledabyle rameny.
„Tak vidíš, sedět určitě nebudeš." Hodil po jeho kamarádovi pro změnu tričko a tepláky.
„Už se můžeš převléct zpátky, ať to nepomačkáš."
„Díky bohu." Oddechl si Černovlásek a bleskově se převlékl do oblečení které na něm před malou chvílí přistálo. Po chvíli si sedl ke stolu a díval se jak si zelenoočko připravuje kávu.

„A ty jdeš s kým?" Zeptal se. Vyšší z nich se jen otočil.
„Co tě to tak najednou zajímá?" Ušklíbl se a dal si k rtům šálek s nápojem.
„Aha, ono je to tajemství?"
„Pff, ne." Zasmál se Hizashi.
„Jen, že tě většinou nezajímám. Tak se divím." *Kdybys ty věděl jak moc se o tebe doopravdy zajímám a strachuju..* Pomyslel si trochu smutně Andílek, ale na venek nedával nic znát.
„Tak řekneš mi to nebo ne?" Zeptal se nevrle. V Hizashim jeho tón hlasu dokonce menší vyvolal vlnu napětí. Raději se rozhodl mu to říct. Nechce s ním mít nějaké problémy.
„Dobře dobře, tak hned nevrč." Sedl si naproti němu a položil hrníček na stůl.

„Znáš takovou tu zrzku z naší třídy?"
„Co já vim, asi jo, meleš o svých spolužácích pořád." Povzdechl si Aizawa.
„Tak budeme dělat že jo. No, tak ta mě sama pozvala." Dořekl s radostí v hlase. 
„Wow, o tebe vážně někdo stojí?" Odvětil už ne tak nadšeně černovlásek. Nechtěl aby se zahazoval s nějakou pochybnou zrzkou. Ty které byl schopen potkat byli vždycky jak on s oblibou říká "mrchy". (Nic proti zrzkám btw) 
„Hele, ne každý má takové štěstí jako ty. Nech mi volnost." Poznamenal dotčeně Blonďák.
„Však já nic neříkám." Odpověděl ledabyle muž s jizvou pod okem a zvedl se ze židle. Natáhl se přes stůl, vzal šálek kafe položený před Yamadou a upil z něj.
„Hej! Udělej si svoje!" Zaječel rádoby naštvaně okradený. Shouta se na něj jen koutkem oka podíval a pousmál se.

„Od tebe chutná líp, tak si ho příště lépe braň."

Vím že jsem tady nebyla celkem dlouho, ale omlouvám se. Potýkala jsem se s "kamarádem" spisovatelským blokem, takže jsem neměla nijak zvlášť náladu něco psát.
Každopádně doufám že se vám po delší době Kapitola líbila a zase u další!

~Jūki