ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

19. Kapitola

„Kdo je to?"
„He?"
„No ta co se ti líbí!"

Pohled třetí osoby:
Černovlásek jen vytřeštil oči.
*Takže mu to opravnu Emi řekla?* Prolétlo mu hlavou když se snažil zachovat klid.
„Nevím o čem to mluvíš.." Zamumlal a znovu se otočil na stranu. Blonďáček se k němu jen více naklonil.
„Vyklop to!" Řekl nadšeně a pokračoval s malým šťoucháním do Ramene.
„D-Ě-L-E-J!" Vyhláskoval a hýbal s nervózním Andílkem. Ten si po chvíli povzdechl a otočil pohled na něj.
„To víš od Fukako?" Hizashi se na chvíli sekl. Připomněl si jak mu ráno Emi výhružně mávala rukou před obličejem, že to neví od ní. Zakroutil tak hlavou v nesouhlas. Černovlasý se posadil a propálil ho pohledem. To donutilo Zlatovláska trochu pochybovat.
„Nemusíš to zapírat, nikdo jiný to neví." Povzdechl si po chvíli Andílek.
„Jak to, že jsi to řekl jí a ne mně??"
„Protože tobě se nedá věřit. Hned bys to vykecal."
„Ale notaak Shoo! Ona je ještě větší kvočna než já!" Houpl Blonďáček k ne moc veselému jedinci na postel a znovu se usmál.
„To je jedno, už mi o ní řekni!" Naléhal zvesela. Aizawa v tu chvíli znervózněl ještě více. Nechtěl mu říkat, že to není žena. A už tuplem ne, že je to on. Nechtěl aby ho Hizashi nenáviděl. Chtěl s ním zůstat napořád a užívat si jeho krásný hlas sladěný s dřevěnou kytarou. Jeho hašteření které mu nikdy vlastně nevadilo i když to tak vypadá. Nejraději by teď opravdu byl, kdyby ho nechal Yamada na pokoji.

„Nechci ti to říkat.." Vyjádřil se nakonec nesměle. Blonďák nespokojeně zamručel a bouchl ho do ramene.
„Tvrdohlavý anděl, tvrdohlavý!" Poznamenal a hned pokračoval.
„Chci ti jen pomoct! Láska je složitá a pro nováčky to může být matoucí." Začal důležitě výklad se zdvihnutým ukazováčkem.
„Slíbil jsem, že do konce týdne tě s ní dám dohromady! Tak mě nech dodržet slib!" Spráskl k sobě prosebně dlaně. Andílek na něj jen s předstíraným nezájmem koukal. Pak si jen s povzdechnutím prohrábl vlasy a trochu smutně odpověděl.
„Promiň Zashi, je nemožné nás dát dohromady." Zmiňovaný na něj chvíli nechápavě koukal. Pak jen rozvířil rukou vzduch okolo.
„Nesmysl! Kdo by tě nechtěl?? Furt se kolem tebe nějaký ženský motaj, tato nebude výjimkou!" Zasmál se bezstarostně. Když ale viděl Aizawův posmutnělý obličej, trochu mu úsměv povadl. Věděl, že jeho přítel neměl vlohy k vyjadřování emocí. Je pro něj těžké ukázat nějaký jiný obličej než ten co má normálně. Ten věčně nerudný a znuděný. Někdy by si přál aby sundal tu masku a mohl vidět jak se doopravdy cítí. Bylo to bohužel pro něj nemožné. Zato Andílkovi to bylo v tuto chvíli příhodné. Kdyby se neuměl tak dobře přetvařovat, mohl by se u Hizashiho už dávno provalit. Držel tak jen trochu nervózní výraz dál na své tváři a ani na vteřinu ho neodkládal.

„Sho," Chytil ho Blonďáček za rameno.
„ty víš, že nemám v úmyslu nic zlého, že?" Usmál se.
„Co kdyby jsi mi alespoň naznačil kdo to je? Třeba chování, jakou má povahu?" Zeptal se s úsměvem na rtech. Aizawa si jen sundal jeho ruku z ramene a podíval se do strany.
„Noták. Nebuď stydlín." Zasmál se vyšší jedinec a čekal jestli se menší rozhoupe. Když už to chtěl vzdát uslyšel jeho tichý, hluboký hlas.
„Ta osoba.. je hodně hlučná." Andílek se pousmál při vzpomínce na pár trapných událostí na veřejnosti.
„Je přátelská a hodná.. někdy trochu přehání." Začal si hrát s prsty položenými v klíně.
„Je perfektní.." Vydechl zasněně. Chvíli na to bylo ticho ve kterém si začal Aizawa uvědomovat co vypustil z úst. Zčervenal a podíval se na Blonďáčka. Tomu tancoval na tváři hravý úsměv.
„Já to věděl."
„H-Huh??" Zalekl se Andílek té krátké věty. Zelenoočko založil hrdě ruce na hrudi.

„Já věděl, že Fukako neodstrkuješ jen tak. Máš pro ni slabost! Proto to byla taky jediná osoba které jsi to řekl!" Zasmál se a chytl ho za zápěstí.
„Jdeme jí to říct!" A než se Černovlásek nadál, byl odtáhnut z postele ke dveřím.
„P-Počkej! Zashi!" Snažil se ho zastavit. Nakonec se mu podařilo vytrhnout ruku z jeho sevření.
„Emi to není!" Po této větě musel čelit Blonďáčkovím očím.
„A kdo teda?" Zeptal se. Když viděl, že se k odpovědi poslanec z nebe nemá, rozešel se znovu k pokoji kde bydlela zelenovlasá dívka. Párkrát zaklepal a bez pozvání otevřel dveře dokořán.
„Emi!" Zavolal nadšeně do bytu. Z kuchyně se ozvalo šramocení. Hned si to tam tedy namířil.
„Nebudeš mi věřit co jsem zjistil!" Vylekal Zelenovlásku u umývání nádobý.
„Co se děje, že mi jen tak vtrhneš do bytu??" Zeptala se a rozdýchávala právě prožitý šok.
„Zjistil jsem koho má Aizawa rád!" Ve chvíli kdy to dořekl se objevil v kuchyni udýchaný Andílek. Hned jak uviděl překvapený výraz jeho kamarádky, bylo mu jasné, že už jí to Yamada vyklopil.

„S-Sho?? Je to pravda??" Zeptala se Emi s červenými tvářemi. Věděla, že je na tom něco špatně. Ale přesto jí to překvapilo. Shouta si po chvíli přemítání všech možných možností v hlavě povzdechl.

„Emi, musíme si promluvit."

Vzooom! Přináším vám po delší době kapitolu! To koukáte, co? Asi máte teď chuť po mně něco hodit, ale prosím, ti co četli mé ostatní knihy ví, že se vždycky něco zvrtne. Já jsem sice optimistická osoba, ale jsem nejlépe schopna napsat tragédii se špatným koncem. Můžu vás ale ujistit, že tato kniha tragédie opravdu není.
Doufám, že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki