ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

14. Kapitola

„Od tebe chutná líp, tak si ho příště lépe braň."

Pohled třetí osoby:
Nastal den plesu. Do vyzdobené haly začali přicházet dívky v krásných šatech a chlapci v oblecích. Mezi nimi byli i Aizawa s Hizashi. Oba chlapci měli měli sako, jako ostatní. Hizashi měl polovinu vlasů sepnuté v drdůlku položený na zbytku rozpuštěných vlasů splývající na jeho zádech. Celkově působil upraveně, a radost z něj přímo vyzařovala. Aizawa byl ale s pocity naprostý opak. Sice měl vyjímečně sepnuté vlasy v culíku do kterého ho vedl malý copánek po každé straně, ale pozitivní aura z něho zrovna nevyzařovala. Chtěl se maturáku vyhnout a zůstat doma. A není to jen z toho důvodu, že nemá rád společnost. Nechtěl sem hlavně kvůli tomu, že se bude muset koukat jak se Hizashi něčím nalije a udělá nějakou blbost. Navíc bude mít nejspíše nějakej románek s již zmiňovanou zrzkou. A to opravdu vidět nepotřebuje. Nechtěl si tak ubližovat více, ale Yamada byl bohužel jiného názoru.

„Zashi!" Zaječel dívčí hlas a přiřítil se mezi Černovláska a Blonďáčka, kteří vedli konverzaci. Doslova si stoupla před Aizawu kterého i přes její malý vzrůst zastínila.
„Ahoj Kazu!" Pozdravil nadšeně Hizashi.
„Jsem tak ráda že tě vidím! Vypadáš skvěle." Zasmála se s mírným rumělcem na tváři.
„Děkuji! Líbí se mi tvůj účes!" Upozornil blonďáček na dva zapletené copánky položené na ramenech zrzavé dívky. Ta si jen jeden z nich pohladila.
„Zaslechla jsem, že je máš rád, tak jsem si je udělala."

Aizawa tam jen stál a poslouchal jejich nadšené povídání. Po chvíli si ale uvědomil, že je tam jako páté kolo u vozu. Yamada byl moc zabraný do rozhovoru se zrzkou, která si asi ani nevšimla že jim skočila do řeči. Celkově si Andílkovu přítomnost neuvědomovala, nebo možná ani uvědomovat nechtěla. Jediný kdo jí v tuto chvíli zajímal byl její doprovod Hizashi. Všimla si ho až když uslyšela jeho hluboký hlas oznamovat odchod do jiné části sálu.
„Um, užij si to!" Popřál radostně kluk s vlasy v drdůlku. To byl ale už Černovlasý otočený zády na cestě co nejdál od nich.
„Kdo je to?" Zeptala se dívka a přitiskla se k Hizashimu. Ten se jen pousmál a odpověděl.
„Aizawa Shota, můj přítel z nebes." Zrzka jen párkrát kývla a dál už se jím nezaobírala.

Zmiňovaný "přítel z nebes" si došel pro skleničku alkoholu co byla dostupná na jednou z mnoha stolů s občerstvením a přiložil k rtům. Měl bolestný pocit uvnitř hrudi, jakoby mu někdo tahal ze všech stran za srdce. Bylo to zničující. A tak to chtěl trochu utlumit alkoholem, který ho párkrát z takovéto situace dostal. Věděl moc dobře, že pít aby otupěl své pocity je škodlivé a nebezpečné jeho zdravý. Ale někdy si prostě nemůže pomoct. Vždycky to na něj přijde z nenadání, když se Yamada zmíní o ženě která je pro něj přitažlivá. Vždycky když se trochu červená kvůli představě různých neřestí ho píchne další z mnoha jehel které si už do jeho srdce našli cestu předtím. Ale na povrch nedává nic znát. Své emoce v sobě pevně drží, hlavně aby jeho slunci nezpůsobil starosti.

Najednou ucítil na rameni dotek. Sotva se otočil a uviděl široký úsměv zelenovlasé dívky.
„Sho! Konečně jsem tě našla!" Zasmála se. Aizawa se k ní jen otočil čelem s typickým nezaujatým obličejem nevyjadřující jedinou emoci.
„Co chceš Emi?"
„Ten byl dobrej!" Chytla chvilkový záchvat smíchu. Shota ji jen nechápavě pozoroval. Nechápal jak se může tak jednoduše rozesmát.
„Jsi můj doprovod přece! Nedělej že jsi zapomněl!" Uklidnila se trochu dívka a oprášila si své oranžové šaty.
„To se asi nedá když k nám každý den chodíš a připomínáš mi to." Poznamenal sarkasticky Andílek. Fukako se jen znovu rozesmála. Vyšší z nich se jen podíval do strany.
„Emi, můžu se tě zeptat na jednu věc?.."
„Jasně! Povídej!"

„Jak to děláš, že jsi schopná se pořád smát?.."

Yooo, tady to střihnu. Jinak by to byla kapitola o 2000 slovech což zrovna nechci. Je mi naprosto jasné, že vám by to dvakrát nevadilo, aale já ji raději rozdělím ať se máte na co těšit.
Doufám že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki