ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

8. Kapitola

Pohled třetí osoby:
Čas plynul jako voda. Roční období se nespočetněkrát vystřídali, a najednou se Aizawa ocitl před střední školou. Za těch několik let se v něm vyvinul smysl pro umění. V jedenácti letech uchopil tužku do ruky a začal rozvíjel svůj nově objevený talent. Stále se zlepšoval a zlepšoval. Ozdobně psal už skoro automaticky a anatomii lidského těla měl nastudovanou od hlavy až k špičce palce u nohou. Lidé co ho viděli malovat ho začali pokládat za génie. A to všechno stihl do svých šestnácti let, kdy se spolu s Hizashim přihlásili na uměleckou školu v Tokiu.

Hizashi tam už od mala tak nějak směřoval. Jeho rodiče jsou známí hudebníci, a navíc má nádherný zvučný hlas. Naučil se na kytaru a chtěl by někdy napsat svou vlastní píseň. Stejně jako jeho rodiče. Chtěl by ji napsat o někom, kdo je mu cenný. O jednom takovém člověku by věděl, ale nechává si to projít hlavou. Teprve nastupuje do prvního ročníku střední školy. Je dost času.

:( ąųɬơཞƙą: Omlouvám se za nepřesnost ve školách. Hledala jsem si všechno možný ale furt mi není tak nějak jasný jestli umělka zahrnuje i hudbu. Dejme tomu že jiná doba jiný uspořádání oborů prosím. (；ω；)):

Jelikož se každý přihlásil na jiný obor, rozdělili se i jejich třídy. Aizawa byl z počátku trochu nervózní, ale pak si uvědomil že se vlastně s nikým bavit nemusí když nebude vyloženě muset. Už byl prostě takový. Vypadal věčně unaveně, a rozhodně by jste do něj neřekli, že je původem anděl. Svou víru v nebe ztratil a zůstali mu jen pouhé vzpomínky, a dvě obrovské jizvy na zádech.
Nehodlal se do třídy nějak začleňovat. Nejraději by všechny hodiny prospal, jenže mu bylo jasné že mu to učitelé nedovolí.

„Tak se měj Sho! Přijď po vyučování do haly, půjdeme spolu na ubytovnu! A hlavně žádný nervy!" Chytl Vyšší Černovláska za ramena. Ten se na něj jen znuděně podíval.
„Připadám ti na pokraji zhroucení?" Yamada se zasmál a zakroutil hlavou.
„Znám tě." Poplácal ho po zádech. Andílek ho nechal být, a po rozloučení se vydal do třídy. Z počátku ji nemohl najít, ale pak zaslechl nějakou konverzaci jiných studentů a nějak ji našel.
Dveře do ní byli poměrně velké, jakoby čekali že do nich vejde obr. Na to ale mladý Shota nebral ohledy a vstoupil do třídy. Bylo tady mnohem více dětí než byl zvyklí z té malé vesnické školy, kam chodilo nanejvýše šestnáct žáků. V lavicích se sedělo po jednom. To bylo pro Aizawu velké plus. Zaplul do zadní lavice v rohu třídy a položil hlavu na lavici. Měl ještě dost času, tak se rozhodl dát si šlofíka.

Po chvíli ucítil doteky na rameni.
„Haló? Žijem?" Ptal se dívčí hlas. Andílek otevřel oči a pomalu zvedl hlavu.
„Co?" Řekl chraplavým hlasem.
„Takže nejsi mrtví! Uuuuf to jsem si oddechla! Mrtvé tělo bych teď řešit opravdu nechtěla!" Zasmála se osoba na kterou Shota upřel pohled. Byla to dívka s velkou pusou a zelenými vlasy. Bylo divné vidět někoho kdo má takhle zbarvené vlasy. Aizawa už o barvení vlasů slyšel, ale nenapadlo by ho, že někoho kdo si je barví potká.

Když si dívka všimla že na ní Černovlásek nezaujatě kouká, utišila se a nechala její obličej zdobit úsměv.
„Jsem Emi Fukukado. Tvoje nová spolužačka! Jeej! Není to super??" Zajásala. Shota protočil očima.
„A kvůli tomu jsi mě budila?"
„Ale, koukám že pán je trochu mrzout."
„Stává se, teď mě nech být." Pokusil se jí odbít, ale neúspěšně.
„Ale nech toho! Jak se jmenuješ a odkud jsi?" Zasmála se a v jejích očích se doslova leskla radost. Andílkovi trochu připomínala Hizashiho, ale v otravnějším provedení.

Nakonec si jen povzdechl a představil se.
„Shota Aizawa."
„Uuu to je pěkně jméno! Jako pro anděla!"
*Trefa* Pomyslel si v duchu Aizawa.
„A odkud teda jsi?"
„Z Minotury, ale původem z nebe."
„Jak jako původem?" Zeptala se zelenovláska nechápavě. Netušila co si pod tím představit. Pak jí to trklo.
„Ahaa! Už chápu!" Začala se smát. Teď nechápal pro změnu Aizawa.
„To byl vtip k tomu jménu! Haha! Jsi dobrej Aizawo!" Bouchla ho do ramene a sedla si lavici před něj.

Zbytek přestávky na něj valila jednu otázku přes druhou a Aizawa už nezamhouřil oko.

*To bude den..*

Zdravím! Jsme tady zase po trochu delší době. Byla jsem teď hodně aktivní u jiné knihy takže jsem tuhle na chviličku zanedbala. Omlouvám se.
Také se omlouvám za to pomíchání škol, jsem ještě furt na základce a když jsem si něco hledala, tak mi to našlo úplný hovno.
Takhle kapitola byla trochu delší takže to berte jako takové odškodnění za neaktivitu :))
Doufám že se líbila a zas eu další!

~Jūki