ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

6. Kapitola

„Heeee?? Opravdu??" Podivoval se chlapec s leteckými brýlemi na rozčepýřených vlasech.
„Um, ale něco málo už jsem ho naučil doma,že jo?" Otočil se pro změnu Zlatovlasý na Černovlasého. Ten jen chvíli koukal ale pak souhlasně kývnul.
„hele hele, kolik ti vůbec je?" Oboro se na něj tázavě otočil. Aizawa se na chvíli zamyslel, což přišlo oběma chlapcům celkem vtipné.
„deset.. asi.."
„Asi? Páni odkaď ty jsi spadl to nepochopím." Pronesl s povzdechnutím Shirakumo a lehl si ne lavici.

„Z nebe..."
„Bllbost!"

Jak už bylo řečeno, Yamada vzal Aizawu do školy. Většinu věcí už pořídili, takže už ho zbývá naučit jen věci co bude potřeba. Hodně se učili doma společně, ale jelikož je Hizashi dost průměrný žák, tak si to asi dokážete představit.

Do třídy přišli celkem brzo, protože Oboro se rozhodl běžet závody až ke škole. Aizawovi to přišlo nesmyslné, ale po pobídnutí od jeho zachránce běžel také.
Už byli i za ředitelem. Byl to muž asi ve věku padesáti let. Nevypadal zrovna příjemně, což Andílka trochu rozhodilo. Ale nakonec se ukázalo že je to vlídný muž. Vyřídili si spolu jen nějaké drobnůstky, protože všechno ostatní už domluvili Hizashiho rodiče předem.
Yamada mu stihl ukázat nezbytné třídy, a nakonec šli do jejich kmenové.
Je to malá vesnická škola. Tudíž tam nechodí tak moc dětí. Ve třídě kam chodí Hizashi s Oborem je jen patnáct žáků, s Aizawou šestnáct. V jiných třídách jsou většinou stejné počty. Učitelů je taky jen pár. Ale pro vesnici to stačí.

Zazvonilo a do třídy vešla učitelka. Aizawa si jí pořádně prohlédl. Zlatovlásek ho před ní varoval. "Nechová se tak jak vypadá!" Připomenul si Andílek v hlavě slova Hizashiho z minulého dne.
Hned jak si všimla jeho pohledu, se pousmála a oznámila žákům že mají nového spolužáka. Poté ho pobídla k představení. Černovlásek se postavil a představil se, jak včera večer tak pracně nacvičoval. Poté se posadil a snažil se ignorovat pohledy a šuškání zbylých dětí ze třídy.

Hodina probíhala celkem v pořádku. Hizashi dostal pravítkem přes hlavu. Oboro se zase ztrapnil u tabule. A Aizawa si to i užíval. Cítil se šťastný. Dozvěděl se spoustu nových věcí, a to to byla jen jedna hodina.

O přestávce se k jeho lavici dostavili nějací spolužáci. Chtěli se seznámit ale Andílek byl trochu nesmělí. Nakonec zakročil Zlatovlásek a pomohl mu se se všemi seznámit.

Ani si nedokážete představit co pro Shoutu (skloňováni je pod moje chápání) znamenal. Kdyby tady nebyl, nejspíše by ani nežil. Zajistil mu bydlení, jídlo, rodinu.
Ke všemu mu dělal ve všem velkou podporu. Byl to pro něj anděl bez křídel a svatozáře. Ztělesnění laskavosti a ochoty. Věděl, že chce strávit zbytek života s ním.
S jeho simbolem míru.

•••

Po škole šli spolu domů dohromady čtyři osoby.
Aizawa, Hizashi, Shirakumo, a holka jménem Nemuri Kayama. Někteří ve třídě jí říkají Midnight, protože dokáže kecat tak dlouho o jedné věci, že z toho nakonec usnete.
Celkem dost se zajímala o Aizawu. Jednoduše řečeno, jí připadal jako malý roztomilý koťátko.
Nikdo neví jak to myslí, ale jsou na to celkem zvyklí. Ona už taková prostě je.

„Hele Ai? Můžu ti tak říkat že ano." Řekla a přiblížila se k němu blíže. Andílek se trochu přikrčil a poodešel zase o kousek dál.
„Um-"
„Skvělé! Já jsem Nemuri Kayama. Můžeš mi říkat Kaya ale někteří spolužáci mi říkají Midnight. Přitom netuším proč protože jsem jen kamarádská a ráda mluvím." Vychrlila na něj jedním dechem bez přestávky tmavovláska. Aizawa zůstal jen chvíli koukat. Nestihne se však ani nadechnou a ona už zase spustí.
„Hele Ai, odkud jsi vlastně přišel? Takhle do školního roku se moc nepřichází. A ještě do takovéhle zapadlé vesnice."
„Já.. jsem sem spadl.."
„Spadl?" Podivila se dívka.
„Um.." Nemuri se jen uchechtla.
„A odkud prosím tě?" Prohodila žertovně.

„Z nebe."

Zdravím! Eheh.. to je doba co? Omlouvám se. Jsem líná něco psát a nemám vůbec náladu a ani čas jak se teď přidala škola. Furt se učím a doháním to, co jsem ztratila z distanční výuky a za ten týden co jsem byla nemocná. Ale snažím se!
Já doufám že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki