ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

9. Kapitola.

*To bude den..*

Pohled třetí osoby:
Hodina uběhla. Ale že to byla pro Aizawu doba. Neví, jestli přežije osm hodin skoro každý den. Ale zatím to nechal plavat. Jestli se celý den povleče tímhle tempem, bude to daleká budoucnost.
Andílek si sbalil své věci do doteď poloprázdné tašky, a vyšel ze třídy. Taška se na jeho zádech houpala ze strany na stranu, a uniforma co měl na sobě se různě mačkala.
Už chtěl být na ubytovně, a lehnout si do postele.

„Sho!" Volal na něj z dálky jeho Zlatovlasý přítel. Byl v dobré náladě. Našel si ve třídě spoustu nových kamarádů, a jejich třídní učitel je celkem fajn. Myslel si že to bude horší, ale je příjemně překvapen.

Aizawa si to k němu hned přišinul. Hizashi se usmál.
„Co je?"
„Jdeme."
„Kam ten spěch?"
„Chci se jí vyhnout."
„Komu?"
„Jí." Ukázal Andílek na Zelenovlásku a trochu se schoval za Yamadu.
„Je otravná.." dodal.
„Kamarádka?" Zeptal se s úsměvem Vyšší.
„Ne." Odpověděl bez váhání druhý chlapec.
„Vždyť vypadá fajn!"
„To je jedno, jdem!" A než se Hizashi nadál, byl vytlačen ze dveří školy.
„Takže se seznamování konat nebude?"
„Zapomeň, je otravnější jak ty. Nenechala mě spát." Hizashi si povzdechl.
„Opravdu se nechceš s někým ze třídy sblížit?" Zeptal se. Nižší jen zakroutil hlavou.
„Nemám to v plánu."
„Jak jinak. No nevadí, jdeme na ubytovnu."
„Konečně jsi řekl taky něco inteligentního."
„Hej!" Vyjekl dotčeně Yamada. Hned jak ale uviděl, že se Aizawovi zvedli lehounce koutky úst nahoru, ho to přešlo.

V době kde žijí, se ještě internáty neprovozovali, nebo jen zřídka. Jelikož bylo Tokio daleko od Minoturi, neboli vesničky kde doteď bydleli,  si pronajali společný malý pokoj na zdejších ubytovnách. Není to nic extra, protože v Tokiu je draho, ale jim to stačí.

První věc co Aizawa udělal, když dorazili na pokoj, bylo to, že se svalil na postel. Celý den se na to těšil. Nebo spíše tu hodinu co strávili ve škole první den. Ale bohatě mu to stačilo.
„Sho, alespoň boty si sundej!" Napomenul ho Hizashi a zasmál se.
„Moc námahy.."
„Kdy jsi takhle zlenivěl? To je hrozný!"
„Um.. možná." Zlatovlásek si jen povzdechl a sundal mu boty vlastnoručně. Uklidil je do botníku a znovu se podíval na jeho přítele ležícího na bezvládně na posteli.
„Chlape seber se trochu!" Andílek jen něco zahuhlal do peřin. Nakonec ho Yamada chytil pod rameny, a vytáhl ho na nohy.
„Ještě že nic nevážíš!" Poznamenal když se mu ho podařilo Černovláska postavit. Postupně mu sundal přebytečné oblečení, co byl líný si sám sundat.

Když bylo vše hotové, jeho pozornost upoutali jeho havraní vlasy.
„Hele Sho?" Začal. Zmiňovaný se na něj jen tázavě podíval.
„Nechceš trochu přistřihnout vlasy?"
„Proč?"
„Máš je už přerostlé." Vzal pramen jeho vlasů mezi prsty. Ten kterému patřili chvíli přemýšlel, ale pak usoudil, že to zas tak špatný nápad nebude. Sundal si tričko a sedl si na stoličku před židli.
„Takže jo." Usmál se Hizashi a vzal si z koupelny nůžky. Byl zvyklí na stříhání vlasů.  Mohl by z něj být i kadeřník kdyby chtěl, ale má jiný sen.

Sedl si na židli za Aizawou. Vzal pramen jeho vlasů a pečlivě zarovnal.
Když jste se podívali hodně pečlivě, mohli jste vidět pár zlatavých pramenů. To je jediné podle čeho by jste poznali že je to Anděl.

„Sho?" Začal Hizashi.
„Hm?"
„Už je tady dlouho věc na kterou se tě chci zeptat." Zahleděl se na dvě jizvy zdobící Aizawovi záda.
„Povídej." Pobídl Černovlásek Blonďáčka. Ten se zhluboka nadechl.

„Co jsi udělal tak hrozného, že tě vyhodili z nebe..?"

Tady to seknu a budu pokračovat v další kapitole. Asi k tomu nemám co říci. Jen že se omlouvám za neaktivitu.
Doufám že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki