ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

3. Kapitola

„A vy v nebi jíte co? Nebo jste snad hlady? Jsi kost a kůže!"

Pohled třetí osoby:
„N-No.. d-dar boží.." Vyřkl svou odpověď černovlásek. Hizashi na něj zůstal nechápavě dívat.
„Chléb.. někdy se solí.." Upřesnil po chvíli svou myšlenku. Blonďáček se podivil. Jak mohl v nebi přežít jen s takouhle stravou? Chleba se solí se přece nedá jíst věčně.
„Aha, no, tak tady se toho jí víc! Ještě toho hodně ochutnáš!" Usmál se, a chlapec na druhé straně stolu udělal po chvíli to samé. Yamada byl rád že není sám. Že tady někoho má když jsou rodiče pryč. Že je tady tento anděl s ním.

Jedna tetička z vesnice ho sem včera večer donesla. Říkala že by se o něj postarala sama, ale že má doma nemocného manžela. Přenechala ho tedy Hizashimu. Ten si nejdříve nebyl jistý co dělat. Ale pak mu za svitu malé lucerničky se svíčkou ošetřil všechny rány a převlékl ho. Musel mu půjčit i své oblíbené trenýrky.

Při ošetřování si moc dobře všiml dvou krvavých děr na zádech nebohého chlapce. Bylo to pro něj děsivé. Prozatím mu s tím nic nedělal, nevěděl pořádně od čeho to má. Chtěl ho i umýt, ale nenašel na to dostatečnou odvahu. Teď ji už ale má.

„Hele Sho," Začal vyšší chlapec.
„Jsi ještě špinavý, půjdeš se umýt ano?" Dokončil otázku a Andílek se na něj znova nechápavě podíval.
„Ale.. však venku neprší.." Řekl zaraženě.
„Neprší, a co s tím?"
„V-Vy se nemyjete v dešti?"
„V dešti?? Vždyť by jsme onemocněli! My používáme sprchy!"
„Sprchy?"
„Nah, ty vážně o lidském světě vůbec nic nevíš! Pojď!" Vzal Blonďáček znova Černovláska za ruku a táhl do koupelny.

Aizawa stále netušil co to ta sprcha vlastně je. Stejně jako netušil kam se náhle podělo to oblečení co měl na sobě. Do nohou ho studily bílé dlaždičky, a do zad se zabodával pohled dvou zelených očí.
„Támhle si sedni." Ukázal Blonďáček na stoličku u kýble s vodou. Bělooký klučina tak udělal.
„Opravdu jsi strašně vyhublí.. to tě to nebolí? Vždyť se ti musí zařezávat kosti do kůže!" Ozval se starostlivě Hizashi. Shouta se na něj přes rameno podíval a záporně zakýval hlavou. Rusovlásek si povzdechl a vzal do ruky kýbl s vodou.
„Nelekni se." S těmito slovy mu ho vylil celý na hlavu. Tekutina ihned pokropila celou vyhublou postavu. A to včetně zad.

Andílek sykl bolestí a sáhl si rukou na záda. Když se ale dotkl okraje děr vyjekl tiše. Vzpomněl si že vlastně křídla už nemá a zbyli po nich jen dvě krvavé stopy, které ho budou pronásledovat až do konce života.

Hizashi na něj jen koukal jak se utápí v bolestech. Chtěl mu pomoct, ale nevěděl jak.
Vzal jeho ruku a dal ji pryč od děr na zádech. Pak mu na hlavu nalil trochu šampónu a začal mu mýt vlasy.

Celé mytí ani jeden nepromluvil. Hizashi by si rád povídal, ale vidí že Shouta nemá náladu.

Nakonec ho obalil do ručníku a usušil. Nechal ho se obléci do toho co měl předtím na sobě, a přinesl mu k tomu ještě nějaké tepláky, a papuče. Pak si uvědomil že musí ještě obvázat jeho nebohý záda. Vzal ho za čerstvě umytou ručku a dotáhl do pokoje, kde ho posadil na postel.
Doběhl pro lékárničku a vyndal z ní potřebné věci na ošetření. Pak došel zpátky za Andílkem který si hrál s mokrými pramínky vlasů.

„A.. už mi řekneš kdo ti udělal ty ošklivé rány prosím?"

Zdravím! Po delší době je tady kapitola. Jelikož to byla opravdu dlouhá doba tak je tady delší kapitola. Nevím jak vám ale mě ten děl přijde furt o ničem. V dalších kapitolách se to pokusím trochu rozjet.
Doufám že se kapitola alespoň trochu líbila a zase příště!

~Jūki