ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

4. Kapitola

„A.. už mi řekneš kdo ti udělal ty ošklivé rány prosím?"

Pohled třetí osoby:
Zeptal se blonďáček když mu znovu sundal bílou košilku. Podíval se tak znovu na dvě hluboké krvavé rány přes polovinu jeho zad. Černovlásek byl potichu. Rozhodoval se jestli mu to říci nebo ne. Hizashi vyndal s povzdechem potřebné věci z lékárničky.
„Jestli.. jestli to říkat opravdu nechceš tak nemusíš. Já jen bych to možná měl věd-"
„Lidé." Přerušil ho náhle Shouta. Mladý Yamada se udiveně podíval přes jeho záda.
„Lidé mi vzali má křídla.." dokončil, ale hned pokračoval.
„Když mne vyhodili z nebe, skončil jsem na nějakém kopci kde rostla tráva. U vás se tomu myslím říká louka ale nevím.." Hizashi začal ošetřovat rány, a bedlivě poslouchal vyprávění malého andílka, který se občas trochu ošil pod návalem bolesti.
„Pak mne tam objevili.. když viděli má křídla začali křičet věci a slova která jsem nemohl v nebi nikdy slyšet natož vyslovit.." Černovlásek se trochu přikrčil, a snažil se potlačit slzy, které se snažily dostat na povrch.
„P-Pak mne chytli za křídla.. naštěstí jsem se vytrhl.. to mi odhalilo že už nebyla bílá ale černá.. jako h-havraní.." přesto se neubránil a vzlykl.
„Začal j-jsem utíkat.. oni mne následovali, v j-ještě vět-ším počtu.."

Zlatovlásek byl již se svou prací hotov, tak jen poslouchal co jeho milý návštěvník z nebe povídá. Nevěděl co má říkat ale cítil, že bude lepší když bude potichu.
„K-když už byla noc mi docházeli síly.. psy mne chytili a zbrzdili tím, ž-že kousali do mích končetin.. Nakonec se tam objevili i-i lidé.. ř-řekli ať si kleknu.." Aizawa již neudržel vzlyky a slzy co se draly ven. Přes přerušování věty už mu nebylo místo skoro rozumět. Hizashi to ale ignoroval, a hltal každé slovo co Andílek vypustil z úst.
„P-Pak mne chytili za k-k-křídla.. tak strašně to bolelo!.. n-nemohl jsem se nijak bránit.. z-lámali mi je, t-trhali peří.. nakonec m-i je c-elé vyrv-ali!" Andílek se plně rozbrečel. Jeho slzy špinili podlahu před postelí, a vzlyky se linuli místností. Nebyli to však jen jeho vzlyky. Blonďáček se slzám také neubránil. Bylo to pro něj smutné. Netuší jak mu tohle lidé mohli provést.

Je to sprosté a nelidské! Vždyť je to ještě dítě!

Hizashi si utřel slzy a slezl z postele před černovláska. Ten jako by si nevšiml že stojí před ním, pokračoval v breku. Blonďáček si ho najednou přitáhl na nohy do objetí. Pevně si ho k sobě přitiskl a položil hlavu na jeho kostnaté vyhublé ramínko. Shouta se tak ocitl v sevření blonďáčka. Netušil co dělat. Nikdy takový pocit nezažil. Nikdy nezažil že by ho někdo obejmul.
Nikdy nikoho takhle nezajímal.

„C-co to děláš?"

„Objímám tě.."

„P-proč?"

„Protože chci.."

Zdravím! Jo jo já vím. Straašně dlouho jsem nic nevydala. Mám toho teď celkem dost no. Ale pokouším se být co nejvíce aktivní!
Doufám že se kapitola líbila, i když byla zase opožděná a taková nezajímavá.
Tak zase příště!

~Jūki