ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

17. Kapitola

„Mám kocovinu hehe.."

Pohled třetí osoby:
Řekla dívka a blonďák s pochopením vstoupil dovnitř.
„Sedni si." Pobídla ho a sama si sedla na jednu ze židlí. Hizashi tak s kývnutím udělal.
„Takže koukám, že sis to včera užila." Zasmál se. Zelenovláska se pouze uchechtla.
„Samozřejmě, ale užila bych si to více kdyby Aizawa zůstal déle." Trochu posmutněla. Vyšší chlapec zpozorněl.
„Víš o něm něco?" Zeptal se náhle. V jeho očích najednou svítila malinká naděje. Zelenovlásce co přišlo překvapivé.
„Nic ti neřekl?" Zazněla z jejích úst další otázka. Blonďáček jen zakroutil hlavou v nesouhlas.
„Ne, vrátil jsem se před chvílí a on hned vypadl s tím, že jde kreslit." Povzdechl si.
„Ale myslím, že lhal. Znám ho jako svoje boty." Dívka párkrát kývla.
„Víš, něco bych asi věděla."
„Opravdu??"
„Um. Ale nevím jestli bych to měla říkat, myslím, že nechce abys to věděl." Nervózně se zasmála. Hizashi ji jen chytil za ruce které pevně sevřel.
„Emi, prosím." Řekl skoro až zoufale. Oslovovaná chvíli přemýšlela jestli říci, nebo ne. Když ale viděla jeho pohled svolila. Blonďáček se usmál a pustil její dlaně.
„Děkuji."
„Ale nevíš to ode mě!"
„Hai hai, co se teda stalo?"

„No.." Začala dívka nejistě.
„Nejdříve jsem ho našla u občerstvení, v klidu si popíjel punč." Na chvíli se zamyslela.
„Myslím, že na něm nebylo nic divného v tu chvíli, takže jsem začala konverzaci. Při té se taky choval normálně. Teda ze začátku." Radost v ní trochu klesla. Dlouhán jen nechápavě nahnul hlavu na stranu. Dívka si toho všimla a zase se jen usmála.
„Zeptal se „Jak to děláš, že jsi schopná se pořád smát?"" Dívka si podepřela hlavu.
„Nerozuměla jsem mu. Tak jsem se zeptala co ho žere a po chvíli vytáhla na parket. Snažil se vymlouvat, že mu nic není, ale i člověk jako já to nemohl přehlédnout. Když jsem se ho znovu zeptala, bylo vidět značné váhání. Musel se hodně přemáhat aby to řekl."
„Co řekl?" Zeptal se nedočkavě Yamada. Fukako se podívala do strany a odříkala ty samá slova jako Andílek na plesu.
„„Je tady někdo.. někdo kdo se mi líbí." To řekl." Blonďáček se zdál být nadměrně překvapen. Nikdy by do Shouty neřekl, že začne někoho mít rád. Ale přeci jenom je mu devatenáct, bylo už načase.
Už se nadechoval, že se zeptá kdo je ta šťastná, ale Fakuko ho přerušila.
„Jestli se chceš zeptat kdo to je, tak nevím." Blonďáčkek jen zaskučel.
„Jaktoo?"
„Když jsem se to z něj snažila dostat, podíval se někam do davu, omluvil se a odešel. Netuším jestli se toulal nebo šel domů. Jediné co vím je, že vypadal dost zlomeně. Pak už jsem ho neviděla. Chtěla jsme za ním zajít, ale když říkáš, že je pryč." Hizashi si po těchto sloves povzdechl.
„Z čeho mohl být zlomenej?.." Zelenovláska pohodila rameny.
„Možná má jiného. Nebo jinou." Zlatovlásek na ni jen hodil ironický pohled.

„Jinou? Jako, že by to byl chlap?" Zeptal se a trochu se nad tím pousmál. Joke se zasmála též, ale falešně. Viděla, že Aizawu nikdy moc ženy nebraly. Mohl být středem pozornosti, ale vždycky zachoval klidnou hlavu a ignoroval je. O tom už se sama několikrát přesvědčila. Například když přijde do jejich pokoje a obejme ho, žádná reakce, žádné červenání, jen ten samí otrávený pohled. Nespočetněkrát se na něj svalila nebo upila ze stejného pití jako on. Nikdy neměl pořádnou reakci.
Zato když se něco takového stalo s Hizashim. Přistihla ho jak se usmívá a občas i trochu červená. Může to být klidně jen tím, že jsou si hodně blízcí, ale Fukako v tom viděla něco víc. Jenže problém byl, že si to Yamada v nejmenším neuvědomoval. Nechtěla mu to tedy říct. Věděla sice, že je pro něj Aizawa hodně důležitá osoba, ale nevěděla jak by to byl schopný přijmout a jestli vůbec. Možná udělala chybu když mu to vůbec řekla.

„Ne, to bude holka, má jich kolem sebe hromadu." Zasmál se a vstal ze židle. Dívka se na něj jen úsměvně podívala.
„Nikdy nevíš, ber to raději v potaz."
„Jaká je pravděpodobnost? Skoro mizivá, neboj, já to nějak vyřeším." Mrkl na ni a ještě před východem z pokoje vykoukl ze dveří.
„Do konce týdne budou spolu! Měj se!" Pak je zabouchl a šel zpět do pokoje.

Po cestě přemýšlel, kdo to asi je a jestli ji zná.

Taak, tady to střihnu. Omlouvám se za to, že je část tak pozdě vydaná. Neměla jsem moc nápady a náladu na psaní, a navíc jsem neměla vůbec promyšlené jak by to mohlo probíhat.
Co si myslíte, že se asi stane dál? Chci slyšet vaše návrhy. :))
Každopádně doufám, že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki