ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

10. Kapitola

„Co jsi udělal tak hrozného, že tě vyhodili z nebe..?"

Pohled třetí osoby:
Nastalo chvilkové ticho. Hodiny co byli pověšené na zdi jen klapali, a svíčka co ozařovala místnost pomalu plápolala. Aizawa po chvíli prolomil tuto atmosféru.
„Hizashi, o tomhle už jsme mluvili."
„No a?? Nic jsi mi neřekl!"
„Nerad o tom mluvím."
„Ale já to chci vědět! Sho, jsi pro mě strašně důležitá osoba a chci vědět co se stalo!" Naléhal zlatovlásek. Druhý chlapec jen mlčel.
„Když jsem se tě zeptal naposledy v osmé třídě, tak jsi mě odbyl tím, že je to složitější a že mi to řekneš později! Žijeme spolu už nejméně šest let, tak prosím!" V Hizashim se hromadilo napětí a měl pocit, že jestli se to už dneska nedozví, nezamhouří v noci oko.
Andílek se podíval na jeho ztrápený výraz. Nakonec se znovu otočil a promluvil.
„Je to prosté, narodil jsem se." Yamadovu náladu hned vystřídal údiv. Opravdu to tentokrát vyšlo? Dozví se po šesti letech proč ještě Shouta nelétá na nebi??
„Jak jako narodil? Co je špatného na tom se narodit?" Zeptal se nechápavě.
„Mám prostě smůlu."
„Co tím myslíš?"
„Narostli mi křídla jiné barvy.. to je vše." Řekl tiše.
„Všechno..?" Aizawa kývl a pohladil si rukou bok.
„Žil jsem v pohodě než mi v devíti letech narostla křídla. Víš jakou mají mít normálně barvu?" Yamada kladně přitakal.
„Bílou."
„Um.. bílou.." zapakoval Andílek.
„Jenže já měl černé.." dokončil tiše.
„Černé? A to nějak vadí?" Hizashi netušil co by to mohlo znamenat. Ale Aizawa se mu zdál najednou takový, posmutnělý.

„Asi jo.. debilní nebe s ještě debilnějšími pravidly." Zaklel Andílek a objal se rukama.
„Když to uviděli dospělí, zakázali mi se stýkat s kýmkoli. Jako bych bych byl Satanův syn. Koukali na mě povrchně, jako na dopad nebe.." Poslední větu spíše zašeptal, a předklonil se více ke svým kolenům. Jelikož seděl na stoličce nebylo to těžké.
„Když to zjistil bůh, vyhodil mě s tím že jsem hřích co do nebe nepatří. A dál už to znáš.."
Cítil se poníženě, tohle nechtěl Hizashimu říkat. Co když v něj ztratí také důvěru? Byl to teď ještě horší problém. Raději se na něj ani nedíval.

Najednou ucítil teplo na svých zádech.
„Ale díky tomu jsme se my dva mohly potkali ne?" Řekl s úsměvem Blonďáček který hladil Aizawu na místech kolem jizev.
„Jsem rád že jsi mi to řekl Sho, Asi bych nezamhouřil oko dlouho do noci." Zasmál se  a položil mu ruce na ramena. Aizawa byl překvapený. Vzal to s naprostým klidem. Obával se tedy zbytečně?

„Jsi dobrý člověk Yamado.." pousmál se pro sebe Černovlásek.
„Ty Sho, mě se něco zdá." Řekl škádlivým tónem Blonďáček a klekl si před něj. Aizawa se na něj podíval a hned jak uviděl ten jeho výraz si s úsměvem povzdechnul.
„Co zas?" Hizashi mu poplácal na tváře.
„Jsi na měko." Zazubil se. Aizawa se jen zasmál a sundal jeho ruce ze svých tváří.
„Ale nepovidej."
„To nezakryješ! Jde v tobě číst jak v knize!"
„No dobře, možná trochu." Přiznal Aizawa a zvedl se ze stoličky.

„Díky za ty vlasy. A že jsi tu se mnou.." to druhé spíše zamumlal. Nebylo tomu témeř rozumět. Jelikož má ale Hizashi dobrej sluch, rozuměl tomu. Ale chtěl to slyšet narovinu.
„Co že jsi říkal? Nerozuměl jsem ti." Usmál se. Andílek jen nespokojeně zamručel.
„Notaak, neztisď see." Snažil se z něj marně vymoct.

Jeho snažení přerušilo klepání na dveře.
„Měl bys otevřít." Poznamenal Aizawa. Hizashi po něm jen hodil pohled.
„A teď budeš mluvit." Nakonec se rozešel ke dveřím které otevřel.

„Zdravím, měli jste klíče v zámku- Jé! To je Shouta! Ahojky!" Vypískla dívka ve dveřích. Hizashi se otočil na Aizawu. Ten se jen znuděně koukal na zelenovlásku.
„Panebože.."
„Páni, nevěděla jsem že máš břišáky!"
„Emi, prosím.."

Hizashimu to došlo. To je ta holka před kterou Sho spěchal ze školy! Jen se usmál a nastavil ruku na seznámení.

„Takže vy dva se znáte, to je skvělé! Já jsem Hizashi Yamada, jeho spolubydlící!"

Tak jsem se dotlačila k tomu tu kapitolu konečně dokončit. Nemám k tomu asi co říci.
Jen doufám že jste si kapitolu užili a zase u další!

~Jūki