ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

7. Kapitola

Pohled třetí osoby:
Člověk by si ani nepomyslel, že plyne čas tak rychle. Aizawa bez povšimnutí prochází už třetím měsícem školy. Venku se třpytí sněhové vločky, a veselý vřískot dětí se line přes celou vesničku.

Mladý Andílek se na to všechno koukal zaujatě z okénka jejich domu. O sněhu věděl. Ale nikdy ho neměl příležitost sledovat takhle ze země. Najednou mu na hlavu narazil Hizashi teplou čepici.
„Sho! Oblékni se, jdeme ven!"
„V-Ven?"
„Um! Půjdeme sáňkovat!"
„Sáňkovat?" Podivil se černovlásek vyhrnující si čepici z očí. Hizashi několikrát nadšeně zakýval a odběhl z místnosti pryč. Andílek jen poslouchal zběsilé ťapání noh po podlaze. Pak na něm přistálo znovu několik kusů teplého oblečení. Hned jak ho ze sebe odhrnul, uviděl zlatovláska stát naproti němu s nějakou podivnou dřevěnou konstrukcí.
„Tohle jsou sáně! Takhle si na ně sedneš," Položil je na zem a názorně ukázal.
„a jedeš takhle ze svahu dolů dokud se nezastavíš!" Dořekl s širokým úsměvem na tváři hlasitější z nich.
„Je to bezpečné?" Zeptal se tiše Andílek.
„Nebuď suchar a obleč se!" Dal jasnou odpověď Hizashi. Shouta si raději sebral oblečení a oblékl se. Pak po oznámení rodičům, šli ven.

Byla zima jako každá jiná. Husté vrstvy sněhu se pomalu vršily s postupně padajícími vločkami. Lidé obalení v několika vrstvách oblečení odhrnovali cesty aby se po nich dalo chodit. Aizawa s Yamadou po jedné takové vyhrnuté zrovna šli. Sníh jim při chůzi padal do červených tvářiček od zimy.
„Není ti zima?" Zeptal se blonďáček černovláska. Ten jen zakroutil hlavou.
„Je mi teplo."

Zanedlouho došli na veliký sněhový kopec. Bylo tam i několik jiných dětí klouzajících se dolů ze svahu. Hizashi se usmál a nasedl na dřevěné sáně.
„Sho nasedej!"
„Jako za tebe?"
„Um! A pevně se drž!"
„Čeho?"
„No třeba mě!" Andílek tedy nastoupil, a chytil Hizashiho pevně kolem pasu. Než se nadál jeli přímo dolů ze svahu. Vítr a vločky mu létali do obličeje jako střely ze zbraně. Ale, nějakým zvláštním způsobem se mu to líbilo. Usmál se a užíval si sjezd, do té chvíle než se převrátili a oba zapadli do hlubokého sněhu. Aizawa se zvedl z jedné hromádky. Ozval se smích. Šel od blonďákových úst. Proč se smál? No, důvod je prostý. Aizawa vypadal jako sněhulák. Jeho normálně černé vlasy byli spíše bíle, nos úplně červený, a oblečení bylo také celé bílé.

Vzal si do ruky sníh a uplácal ho do kuličky, kterou po Andílkovi hodil. Toho trefila přímo do obličeje. Chvíli vyjeveně koukal než vzal do ručky bělavý prášek a udělal to samé. Strhla se tak sněhová válka, která ve výsledku skončila remízou.

Skvěle se bavili. Andílek poznal zase něco nového a moc se mu to líbilo. Začínal si myslet, že v nebi to bylo horší než v pekle. Kdyby tam zůstal, nikdy by nepoznal Yamadu, který mu do života vnesl nové světélko štěstí. Stalo se hodně zlého, ale teď už to bude jenom lepší.

Celý zbytek dne strávili na hřbetu sání, a koulovacími zápasy. Domů se vrátili úplně durch promočení. Paní Hizashi je hned poslala ke krbu se ohřát. Dala mokré oblečení sušit, a přehodila přes ně deku. Pak jim šla udělat teplý čaj.

Mezitím se oba dva chlapci vyhřívali v teple ohýnku který plápolal před nimi.
„Líbilo se ti to?" Zeptal se Yamada.
„Um." Kývl hlavou s úsměvem Shouta.
„Chtěl bych jít někdy znovu."
„Opravdu??" Zareagoval nadšeně vyšší z nich.
„Byla to zábava." Přitáhl si k sobě Andílek kolena aby se víc zahřál.
„To jsem rád! Jestli chceš, můžeme jít zítra po škole!"
„Můžem?"
„Jasně!" Aizawa se na něj s úsměvem podíval.
„Děkuji.."
„Nemusíš, to je přece samozřejmost!" Rozcuchal mu jeho havraní vlasy.
„Hej!" Shouta se trochu přikrčil a začal si vlasy rovnat. Hizashi se jen blbě zahihňal.

„Sho, jsi lechtivý?" Zeptal se lišácky.
„He?"
„Ptám se tě jestli jsi lechtivý?"
„Jak jako-"
„Tak to zjistím sám!"

Yamada povalil nic netušícího Shoutu na zem a začal ho lechtat po bocích. Ten chvíli nereagoval, ale po chvíli se rozezněl místností andělský smích.

Jep, jsem tu zase. Asi k tomu nemám co říct, jen že se omlouvám za chyby gramatické i jiného druhu. A ještě že trvá tak dlouho než se dokopu k další části.
Doufám že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki