ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

24. Kapitola

„Pojď Sho, ať nejsme poslední!"

Aizawa pov:
A už mě zase táhla pryč. Zanedlouho ale asi zase naznala, že můžu chodit sám a pustila mě. Celou cestu do mě něco mlela a já jí jen suše odpovídal. Nevím, že to ještě nevzdala, já už bych se sám se sebou dávno nebavil. Obzvláště po tom všem co se stalo.

Vyšli jsme ze zastávky a rozhlédli se kolem. Zelená louka obklopující vlastně všechno kolem se pohupovala v mírném větru. Skrz ni vedla polní cestička za kterou se skrývalo pár domků.
„Oo, pěkné! Yamada si umí vybrat!" Vydechla v úžasu Fukukako když jsme kráčeli po zmiňované cestě blíže, a blíže k vesnici s pohledem na květinách. Zahleděl jsem se na své boty.
„Jo, to on umí.." Zelenovláska se na mě starostlivě podívala.
„Hele Sho, opravdu tam chceš jít? Obzvláště když jsi-"
„Neřeš to." Nenechal jsem ji dokončit.
„Kdybych nepřišel, mohl by ve mně ztratit důvěru. Nechci to riskovat.. ugh prostě to nech být."
„Ale.." Chtěla pokračovat v mluvení ale nakonec to vzdala. Nechtěl jsem ji nějak urazit, ale tím, že bychom to rozebírali bych se cítil ještě více pod psa. Snažil jsem se na to nemyslet, ale čím víc jsme se přibližovali, tím víc mě svíral pocit beznaděje a strach. Snažil jsem se to všechno co nejdůvěřivěji zamaskovat, stejně jako tenkrát. Zajímalo by mě jestli si na to také stále pamatuješ. Je ale možné, že jsi takovou nepodstatnou věc už dávno zapomněl.

„Hele, támhle to asi je!" Ukázala na větší, převážně dřevěný dům. Nebo, nebyl to až tak moc dům jako takový penzion. Na první pohled působil mile a útulně, jako kdybych se koukal na dobu kde nebyla ani parní lokomotiva. Brzy zjistím, jestli je tomu tak i vevnitř.

Po chvíli jsme uviděli skupinku formálně oblečených postav. Emi se hned rozeběhla a začala se nadšeně všem představovat. Než jsem tam došel, měla na hrudi připnutou myrtu.
„Tady, vezměte si také." Pohled mi spočinul na ženě s košíkem plném téměř indentických kousků. Kývl jsem a nahmátl jeden z nich. Následně jsem zelené proutí připnul na levou stranu hrudi. Černovláska na mě koukala a ani po tom co na ni někdo zavolal neodešla.
„Heleďte, mám pocit, že už jsme se někde viděli." Řekla náhle. Prohlédl jsme si ji od hlavy až k patě. Nenašel jsem ale nic připomínajícího.
„Opravdu? Nemyslím, že jsme se potkali." Odpověděl jsem bezbarvě a doufal, že už si bude hledět svého. Černovláska se
„Oh ne, ne, ne, už vím!" Vyjekla najednou až jsem se skoro lekl.
„Jsem Aiko, chodila jsem o dva ročníky níž na střední, pamatuješ?"
„Ehm, ne?"
„Ale notak, jednou jsi šel k nám do třídy nám pomoct s kresbou křídel!" Chvíli jsem jen mlčel a přemýšlel. Na nic jsem nemohl přijít, ale nakonec jsem se rozhodl svolit a doufat, že odejde třeba ke stolu s občerstvením.
„Jo, už asi vím."
„Nikdy bych si nepomyslela, že se potkáme na Yumiině svatbě!"
„Yumiině?" Zeptal jsem se.
„Um, je to Yamadova nastávající."
„Ach tak.." Pokýval jsem chápavě hlavou. Ještě chvíli jsem se tam s ní bavil, i když se mi zrovna nechtělo. Je to sestra už zmíněné Yumi. Prý se s tebou už několikrát potkala. Říkala, že jsi skvělý chlapík. Samozřejmě, že jsi. Nemusela mi říkat jak se k sobě s tou druhou hodíte. Nejhorší na tom ale bylo, že jsem nemohl reagovat jinak, než přikyvováním.

A asi půl hodiny později se konečně začalo něco dít. Já ani vlastně nevěděl jak taková svatba probíhá. Nikdy jsem na žádné nebyl a ještě k tomu jsi ji měl Evropském stylu. Netušil jsem jaký je v tom rozdíl, ale měl jsem se odebrat jakožto svědek někam jinam než ostatní. Naštěstí se mnou šla už zmiňovaná Aiko, která byla v tomto ohledu sečtenější než já. Zanedlouho jsem stál na kachličkách pravou stranou k oblouku obrostlému nějakým kvítím. Asi tam slovo svatba nebylo nic nového. Ale ani barevné lístky se ti zdaleka nerovnali. Přispěchal jsi k oltáři s tím nejzářivějším úsměvem co jsem kdy viděl. V tu chvíli jsem začal pociťovat mírnou úzkost. Byl jsi nádherný.. tvé oči zářili jako dva smaragdy, vlasy vlály v mírném větru přesto, že byli spletené do copánku, a ten oblek ti padl jako ulitý. Zastínil jsi v tu chvíli úplně všechny ostatní co se zde nacházeli. Byl jsi jako slunce mezi hromadou malých nepodstatných planetek. Bohužel jsem si rychle uvědomil, že patřím mezi jednu z těch nejzapadlejších. Mezi tu skupinu kterou klidně přehlédneš a necháš v rozpadnout na kusy svým žárem, žárem který se snad ještě zvětšil, když jsi uviděl ženu v bílých, nadýchaných šatech se závojem přes obličej jít společně s postarším mužem k nám. Má úzkost se s tímto ještě více zvětšila.

Došla k oltáři a stoupla si naproti tobě. Nebylo vidět jestli se usmívá nebo ne, všichni ale věděli odpověď. Vzal si ji za ruku a jemně pohladil po jejím hřbetu. Mohl jsem v tu chvíli cítit jak se mi pomalu zrychluje puls.

„V tento den jsme se sešli abychom spojili Hizashiho Yamadu a Yuumi Hatake ve svazek manželský..." Začal odříkávat oddávající muž s milým hlasem proměňujíc pohledy mezi oběma zmíněnýma. Celý proslov jsem se soustředil urovnat si své pocity. Víš Hizashi.. ono to je složitější než se zdá. Zažil jsi to někdy? Zažil jsi vůbec někdy odmítnutí?

„Berete si..."
„Ano.." Ne..
„A vy.."
„Ano.." Ne, nezažil..

Pak už jsem jen sledoval jak si navlékáte zlatavé prstýnky, odkrýváš závoj, chytáš něžně za tvář a podtrhneš celou tuto událost dlouhým polibkem. V ten moment se mi svět celý zastavil. Jakoby se mi začalo mezi pomalým zvukem tleskání všech přítomných rozpadat srdce na kusy. Slané slzy si našli cestu po mých tvářích nechávajíc mokré stopy. Už jsem to ale neřešil.. hlavně, že jsi byl šťastný.

Zvedl jsem ruce a přidal se k davu tleskajících. Když jste se konečně odtrhli, podívali jste se po všech přítomných. V moment kdy spočinul tvůj pohled na mně jsi byl překvapen.

„Sho.. ty, ty pláčeš?" Zeptal jsi se se smíchem. Ach ten tvůj andělský smích.. rval mě na kusy v tu chvíli ještě víc. Přesto jsem se usmál a utřel si zápěstím vlhké oči.

„Jsem.. jsem prostě moc šťastný.. gratuluji Zashi."

...

Jo.. budete se jistě ptát na moje bydliště a jakej způsob umírání preferuji. Prosím, pomalý psychický vyčerpávání na mě funguje nejlépe :)
Chtěla bych se vám moc omluvit za ten měsíc co mi trvalo toto napsat.
Příští kapitola už je asi opravdu poslední.

Prosím, zabijte mě až to tady dokončím.

~Jūki