ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

12. Kapitola

„A ta svatba bude Ai! Jednou určitě!"

Pohled třetí ososby:
Hned jak opustila zelenovlasá dívka místnost si Aizawa hlasitě povzdechl a svalil se znovu na postel. Hodil si při tom polštář na na obličej. Hizashi se tomu zasmál.
,,Teda Sho, byli jsme ve škole jen na jednu hodinu a ty už máš zase obdivovatelku?" lehl si na břicho vedle něj a podepřel si svou usměvavou tvář rukama.

,,Mlč Zlatovlásko.." Zamumlal Aizawa do polštáře který po něm pak mrskl. chudák Yamada to schytal rovnou do nosu, div že nespadl při nárazu z postele. Místností zaznělo drobné uchechtnutí. Bodejť by ne, když měl Blonďáček červený nos od toho polštáře. Aizawa byl plně spokojen, že mohl svého kamaráda alespoň nějak umlčet od poznámek na jeho obdivovatelku která na něj jde už od prvního dne ve škole.

Zvedl se z postele a konečně si na sebe nasoukal triko které měl celou dobu někde pohozené na zemi.

,,Taakže Sho, co budeme dělat?" zeptal se znovu s úsměvem Hizashi. Bylo mu naprosto  jasné co za odpověď se z něj dostane, ale za pokus nic nedáš.
,,Nic, dneska bylo akce už dost." Odpověděl andílek a měl se k tomu znovu si lehnout do postele a spát. To mu ale jeho blonďatý přítel nedovolil a vrazil mu do ruky kabát.
,,To teda ne, jdeme se porozhlédnout po městě."
,,Moc lidí."
,,Smůla! stejně musíme něco koupit!"
,,Tak to jdi koupit sám."
,,Lenochu jeden andělská, jdeš se mnou a hotovo."
,,N-" Hizashi mu dal před pusu ukazováček.
,,Nebudu o tom s tebou diskutovat, prostě jdeš." Chvíli bylo ticho, než si Aizawa naštvaně povzdechl a odsunul blonďáčkovu ruku.
,,Fajn." Blonďáček se spokojeně usmál v důsledku své velkolepé výhry, a vzal si na sebe kabát. Byl sice začátek podzimu, ale venku foukal celkem studený vítr.

Vzali si klíče, nějaké peníze, nějaké vedlejší věci a vyrazili ven.

Na rozdíl od Yamady, z toho Aizawa nebyl vůbec nadšený. Nesnášel přítomnost ostatních lidí. bylo to nejspíše kvůli jeho minulosti. určitě všichni víme co tím myslím. Ale to nebyl jediný důvod. když byl v páté třídě, byl učitelkou přihlášen na talentovou soutěž. bylo to sice dobrovolné, ale Hizashi s Oborem ho tam doslova dotáhli. Samozřejmě se s jeho talentem umístil, ale to znamenalo že musí jít před skoro celou vesnici pro cenu. Bylo tam sice pár lidí, protože jak víme tak Minotura není zrovna přelidněná vesnička, ale všichni o něj najednou získali zájem, a ptali se ho na všechny různé otázky. bylo to na něj, no, prostě moc. Také proto si moc na společnosti moc nepotrpí.

,,Sho! dívej!" Ukázal Hizashi na oblohu, kde létala obrovská vzducholoď. Už o nich sice slyšeli, ale nikdy neviděli takhle naživo. No co si budem. Holt jsou přeci jenom z vesnice. Pro ostatní v Tokiu to byl naprosto normální jev. Aizawa litoval že si s sebou nevzal sešit a tužku. Mohl si by si představit její celou konstrukci. ale jestli to do té doby nezapomne, dělá to doma.

nakonec našli nějaký obchůdek ve kterém nebylo až tak moc draho, nakoupili, a šli menší oklikou zase k ubytovně. S tou oklikou samozřejmě přišel Yamada, Andílek byl jednoznačně proti. naonec ho ale přestalo bavit to přemlouvání a kývnu.

,,Trochu jiné než na vesnici." Zasmál se Zlatovlásek když procházeli cestou obklopenou odkvétajícími sakurami.
,,Um" přikývl Aizawa a hned dodal.
,, proč jsi mě sem tahal?"
,,Hele hele," zatvářil se vyšší chlapec uraženě.
,,To ty jsi trval na tom že jdeš na stejnou školu jako já. Mohl jsi jít na tu uměleckou v Okynavě kam tě sami pozvali."
,,Nah, to by byla zbytečná pozornost ostatních. Někam bych šel a bylo by zas ¨hele, není to ten co nemusel dělat zkoušky?¨nebo ¨podívej, to je ten génius! Musím se jít skamarádit, určitě je fajn hahaha¨" Podíval se ironicky na kluka vedle sebe kterému to očividně připadalo strašně komické, a dodal.
,,Ne díky, stačí Emi."
,,Ale no tak, někde hluboko, hluboko ve tvé duši se ti pozornost určitě líbí." Bouchl zlaovlásek přátelsky do andílkova ramene.
„Navíc, Emi je fajn. Máš štěstí že jsi oblíbenej."
„Hah, štěstí, tak to určitě." Zlatovlásek si povzdech.
,,Kdy si už přestaneš stěžovat? Máš štěstí jako nikdo jiný." Chlapec s jizvou pod okem se na něj tázavě otočil.
„A jaké máš na mysli?"
„No přece že jsi mě potkal!" Andílek se na chvíli zamyslel a pro sebe se usmál.

„Um.. máš vlastně pravdu."

Taak, je tady po delší době další část. Je sice taková o ničem a asi ani ne tak 'kvalitní' jako normálně, ale i tak doufám že jste si ji užili. Doufám že budu mít čas na napsání další co nejdříve. Ještě bych se chtěla zeptat jestli nemáte nějaké výtky k příběhu, nebo tak něco. Kdyby ano tak do komentářů a já nějak vymyslím jak je napravit.☺︎︎♡︎
To je prozatím vše.

~Jūki