ℱꭿℒℒℰℕ ꭿℕꮆℰℒ

5. Kapitola

Poheld třetí osoby:
Uběhl týden ode dne, kdy se malý andílek snesl na zem a přišel o svá křídla. (Komu ještě nedošlo, je jim kolem deseti nebo devíti let XD) Už je to týden co potkal zlatovlasého chlapce co připomínal povahou anděla. Týden s ním je v jeho domku. Tři dny se zná s jeho rodičema. Přijali ho s otevřenou náručí. Stejně jako Hizashi, byli vyděšení z příběhu z noci co přišel o křídla. Ale byli zároveň štastní že přežil ve zdravý, až na dvé hluboké rány které asi jenom tak nezmizí.

Aizawa byl někdy doma sám, protože Yamada chodil do školy. Čas si krátí hraním s kočkama. V neby nebyli zvířata. Neměl tedy žádnou příležitost se s nimi seznámit. Kočka jim jednou přeběhla přez cestu, když se procházel s Hizashim po vesnici. Byla černá a vyhublá. Asi hledala jídlo. Zlatovlásek jí dal kus ryby co měl s sebou. Od té doby se tahá pořád s něma. Nijak jim to nevadilo. Byla u nich už skoro jako doma. Dokonce jí pojmenovali. Jmenuje se Kuroo.

Momentálně seděl Aizawa na opěradle pohovky a čekal, až přijde jeho kamarád ze školy. Ozval se zvuk odemykání zámku a následné otevření dveří. Za normálních okolností by už byl Andílek na nohách a vyptával se na různé otázky, ohledně té školy kam furt mizí. Teď ale nešel. Proč? Protože si Hizashi s někým povídal.
Nakonec mu zvědavost nedala a nakoukl jen tak jedním okem do chodbičky. Uviděl zlatovláska zouvajícího si boty a přitom si povídajíc s klukem s vlasama jako obláčky a s pilotskýma brýlema na nich.
Hizashi se najednou otočil a uviděl Černovláska ještě před tím, než se schoval za stěnu.
Jen se nad tím pousmál a pozval modrovlasého chlapce dovnitř.

„Sho, já vím že tam jsi." Řekl se smíchem v hlase. Oslovovaný zůstal schovaný za zdí do té doby, než zlatovlásek vykoukl a uviděl ho. Jen se na něj zazubil. Aizawa se trochu pousmál ale když uviděl dalšího chlapce za ním, mu úsměv spadl, a zabodl pohled do země. Hizashi si toho všiml ale nepřestával se usmívat.
„Sho, tohle je můj kamarád ze školy Oboro. Oboro, tohle je Sho o kterém jsem ti říkal."
Oboro se usmál a nastavil ruku na potřesení.
„Rád tě poznávám."

Aizawa se chvíli na ruku nejistě díval než mu ji nesměle podal. Chlapec s náplastí na nose ruku stiskl.
„Jsi opravdu hodně plachý! A taková hubená ručka! Zashi, ty se o něj špatně staráš!" Vykulil oči a konečně uvolnil Andílkovi ručku, který myslel že mu ji tím klepáním vyhodí z kloubu.

„Ale přestaň prosimtě! On je spokojený, že?" Obrátil se Yamada na Černovláska. Ten byl trochu vylekanej ze všeho co se zrovna děje.
„N-No.. A-a-ano.."
Oboro s Hizashim se tam začali škádlit navzájem. Aizawa jen nečinně stál, a sledoval je.
Po chvíli toho nechali a uklidňovali svůj smích.

Shouta byl celou dobu co tady byl Oboro mimo. I když se ho Hizashi několikrát snažil zapojit do konverzace. Přesto byl spíše zamlklý.

Poté co se s Oborem rozloučili, odešel. Hizashi se otočil na černovláska který na něj upíral svůj zrak.
„Co na mě tak koukáš?"
„Um.. kdo to je? Ten Oboro?"
„ach jo ty jsi opravdu úplně mimo." Uchechtl se.
„Spolužák a můj nejlepší kamarád. Touží se stát letcem. Pochází ale z rodiny, která ho moc nepodporuje." Dodal troch smutně.
Aizawa chápavě pokýval hlavou.
„Chtěl jsem vás seznámit, protože po víkendu půjdeš se mnou."
„Kam?"
„No do školy! Naučíš se tam spoustu věcí které tě já nemám šanci naučit!" Vyjekl zlatovlásek nadšeně.
„D-dobře." Aizawa se pousmál. Chtěl vědět více o tomto skvělém světě.

Konichiwa! Eheh. Já vím. Dlouhá to doba. Jsem holt líná autorka co jí nějako přestalo jít psaní. Doufám že nevadí.
Kdyby někdo chtěl vědět. Oboro není smyšlená postava. V manze už se objevil. Jestli někdo ví, tak ví.. eheh. Nebudu spoilerovat.
Doufám že se kapitola líbila a zase u další!

~Jūki